Rozchod? Nemůžu to udělat kvůli dětem
Zůstat nebo odejít? A co když máme děti, co je pro ně nejlepší? Zvažujeme rozchod, pro a proti a točíme se v kruhu.
Je to časté téma, se kterým k nám klienti přicházejí. Jejich vztah, kde jsou děti, nefunguje. Součástí je i paralelní vztah nebo provalená nevěra. Někdy si jen v určité fázi života uvědomí, že už jim stávající vztah nedává smysl. Neví, co dělat. Rozhodování není lehké a představa, že zboří něco, co roky budovali nejen pro sebe, ale i pro své děti, je ještě těžší.
Napadají je tyto otázky:
- Je to sobecké, když půjdu tam, kam mě to táhne? Můžu jim to udělat?
- Co když se jim zhorší známky? Neudělají přijímačky na školu…
- Budou mě mít ještě rádi?
- Budou chtít ke mně chodit?
- Budou mi to dávat za vinu?
Klienti zároveň cítí, že ani teď to není pro děti příjemné prostředí. Popisují situaci doma např. takto:
- Dcera (17 let) mi říká, že tam sedím u TV a vlastně tam s nimi nejsem. Má pravdu jsem v myšlenkách a představách úplně jinde. Sedí tam jen mé tělo.
- Děti (20 a 15 let) nám říkají, že jsme strašní. Nechtějí s námi nikam chodit. Hraju doma takové divadlo, občas vezmu ženu za ruku nebo jí obejmu před dětmi, aby si myslely, že je vše, jak má být. Začal jsem pravidelně pít, jinak tu atmosféru nezvládám.
- Syn (16 let) mi říká, že je to strašné poslouchat ty naše hádky, ať se radši rozvedeme.
Kdo jsme, abychom věděli, co je pro naše děti nejlepší?
Můžeme to tak moc ovlivnit nebo i zajistit, aby se měly dobře?
Co kdybychom se na to podívali očima mého klienta Filipa, který řešil stejnou otázku. V průběhu spolupráce došel k tomu, že se ženou být nechce. Situace u nich doma už je neudržitelná. Nejhorší pro něj bylo přijmout zodpovědnost za to, že rozbije rodinu dětem a přestěhuje je v rámci střídavé péče, o kterou usiloval, do jiného místa.
Filip si uvědomil, že chce pro své dcery to nejlepší. Zároveň pochopil, že je možná i trochu troufalé myslet si, že to ví nejlíp. Má jako otec takovou moc nebo vliv na štěstí svých dcer?
Jaký bych chtěl být pro holky táta?
Filip si uvědomil, že je pro něj nejdůležitější ukazovat dcerám život v pravdě, nepřetvařovat se a postavit se ke svým výzvám čelem. Rozhodl se začít postupně po malých krůčcích měnit situaci tak, aby se mohl sám před sebou cítit dobře. Začal komunikovat jak se ženou, tak s dětmi a postupně nastavovat něco nového.
Další, co si uvědomil, bylo, že nemůže vše ovlivnit. Dal dcerám důvěru, že to zvládnou a možná se i v nové situaci něco naučí. Minimálně to, že vše jde nějak řešit!
Filipovi se to povedlo, uběhl už skoro rok a Filip žije odděleně a má děti ve střídavé péči. Stále je jeho hlavním smyslem štěstí jeho dcer. Tento týden se mi znovu ozval se zájmem o novou spolupráci. Tentokrát půjde o to, jak pomoci dcerám cítit se sebevědomě. Inspiroval jej náš podcast o vztahu otce a dcery a vidí u sebe v tomto ohledu velké rezervy.
To byl příběh Filipa a jeho řešení. Vaše může být zase jiné. Všechny příběhy jsou krásné a vždy mě něčím obohatí. U Filipa se mi líbí ten záměr: Být pro své dcery ten nejlepší táta a to ostatní nechat na nich.
Rozchod rodičů má na děti vždycky vliv. Nemá smysl tvrdit, že je to v pohodě nebo procházka růžovou zahradou. Ale může to být cesta, pokud zůstat spolu je ničivé. Jelikož je ale každý vztah jiný, rozhodujte se vždy podle sebe. A pokud se cítíte lapení v podobné situaci jako Filip, klidně si napište o nezávaznou konzultaci.
Jitka