Připusť, že to celé může být jinak.
Klienti s námi denně sdílí své životní příběhy. Zejména aktuální a palčivé části, se kterými by potřebovali pomoci. Často si přichází pro potvrzení své pravdy a vinu hází na druhé. Nesou si křivdy a zranění, které jsou živnou půdou pro další zápletky. U nás hledají řešení svých problémů, zejména těch, které se dějí ,,tady a teď“.
Lenka mě oslovila ke spolupráci potom, co si poslechla řadu Štvali jsme ji. Neměla snadné dětství, hodně věcí vyčítá mámě doteď. V našem povídání ji zlobila vyjádření směřující k její zodpovědnosti. Že si situace, ve kterých se necítí dobře, ve svém životě vytváří sama? Šéf je despota. Kolegyně slepice. S partnerem si nerozumí, protože jí nechápe. O svém pohledu na prožívané situace nepochybovala. Lenka byla přesvědčená o své pravdě, o svém pohledu na věc. Chodila kriticky po světě a bojovala.
HRDINKA SVÉHO VYPRÁVĚNÍ
Ze začátku spolupráce měla Lenka tendenci říkat si o potvrzení své pravdy. Vysvětlovala své důvody a jednání. Vyprávěla své příběhy, ve kterých byla sama pro sebe hrdinkou. Čekala, že se ,,postavím na její stranu“. Přišla s nespokojeností a přála si ji vyřešit. Chtěla vědět, jak může změnit ostatní, aby jí bylo lépe. Jak s nimi má mluvit, aby dosáhla svého.
Asi tušíte, že hned při prvním setkání čelila rozčarování. V důvěrném a bezpečném prostředí. Ve spolupráci s klienty jsme na jejich straně, ale způsobem, který je často odlišný od jejich očekávání.
Vnímáme, jakým způsobem klient:
- vnímá a hodnotí svou minulost
- užitečně / neužitečně s minulostí nakládá
- přistupuje opakovaně k podobným situacím
- pracuje se sebereflexí zkušeností
- vnímá a interpretuje svět kolem sebe
- reguluje své emoce a zdali se z nich učí
- nese a žije svou zodpovědnost
Neposkytujeme instantní řešení ani rady. Nacházíme společně principy klientova života, které jsou buď užitečné nebo neužitečné. Buď ladí nebo neladí. Principy, které se nenachází na povrchu klientova života, jsou v hloubce a mají přímý vliv na více aspektů klientova života.
PŘIPUSŤ, ŽE TO MŮŽE BÝT CELÉ JINAK
Lenka po pár společných setkáních začala připouštět, že svět a situace v něm nemusí být černobílé. Nemusí mít extrémní póly a pravda o situacích nemusí být jedna. Učila se rozumět vlastním interpretacím a co jí k nim vede. Například věřila, že když se chce s druhým domluvit, musí bojovat. Cítila se nepříjemně v konverzaci s druhým, protože se uvnitř bála konfliktu. Nedokázala poskytnout druhému respekt a pochopení, protože ho ve svém dětství nezažila. Většinu rozhovorů se cítila ohrožená, a tak se preventivně bránila.
Věřila, že když společně objevíme principy, které jí stojí v cestě, zjistí, že je ,,ta špatná“. Chvíli přijímala skutečnost, že svět nemusí fungovat v rozdělení na dobrý a špatný nebo oběť a viník.
Svět kolem nás je komplexní a barevný.
V průběhu spolupráce si Lenka uvědomila pro ni stěžejní skutečnost. Je citlivá. Má vysokou míru citlivosti a empatie. Od malička. Bohužel ji s její mírou citlivosti nikdo neučil pracovat. Rodiče její strachy zlehčovali a tlačili jí do situací, na které nebyla připravená. Zároveň až teď si Lenka uvědomuje, že cítí emoce a prožívání druhých jako kdyby byly její vlastní. A to bolí. I proto má Lenka potřebu neustále vše řešit, situacím předcházet a mít kontrolu. Nechce, aby cokoliv bolelo jí a ani nikoho dalšího. Aktuálně se tedy učí rozeznávat ,,co je moje“ a ostatní nechat být.
NADHLED A MOUDROST
Když se podíváme na život jako na velkou mozaiku zážitků, zkušeností a emocí, jednou z nejdůležitějších schopností pro dosažení klidu a štěstí je nadhled nad situacemi, které se nám dějí. Potřebujeme porozumět, proč se tyto situace v životě opakují právě nám. Čím je spoluvytváříme.
Jak si uvědomit, že to, co nás trápí nebo nám vadí, je ve skutečnosti náš vlastní problém?
Když nás něco trápí nebo rozčiluje, často se jedná o naše vlastní domněnky, představy a očekávání. Místo abychom hledali vinu u ostatních lidí, měli bychom se zamyslet nad tím, proč nás toto chování nebo situace opravdu trápí. Domněnky a očekávání jsou často nefunkční nástroje nejen pro vnímání situací, zároveň i pro řešení problémů.
Vytvářejí totiž falešné představy o tom, jak by svět nebo druzí lidé měli fungovat. Naše přesné představy potom narážejí na realitu a způsobují stres, frustraci a napětí. Když připustíme, že to co nás opakovaně štve je ,,moje“, začínají se otevírat nové možnosti pro osobní růst a rozvoj.
Lenka na sobě každý den maká, na svých emocích a postojích. Více mlčí a naslouchá, než že by se ke všemu vyhraňovala a vyjadřovala. Zůstává více u sebe, u svého prožívání a pozoruje, co to s ní dělá. Zjišťuje, že šéf není despota, ale je přepracovaný a těžko se mu předává zodpovědnost. Pozoruje, že kolegyně si rády stěžují na vztahy a vše okolo, ale že u toho nemusí být. Přítele hodnotila zejména na základě toho, že jí nečte myšlenky a nečiní to, co ona považovala za správné, nutné a normální. Prostě to má jinak. Lenka si dává čas na zjištění, jestli jí to jeho ,,jinak“ ladí s ní.
Fandím nám všem pro vyšší míru nadhledu. Není to snadné. Potřebujeme přizvat porozumění sobě i druhým a nelpění na vlastní pravdě. Vědět i cítit, kdo a kým jsme. Potom se snadněji rozeznává, kdo k nám patří a koho ve svém životě nepotřebujeme. Ze zkušenosti si troufnu konstatovat, že život se stává postupně jednodušším. Stojí na jednoduchých principech. To neznamená, že je vždy snadný. O tom, jak najít sebe se více rozepisujeme v naší knížce Opravdový život.
Terka