50 odstínů žárlivosti

Žárlivost se projevuje u většiny lidí podobně. Ale její pozadí se může velmi lišit. Zároveň může být zkoumání jejích příčin úplně jiné, než bychom čekali. A přinést mnohá překvapení. Ale hlavně – vést k jejímu zmírnění.

Máte to taky tak?

Začneme tím, čím začíná většina lidí. Ukazováním na to, že mu to dělá ten druhý. 

• To on se dívá za jinými ženami. 
• To ona si s někým píše a usmívá se u toho. 
• To on mění svoje plány a není se mnou tak často, jak bych chtěla. 
• To ona vyráží s kamarádkami, místo aby trávila čas se mnou. 

Když ale takhle ukazujeme prstem na někoho jiného, napadá mě to rčení, že další tři prsty z té dlaně ukazují na nás. A tam leží ta skutečná příčina. A zároveň i řešení. Tím klíčem k řešení jsme totiž my sami. 

„Skutečná příčina neleží u našeho partnera. Klíčem k řešení jsme totiž my sami.“

Problém u žárlivosti totiž není o tom, co ten druhý dělá či nedělá, ale spíš o tom, co to způsobuje nám. Je tak zbytečné ptát se, copak on nevidí, jak moc mi ubližuje? Nebo přát si, ať už mi to nedělá, vždyť to tak bolí. 

Klíčem je ptát se spíš na to, proč nám to tak vadí a proč nás to tak bolí. A to je to, co ukazuje k nám a vrací nás na cestu, která v sobě skrývá to skutečné řešení tématu, se kterým se na nás obrací mnoho klientů. 

Poslechněte si více k tématu žárlivosti v našem podcastu.

Slepé uličky přehazování zodpovědnosti

Řešení totiž není o tom, že se změní ten druhý, i když to tak někdy může na chvíli vypadat. Nebo to může i chvíli fungovat. 

Ukazuje to i příklad Zuzany. S žárlivostí se potkala ve všech svých vztazích. V tom druhém byl její partner velmi ohleduplný a snažil se jí vyjít vstříc. Omezil své výlety s kamarády a trávil s ní mnohem víc času. Když s ní nebyl, posílal jí občasné zprávy o tom, kde zrovna je a ujištění, že ji stále miluje. 

Na konci vztahu jí ale tohle všechno vyčetl. Že kvůli ní velmi omezil své zájmy a dělal něco, co nechtěl. To je stinná stránka toho, když vyžadujeme, aby náš problém vyřešil někdo druhý. 

Tohle si kup

Kniha Sedm principů spokojeného manželství

V dalším vztahu už to chtěla Zuzana změnit. Pochopila, že když se to děje pokaždé, bude to souviset s ní. A všimla si, že její chování je často přehnané. Vůbec neodpovídá okolnostem. Malé zdržení partnera v práci pro ni znamená obrovskou nejistotu a tlak, kdy nedokáže myslet na nic jiného a není schopná normálně fungovat. 

Rozhodla se to měnit. Práce na emocích jí přinesla větší pochopení sama sebe. Zároveň vnesla mnohem více klidu do takových situací. I když se podněty znovu objeví, už ví jak se sebou pracovat.  V některých chvílích si všímá, že ta emoční reakce už vlastně téměř nepřichází. 

Nedůvěra v druhé nebo v sebe?

Když vezmeme ten pomyslný ukazováček, který míří na partnera trávícího svůj volný čas v péči atraktivní masérky, na druhé straně ruky stojíme my a naše nejistota, díky které nevěříme, že jsme dostatečně dobří, že se od takové masérky s radostí vrátí k nám a dává mu to s námi smysl. 

„Příčinou není náš partner, ale naše nejistota, zda jsme dostatečně dobří. Tuhle nedostatečnou sebedůvěru pak řešíme kontrolou.“

Nevěříme, že je opravdu na služební cestě, protože někde v koutku máme strach, že nejsme dost dobří partneři a on místo služební cesty tráví čas s někým lepším. 

Nevěříme, že se žena „bez prohřešku“ vrátí domů k nám, když se kolem ní v práci točí tolik jiných zajímavých mužů. A tuhle nedostatečnou důvěru pak řešíme kontrolou. Snažíme se omezit situace, které jsou pro nás „nebezpečné“ a vysvětlit partnerovi, že nám jeho služební cesty a pozdní příchody z práce nedělají dobře. 

Což může být na místě a v pořádku, že nám to vadí. K úspěšnému vyřešení nějaké situace v partnerství potřebujeme ale být spíše klidní. Zvládnout si promluvit bez hádky a konstruktivně. V případě žárlivosti toho ale často nejsme schopní a místo konstruktivní diskuse končíme emočním výbuchem a výčitkami.

Nedláždit sám sobě cestu do pekel

Neříkám, že je vždy pomyslný míček jen na naší straně. Ve vztahu jsou vždycky dva a může se dít i to, čeho se bojíme. Partner nám skutečně může být nevěrný.

Zároveň ale existuje velká spousta případů, kdy má náš strach ty velké oči a když jimi budeme na náš milovaný protějšek metat blesky dostatečně dlouho, může se rozhodnout, že někde jinde bude lépe…

Tohle je taky cool

3 nejčastější omyly o vztazích

23. 5. 2023 Honza Markel

Můžeme potom přemýšlet nad onou zásadní otázkou, co bylo dřív – slepice nebo vejce? Byl tu první nevěrný partner, nebo to začalo našimi reakcemi, přehnanou kontrolou a výčitkami? 

Ať tak či tak, je pro nás užitečné zpracovat si naše prožívání  v takových momentech. Pravděpodobně s námi bude v každém vztahu – s proutníkem i andělíčkem. Děláme to tedy hlavně sami pro sebe. 

Objevovat a uzdravovat

Cestou je pochopit naše chování v takových situacích, podívat se do nich třeba s nějakým průvodcem a uzdravit ta zranění, která zapříčiňují naše reakce. Pokud vnímáte, že tohle na vaší cestě k lepším vztahům stojí v cestě, neváhejte nám napsat o nezávaznou konzultaci a my s vámi rádi probereme, zda pro vás ve vašem konkrétním případě můžeme něco udělat. 

Někdy stačí jen málo. Naučit se pracovat s tou emocí. Pocitem, který nám podráží nohy. Jako se to stalo Jakubovi, který se naučil svoje pocity vnímat a zároveň v nich vidět něco, s čím si umí poradit. Co je malé oproti tomu, co mu jeho život a pěkný vztah může přinášet. Místo podezírání manželky může být dobrým příkladem svým dětem, podpořit je na jejich cestě životem a připravit se s manželkou na vnoučata, která možná brzy přijdou. 

„Někdy stačí málo. Naučit se pracovat s tou emocí. Pocitem, který nám podráží nohy.“

U Lenky byla jejím odstínem dávná vzpomínka, kterou zažila jako malé dítě a které nerozuměla. Díky spolupráci mohla tuhle ránu uzdravit, sama sobě dát ten lék, který potřebovala. A který nám nikdo jiný dát nemůže. Zároveň ten prožitek velmi změnil to, jak vnímala svoji matku a svůj vztah k ní. Přišlo velké smíření, kterého si nikdy nemyslela, že bude schopná. 

Na jednom z dalších setkání hlásila, že se ony situace v jejím životě stále dějí, ale s ní to už nic nedělá. Občas ji to i překvapí, že tam ta reakce až podivně chybí. Nebo je tak slabá, že si jí všimne jen s pousmáním a uvědoměním té cesty, kterou už ušla. 

Jaký odstín má vaše žárlivost? Jak se projevuje? Jakým způsobem ovlivňuje váš život? 

Pojďte objevovat a věřit. Sobě i tomu, že pokrok máte ve svých rukou. 

Alena