Co dělat, když uhodí blesk aneb jak ustát bouři a úplně se nevyčerpat

Znáte tu situaci, kdy vzduch zničehonic ztěžkne? Tlak stoupá, stačí jedna věta, jeden pohled a je vám jasné, že to přichází. Emoční bouře.

Vaše žena je plná emocí, možná je to smutek, možná vztek, možná prostě jen obrovský chaos. Je to intenzivní, je to hlasité a míří to přímo na vás.

Co se v tu chvíli děje s vámi? Cítíte zodpovědnost za průběh té situace? Chtěli byste hned nabídnout dobrou radu a vyřešit to? Máte nějaké zažité představy o tom, jak byste to měli zvládnout? Jakou strategii volíte vy?

Strategie 1: Udržet to silou

Většina z nás mužů v tu chvíli volí obranu. Zatneme zuby, pomyslně zpevníme svaly a snažíme se to zkrátka ustát. Stojíme pevně proti té vichřici, tváříme se sebevědomě a v duchu si opakujeme: „Hlavně buď v klidu. Nenech se vyprovokovat. Prostě to vydrž.“ Navenek to možná vypadá hrdinsky, ale co se děje uvnitř?

Uvnitř nás to neskutečně žere. Každá minuta této křečovité snahy udržet se na místě silou vůle nás stojí obrovské množství energie. Když bouře skončí, jsme možná vítězové, kteří to ustáli, ale cítíme se naprosto vyšťavení.

Necítíme klid, jen únavu z vyčerpávajícího boje. To není skutečná síla. A co hůř, ženy to poznají. Cítí, že ten klid jen hrajeme a že v nás ve skutečnosti všechno vře. A to je znejistí ještě víc.

Strategie 2: Útěk, který zabíjí důvěru

Možná vás napadne druhá oblíbená strategie, tedy útěk. Teď nemyslím odchod s cílem získat odstup a nadhled, ale fyzicky zmizet, zalézt si do své jeskyně a dělat, že nejsme doma. Odejít do garáže nebo se zabořit do své práce s myšlenkou: „Když nebudu reagovat, ono to přejde.“

Ano, možná jste v tu chvíli v bezpečí za tlustou zdí. Ale pro ni jste prostě zmizeli. Nechali jste ji v té tmě a větru úplně samotnou. Tím sice na chvíli ochráníte sebe, ale pomalu tím zabíjíte vzájemný vztah a důvěru. Ona vás potřebuje, přítomného a vnímavého.

Tohle musíš mít

Opravdový život

Skutečná stabilita

Skutečná mužská stabilita vypadá jinak. Představte si dům, který má opravdu hluboké základy. Když přijde vítr, ten dům s ním nebojuje. Nemusí se křečovitě držet země. Prostě tam stojí. Jeho váha a základy dělají těžkou práci za něj. Je to stav vnitřní pohody, ne stav nouze a ohrožení.

A co když udeří blesk? Co když přijde výčitka, křik nebo přímý zásah do našeho ega? Muž, který zná svou hodnotu, má nainstalovaný hromosvod. Má k dispozici systém, který tu obrovskou energii dokáže bezpečně odvést. Nelekne se jí, neuhne před ní, ale hlavně ji nenechá, aby mu vypálila pojistky nebo zapálila střechu.

Prostě ji svede dolů, do země, uzemní ji. Blesk projede, energie se vybije, ale dům stojí nepoškozený dál. A vy tam stále jste. Přítomný, klidný, díváte se jí do očí. Ne proto, že byste ji ignorovali, ale proto, že víte, že vás ten blesk zkrátka nemůže ohrozit.

Jak tyhle základy postavit

Být pro ženu bezpečným přístavem, o který se může její bouře rozbít a postupně uklidnit, je jedna z nejvyšších forem mužské síly. Není to o aroganci, je to o hlubokém ukotvení v sobě samém.

Ale ruku na srdce, kdo z nás má ten hromosvod od přírody plně funkční? Kdo z nás se při prvním hromu trochu nerozklepe, nebo nezačne pálit argumenty zpátky? Máme ten náš systém pochroumaný z předchozích bouří a je třeba ho postupně obnovit do funkčního stavu. Pokud chcete tenhle vyčerpávající kolotoč zastavit, začněte tím úplně nejzákladnějším.

„Být pro ženu bezpečným přístavem, o který se může její bouře rozbít a postupně uklidnit, je jedna z nejvyšších forem mužské síly.“

Co s tím?

Až ta bouře příště přijde, vy uslyšíte první hrom, zkuste se zastavit a neudělat nic z toho, co děláte obvykle. Nebraňte se racionálními argumenty, nevysvětlujte a neutíkejte do vedlejší místnosti.

Místo toho se jen zhluboka nadechněte, opřete se nohama pevně o zem, to je to uzemnění, a v duchu si uvědomte jednu naprosto zásadní věc. Co tahle situace vyvolává ve mě? Proč je mi to nepříjemné, čeho se bojím nebo s čím to mám chuť bojovat? Možná si všimnete, že se vám stáhne tělo, objeví se tlak něco vysvětlit nebo se bránit. A právě tam začíná vaše reakce. Ne ve vaší partnerce, ale ve vás. A i když to tak na první pohled vypadá a slova míří vaším směrem, nemusíte se nechat strhnout do stejného chaosu.

Vy ten blesk nemusíte chytat do holých rukou, ani ho odrážet zpátky. Zkuste ho nechat jen projít do země tím, že tam prostě zůstanete. Přítomní, naslouchající, vědomi si svých myšlenek a nutkání, ale vnitřně oddělení od toho chaosu.

Jako když za oknem, v bezpečí svého domu, sledujete bouřku. A možná vidíte v té bouři venku svou ženu, ale nemusíte do toho deště skákat za ní, abyste byli mokří oba. Můžete jen otevřít dveře, nechat ji vstoupit. Nechat ji odložit mokrou bundu, nabídnout něco na zahřátí, nabídnout vstřícnou náruč a kdo ví, co bude dál 😉

Dokážeš si říct o pomoc?

Pomáháme každý den lidem, jako jsi ty.

Dobře, ale...

Zní to jednoduše? Přečíst si to v článku ano. Ale v praxi, když se do nás opře plná síla emocí, je to jedna z nejtěžších disciplín vůbec. Útok nebo útěk, tyto naše podvědomé vzorce totiž naskakují úplně automaticky a zkrotit je vyžaduje trénink.

Pokud se při čtení poznáváte a v podobných situacích jedete na autopilota, nejste v tom sami. Pokud cítíte, že chcete zjistit, jak si tyhle pevné základy vybudovat natrvalo, nemusíte na to být sami. Přestaňte to všechno držet jen křečovitou silou vůle. Přestaňte se snažit, urvat to hlavou, tohle se musí přepsat v těle.Pokud cítíte, že už nechcete jen přežívat a vyčerpávajícím způsobem držet pozice, využijte nezávaznou konzultaci zdarma. Společně pojmenujeme, kde se právě nacházíte a jak reagujete. Získáte tak konkrétní pohled na to, jak přejít k přirozené stabilitě, která přinese obrovskou svobodu vám a pocit hlubokého bezpečí jí.

Ondra