Ježíš jako váš osobní terapeut: Jak mindfulness posiluje sebepoznání a duchovní rovnováhu?
Vím, že vám, našim čtenářům, chyběly ty nekonvenční zážitky se skupinami věřících, do kterých občas zavítám. Tak tady máte další z nich. V tomto článku, kromě poznávání nových obzorů za hranicemi rigidních náboženských představ, najdete i praktický návod, jak začlenit mindfulness do vaší praktikované víry, ať už je jakákoli… a neskončit při tom v pekle.
Můžete být v klidu, co se týče náboženské agitace. Pro mě je náboženství jednou z nejzákeřnějších forem ideologií, které lidstvu komplikují život už po staletí. Náboženství často zneužívá každodenní, zdravé a živé lidské cítění… jen aby to vše zahubilo a proměnilo v mrtvý kult rozumových pravidel, odcizených od běžného života a ničících lidské existence. Přesto existují náboženské společnosti, které více či méně úspěšně balancují na hranici skutečného osobního růstu a mrtvých dogmat.
Svěží vítr mezi dogmaty
S jednou takovou skupinou jsem strávil dva dny, které mi přinesly hlubokou inspiraci, a proto se o ni mohu podělit s vámi. Tím zdrojem inspirace byl Marek Macák, psycholog, psychoterapeut a zároveň věřící člověk, který je součástí minoritní církve a píše o minoritní sexuální orientaci v církvi na základě vlastní zkušenosti.
Na jeho besedě jsem se zamýšlel nad tím, že i dnes by byl ve většině křesťanských uskupení bez milosti exkomunikován – to je ten nejhorší trest moderních církví, když už přestaly s kacíři zapalovat hranice. Je to absurdní, když si uvědomíte, že většina křesťanů stále čeká na druhý příchod syna božího, nazývaného Ježíšem, synem člověka. A kdyby skutečně přišel, byl by znovu znevažován, že nemá teologické vzdělání, nenáviděn za to, že boří náboženská dogmata a pravděpodobně i znovu zabit nějakými náboženskými fanatiky za rouhání bohu.
Víra a běžný život
Naštěstí mě ze vzrůstajícího falešného pocitu vlastní povznesenosti nad omezenostmi církví vytrhly praktické a hluboké informace, které pronikly až do mého srdce… bez nadsázky. Proto jsem tam šel. Chtěl jsem se dotknout zkušeností člověka, který by mohl nenávidět, ale místo toho miluje. A to je ten rozdíl, který jsem pocítil. Marek nemluví o dogmatech, ale o praktických zkušenostech. Když provází lidi skrze jejich výzvy, nachází cesty k lepšímu životu.
A něco praktického tu mám i pro vás. Jak zdravě propojit živou víru s cestou k uzdravení. Nezáleží na tom, jestli věříte v boha, přírodní zákony, vyšší etiku nebo jen nepoznatelné vesmírné principy. Či něco osobnějšího, třeba v Ježíše, slunce, nebo bílého kondora.
Jak projít krizí
Proč vlastně spojovat víru s cestou k uzdravení, možná by bylo přesnější říct s psychoterapií? Představte si, že jste v krizi nebo prožíváte něco krásného. V obou případech je na základě naší lidské zkušenosti zřejmé, že v těchto chvílích nám moc pomáhá, když na to nejsme sami. Proto lidé hledají terapeuty, aby nebyli sami ve svých krizích.
Někdy ale opravdu jste sami. A tady se otevírá cesta, jak nám víra může pomoci podpořit fungující psychoterapeutický proces, který je cestou k uzdravení a větší osobní síle. Je to velmi jednoduché. Právě teď procházíte třeba bolestí nad partnerskými nedorozuměními. V hlavě se vám honí scénáře, co jste mohli udělat jinak, co jste udělali špatně. Možná si v duchu promlouváte se svým partnerem a říkáte mu, co jste mu ze strachu neřekli. Nebo sami sobě něco vyčítáte. To je častý výjev vnitřního boje. A vy teď můžete udělat něco jinak. Třeba s Ježíšem, nebo s tím, v co věříte, ruku v ruce. Pojďme na to.
Otevři mu srdce - ale jinak
Představte si, že místo dalšího zaplétání se do vnitřního boje a dialogu si dovolíte pocítit to, jak se právě cítíte. Třeba cítíte bolest, vztek, pocity sevření na hrudníku nebo v břiše. Zároveň si představte, že ten princip, který je větší než vy, je tady s vámi. V našem případě Ježíš. Jen si dovolte před něj předstoupit a otevřít mu všechno své prožívání. Je to velmi osobní. Prostě si dovolíte mu “pohlédnout do tváře” takoví, jací právě jste. Se vším, co v sobě nesete, za co se stydíte. Jen si dovolíte všechno otevřít a vnímat v sobě ticho vašeho vlastního srdce. S tím se potkáte s Ježíšem a neděláte nic, jen se mu takto ukazujete a otevíráte.
To, co můžete cítit v případě těch nejvyšších principů, je úplné přijetí. Protože ony jsou vším, tedy také tím, co nesete v sobě. To je celé. Zůstanete v tomto pocitu tak dlouho, jak jen chcete. Kolem vás se nic nezmění. A uvnitř se může změnit všechno. Nebo také nic. I to je síla přijetí.
Více o tomto tématu si poslechněte v podcastu Jak vnitřní dialog zabíjí život i vztahy.
Neboj se sebe
Zapomeňte na strach z pekla nebo dogmatické ultimáty. Tento přístup je o osvobození, o nalezení míru ve vašem vlastním srdci a duši. Ať už vás vaše cesta zavede kamkoliv, pamatujte, že pravá síla a uzdravení přichází zevnitř. A když se spojíte s tím, co je větší než vy, můžete objevit nejen hlubší pochopení sebe sama, ale i nekonečnou kapacitu pro lásku, soucit a porozumění.
Přečtěte si naši knížku Opravdový život a nalezněte harmonii ve svém životě.
Na závěr, ať už vaše víra stojí na čemkoliv, nezapomeňte, že duchovní cesta je o mnohem víc než jen o slepém následování pravidel. Je to o objevování, růstu a přijímání – sebe, ostatních, a nekonečných možností, které nám tento svět nabízí. Tak se otevřete, buďte přítomní, a nechte svůj duchovní život obohatit vás i ty kolem vás. Pokud ovšem nevěříte, že Ježíš nesnáší hříšníky, nebo třeba homosexuály. To pak máte blbé a objednejte se raději na terapii 😀
S láskou a otevřeností, Vítek.