Když si dva nerozumí

“Hele, já mu to říkala několikrát, ale on nic.” Sdílí se mnou klientka. “Jako bych mluvila do zdi, vůbec nepobírá, co mu chci říct. Už fakt nevím, jak na to.

Co s tím? Je na to nějaká rada nad zlato?! :-)” Ptá se se smíchem, ale i určitou mírou rezignace v hlase. “Asi bych potřebovala nějaký překladač, když se spolu bavíme.”

Při párovém koučování to bývá velmi časté téma a zároveň z toho vyplývající zadání – ať se spolu proboha naučíme lépe komunikovat, abychom si rozuměli, víš!

Jeden o koze, druhý o voze

Co se děje, když si předáváme informace? Jedna věc je, že každý máme své brýle, přes které filtrujeme vše, co k nám přichází, co vnímáme. To znamená, že realita určité situace bude z mého úhlu pohledu s velkou pravděpodobností vypadat dost jinak než z partnerova.

„Realita určité situace bude z mého úhlu pohledu vypadat jinak než z partnerova. Nemá cenu proti tomu bojovat, spíš si to uvědomovat.“

Je to něco, proti čemu nemá cenu bojovat, mnohem lepší je, si to uvědomovat a brát to jako fakt, když konverzaci vedeme. A když máme dojem, že jeden o koze a druhý o voze, pak je fajn se o tom ujistit, doptat se, aby se debata neubírala u každého jiným směrem, ale abyste se nakolejili na směr společný.

S klienty si vždy nechám přeříkat situaci z jedné i z druhé strany, dva různé úhly pohledu na stejnou věc. Pokaždé se nestačím divit. Jako by každý z klientů byl někde jinde s někým jiným. A o tom to je.

Tohle si kup

Kniha Pět jazyků lásky

Objevte příčinu

Klientka mluví, snaží se popsat situaci. Zeptám se klienta: “co slyšíš ty?” “No, kritizuje, že jsem nepřišel včas.” “Ale tak jsem to nemyslela!” Reaguje klientka.

“Čím to, že slyšíš kritiku?” Ptám se klienta. “Nevím. Nebo počkej, vlastně vím, rodičům se nikdy nelíbilo, nebylo dost, co dělám, vždycky přišla kritika. Nikdy mě nepochválili.” A příčina je na světě.

Emoce jdo do vrtule a rácio má prázdniny

Co se stane, že je informace pro druhou stranu nesrozumitelná nebo dojde ke zkreslení? Respektive, co naše brýle ovlivňuje? Výchova, nabytá zkušenost, domněnky, předpoklady, kultura, naše očekávání, ale i emoční zranění, nezpracovaná emoční zranění. Každý je máme.

A právě ony mají vliv na to, jak reagujeme při komunikaci s druhými. Vliv na to, jestli budeme reagovat ublíženě, stáhneme se do sebe, přebereme si to jako útok na svou osobu, kritiku vůči sobě, apod.

Jako ve zmiňované situaci s klientem. Aniž by to tak bylo míněno, slyšel jen kritiku a ta znamená útok a tudíž je nutno zahájit protiútok. A to znamená, že konstruktivní komunikace jde do kytiček, končí, protože emoce půjdou do vrtule a rácio má v tu chvíli prázdniny.

Tohle je taky cool

50 odstínů žárlivosti

25. 4. 2024 Alena Majerová

Jasně, stručně, výstižně!

Se znalostí pozadí věci se pak mnohem lépe reaguje a máme větší kontrolu nad svými emocemi. Nicméně, mnohdy chybí i základní schopnost naslouchat a třeba se i soustředit na obsah, obzvláště pokud je příliš obsáhlý, chaotický a ztrácíme se v něm.

„Říct podstatné v pár větách. Odplevelit slovní projev. Jasnost a stručnost jsou základem srozumitelné komunikace.“

Na to je skvělé cvičení. Laser speech. Aneb, jak říct to nejpodstatnější stručně, velmi stručně, třeba jen v jedné až třech větách. Uvidíte, jak se váš slovní projev odplevelí. Jasnost a stručnost jsou základem srozumitelné komunikace.

Vrátím-li se ještě krátce k emočním zraněním, mohou být velmi hluboká a ne vždy se odhalí snadno. Pokud byste u sebe na něco takového narazili, bez obav si napište o konzultaci tady na tomto odkazu nebo na dotazy@opravdovyvztah.cz.

Renča.