

O věcech, které se rodičům těžko přiznávají

Respekt nezačíná u dětí. Pokud nemáme respekt sami k sobě, neumíme ho dát ani do vztahů. A pak považujeme za normální, že nás kdokoliv kdykoliv přeruší. I vlastní děti. I ve chvíli, kdy už jsou dost velké na to, aby chvíli počkaly. Na povrchu to vypadá jako běžná “respektující” výchova. Pod povrchem je ale něco úplně jiného.
Láska a nenávist vedle sebe
Klientka si postupně dovoluje připustit něco, co se skoro neříká nahlas. Že své děti občas nenávidí. Ne místo lásky. Vedle ní. Protože jsou chvíle, kdy už nemá energii. A zároveň má hluboké přesvědčení, že nemůže odmítnout. Nemůže odbýt. Nemůže nastavit hranici.
Protože by byla špatná máma.
Protože by dětem ublížila.
Protože se to přece nedělá.
Protože to není respektující výchova z instáče, nebo fejsu. A tak bojuje sama se sebou. Ubližuje sama sobě. A frustrace roste.
Zkušenost, kterou známe z vlastních rodin
Většina z nás to zná. Z vlastní rodiny. Byla tam láska. A byla tam i nenávist. Chvíle blízkosti i chvíle, kdy jsme nemohli vystát to, čemu jsme museli čelit.
Některé věci zůstávají dlouho schované pod povrchem.
Cesta nevede přes rady
Cesta dál nevede přes rady. Vede přes celistvost. Přes to, že si dovolíme vyzvednout i to, co bylo dlouho opomenuté.
Klientka postupně skládá to, co se v dětství nenaučila. A co se nenaučíme, to neumíme ani předat dál. Není to naše vina. Prostě to tak je.
Když hranice chybí
Někdo vyrůstá v přísné výchově. Někdo v úplně bezhraniční. Neumíme se potom najít ve zdravých hranicích. Buď všechny požadavky na nás vnímáme jako omezující, bojujeme s nimi. Nebo jsme se vůbec nenaučili spolupracovat s ostatními. A mezi vzniká bolest, se kterou nechceme být v kontaktu. Protože si nechceme přiznat, že nás děti unavují. Že nás často štve jejich chování.
Ne proto, že by byly špatné.
Ale proto, že my neumíme nastavit zdravé hranice.
Proč ztrácíme sami sebe
Klientka říká: Dítě volá „mami“ znovu a znovu, zároveň druhé něco chce, k tomu hluk, únava, nedokončené věci.” Klientka popisovala, jak se jí v těch chvílích stáhne žaludek, hlavou probleskne úplně obyčejná, ale zakázaná věta: „Já už fakt nemůžu.“ Navenek ale funguje dál. Odpovídá, vyhoví. A kus sebe přitom odkládá stranou. Znovu a znovu.
Když hranice dlouho chybí, děti většinou netlačí proto, že by chtěly rodiče převálcovat. Spíš zoufale hledají oporu. A když ji necítí, zesilují - víc hluku, víc emocí, víc chaosu. Doma pak vzniká zvláštní napětí. Nikdo nechce konflikt, ale klid tam taky není. Jenom napětí a vyčerpání na všech stranách.
A pak někdy přijde malý posun. Klidné, ne tvrdé: „Teď pro sebe potřebuju deset minut. Pak teprve přijď.“ Ne vždy to projde hladce. Spíš přijdou protesty. Ale postupně se začne měnit atmosféra - děti se víc orientují, tlak může polevit. A rodič poprvé necítí jen povinnost, ale i vlastní místo ve vztahu. A děti - pro ty jsou hranice bezpečí, ty cítí, i když se jim nelíbí.
Hranice nejsou krutost
Znamenají řád. Povinnosti. Strukturu. Opření. A teprve z toho může vyrůst skutečná svoboda. Svoboda, která má tvar. Která chrání děti i dospělé.
Svoboda, která brání tomu, aby nás vlastní děti začaly ničit jen proto, že nikdo neřekl „počkej“.
Co se začne měnit
Klientka se to učí pomalu. Pokusem a omylem. A zjišťuje, že když usměrní chování, děti se začnou regulovat. Učí se čekat. Respektovat. Fungovat s ostatními dětmi i dospělými.
Protože svět, ve kterém jsou na vás všichni neustále naštvaní, protože nerespektujete žádné hranice, je peklo. Peklo, do kterého nikdo z nás nechce své děti dovést. Přesto je tam mnoho z nás vede.
Malý příběh s velkým dopadem
Tohle je jeden příběh. Jeden kousek cesty. Velmi tiché. Velmi hluboké. A nesmírně cenné. Jako diamant, který někdo vydoluje z vlastního nitra a přinese ho do světa.
Aby vztahy fungovaly lépe.
Aby děti mohly růst.
A aby se dospělí nemuseli ztrácet sami v sobě.
A prosvětlovat vlastní temnotu nás dělá nositeli světla i pro ty okolo nás.
Vítek
Nejnovější články
Virtuální strkání, intimitu zahání!
Nemáte problém s komunikací. Chybí vám blízkost.
7 signálů, že jedete ve vztahu na mrtvém koni

O čem jsme ještě psali
Přečtu si blog

Co dělat, když uhodí blesk aneb jak ustát bouři a úplně se nevyčerpat


Virtuální strkání, intimitu zahání!


Nemáte problém s komunikací. Chybí vám blízkost.


7 signálů, že jedete ve vztahu na mrtvém koni








