Laskavost: Tajná ingredience pro trvalý a šťastný vztah
Pokud si osvojíte laskavost a naučíte se ji skutečně žít, přestanete zraňovat ostatní. Nedovolíte, aby někdo zraňoval vás. Vaše vztahy získají hloubku, po které dlouho volaly. Může za to tajná ingredience: laskavost.
Kdyby vztahy byly jídlo, které si každý vaří podle chuti, bylo by zajímavé sledovat, jaké kdo používá suroviny. Jelikož recept nikdo nezná a kuchtíte to podle toho, co vás naučili rodiče a kámoši, říznuté tím, co vidíte okolo, mohlo by to vypadat zhruba takto:
- většina lidí by rozhodně vařila z lásky
- přidala by kus porozumění
- řádně zahustila kvalitním sexem
- vytvořila kapání z kompromisů
- ozdobila špetkou komunikace
Až na to, že to velmi často nefunguje. Jak to? Vždyť je přece tolik moudrých článků o tom, jak komunikovat. Vždyť v každé pohádce vám řeknou, že když je to z lásky, tak je to správně a vždycky to dobře dopadne. Tak kde se, kua, stala chyba?
Podle mě většině receptů na kvalitní a šťastný vztah chybí prostá přísada: laskavost.
Jak to vypadá, když laskavost chybí?
Seznamte se s Alicí. Sedí spolu se svým mužem u mě za stolem a chrlí ze sebe slova plná zloby. O tom, jak je Radek neschopný, agresivní, manipulátor, narcis a kdo ví, co dalšího. Její muž jí zdatně oponuje. Ani jeden neslyší toho druhého. Vyžádám si prostor a obracím se k Alici s prostou otázkou: „Proč s ním jsi?“ „Protože ho miluju.“
Tuhle odpověď už jsem slyšel v podobném kontextu mockrát. Někdo o svém partnerovi řekne ty nejtvrdší věci na světě a jedním dechem dodá, že ho miluje. Když bych k tomu dodal trochu cynismu a ironického nadhledu, nakonec si ještě povzdychne: „Proč já se vždycky zamiluju do kreténa. Ach, ta láska je tak náročná.“
V žádném případě si nechci dělat legraci z citů někoho jiného. Ale upřímně, když tento úhel s trochou nadsázky přinesu do konverzace s Alicí, sama se tomu zasměje. Má velkou míru sebereflexe a daří se jí víc a víc vidět, že ve vztahu tvoří vlny stejnou měrou jako její partner Radek. A také si pomalu začíná uvědomovat, že jí ze života zmizela prakticky veškerá laskavost.
Musíš bejt na sebe tvrdej! Nefunguje.
Alice, stejně jako řada dalších klientů, spadla do pasti kritiky. Smrtící kritiky namířené k sobě, k jejímu partnerovi, k celému světu. Na první pohled byste do ní neřekli, že je negouš. Vůbec ne. Vysmátá, bystrá, konstruktivní. A ambiciózní, to tedy ano. A možná v tom všem je schovaný kořen toho, co nazývám absencí laskavosti.
Až příliš často se setkávám ve své praxi s tím, že si my, lidé, uděláme ze života soutěž. Hon za tím, až bude všechno hotové. Hon za tím, aby byl život podle představ. A partner taky. Děti jakbysmet. A opovaž se vyčnívat, ať už jsi kdokoliv.
Přijde vám to povědomé? Ne? Tak kdy jste se naposledy pohádali kvůli úklidu doma? Kdy jste si řekli, že váš partner má na víc, ale nejede na sto procent? Kdy jste si něco takového pomysleli o sobě?
Protože to je ta nejtoxičtější věc, kterou můžete udělat. Stejně jako Alice: její partner nikdy nebyl dost dobrý. Nemluvil na jejich syna tak, jak by si to ona představovala. Nesekal zahradu tak často, jak by se slušelo.
A víte co? Její syn od něj „chytal móresy“. Zdá se, že v Aličině životě nemohl být nikdo dostatečný. I když všichni fungovali, vždy tady byla úroveň, kam to posunout. Více o pekle, které dokáže rozpoutat kritika jsme natočili v podcastu: Dělej to správně nebo shoříš v pekle.
Ne nadarmo jsme laskavosti a tomu, jak ji do života přidávat, věnovali velkou část naší knihy Opravdový život. Protože pokud se ve vztahu objeví hodnocení a kritičnost (jejichž projevy jsem načrtnul výše), je laskavost jedinou zbraní, která je dokáže porazit. Co to tedy znamená?
Cesta laskavosti
Setkávám se občas s názorem, že laskavost je změkčilost. Upřímně, nemyslím si to. Jelikož na definici záleží, pokusím se to shrnout vlastními slovy. Já laskavost vnímám takto: „Laskavost je schopnost přijmout realitu takovou, jaká je, poučit se z toho a mít se za to rád. Potažmo si nevyčítat, že nejsou věci jinak.“
Jen si to vezměte, jak by to vypadalo ve vašem životě, kdybyste se na sebe dívali optikou laskavosti. Například já jsem už před časem slíbil dodat materiály pro článek ve Forbes. Jenže to už pár měsíců prokrastinuji. Dřív bych se za to bičoval.
Třeba by mi to i kolegové dali sežrat. Jenže v našem týmu se snažíme mít laskavost jako denní chleba. Proto jsem to už před časem komunikoval, že Forbes napíšeme, až budeme chtít. Někdy na podzim.
A nebudeme se trápit tím, že by nás to zviditelnilo a blabla. Ono jde o to, že bych to asi někdy v noci dokázal napsat. Jenže pro nás je pohoda a porozumění mezi námi důležitější než sprint za výsledky.
Někdy, když sdílím tenhle přístup, tak slyším názory jako: „Ty vo, takže to je prostě o tom být nemakačenko.“ „Jo, tak s takovouhle bych nikdy ničeho nedosáhl.“ „Co se jako ty děti naučej, když nebudou makat a plnit si svoje úkoly?“ A moje nejoblíbenější, byť je to vlastně už kulturní klišé (které jsem ale opravdu slyšel naživo): „To bych si taky na tu poličku / dveře / podlahu / rámy / cokoliv mohla počkat věčně!“
A tak si říkám, jestli je život opravdu to-do list. Jestli je vztah nástroj pro dosahování cílů. Jestli smyslem partnerství je odškrtat si společně víc položek ze seznamu a udělat víc práce. A jestli někdy skrze optiku kritiky (fakt si ten podcast poslechněte) nevidíme partnera spíš jako zaměstnance. O kterém pak poté, co mu spočítáme, co všechno nedělá prohlásíme: „Miluju ho.“
Nalejte tam toho kýbl
Tajných ingrediencí se většinou do jídel a do elixírů dávalo pomálu. Za mě, pokud jde o laskavost k sobě i k ostatním, nalejte toho do vašeho vztahu kýbl a pak klidně ještě jeden. Tohle není něco, co se přejí.
A hlavně, chybí to ve vztazích víc, než jsme ochotní si připustit. Jako bychom ve výkonnostní kultuře zapomněli tak nějak normálně stárnout, milovat a umírat. Bez dramatu a odškrtanejch úkolů.
A jak se to dělá? Inu, všímejte si toho, kdy máte tendenci hodnotit. Kdy máte tendenci kritizovat. Napoví vám nepříjemné pocity spojené s určitými tématy a určitým chováním partnera.
Pokud si takových okamžiků všimnete, zamyslete se – co když jsem zbytečně tvrdý? Proč mi na tom vlastně tak moc záleží? Proč se ohledně toho cítím nepříjemně?
A pak se můžete zajímat. Ne proto, abyste bojovali a přesvědčovali. Proto, abyste porozuměli: Proč to má váš partner tak, jak to má? Jak vlastně danou věc vnímá? Atd. Touha porozumět, touha respektovat, touha dýchat společně. Sjednotit se. Pokud bude vaše chování řízené tímto záměrem, bude se vám cestou laskavosti kráčet snadno.
A já věřím, že váš vztah i život pokvetou. Pomoci vám v tom může také naše kniha Opravdový život.
Honza