Jak iluze vlastního úspěchu brání rozvoji

Iluze vlastního úspěchu - když máte pocit, že jste opravdu dobří, ale pak zjistíte, že je to jinak.

V dnešním článku prozkoumáme, proč nám naše vlastní dovednosti někdy připadají libozvučné, zatímco publikum slyší kakofonii. 

Jsme opravdu na vrcholu úspěchu, nebo jsme pouze uvězněni ve vlastní iluzi? Čtěte dál a objevte, jak nám může kritický pohled na vlastní schopnosti otevřít dveře k opravdovému osobnímu rozvoji.

Stalo se to minulý čtvrtek. Vyrazili jsme s manželem na celodenní kurz lyžování s profi trenérem. Lyžuji od malička, rodiče nás s bratrem k lyžování vedli. Je to můj nejoblíbenější zimní sport. 

Na lyžařských výcvicích jsem byla vždy v prvním družstvu a jedna z nejlepších. V dospělosti jsem si koupila nové lyže i lyžáky a přeučila se ze smýkaného stylu lyžování na carving. Stala jsem se instruktorkou lyžování a dvě zimní sezóny strávila v lyžařské škole v Krkonoších. To ale bylo téměř před 20 lety…

„Lyžuji dobře. Vím, jak se má lyžovat. Určitě jsou nějaké detaily, které potřebuji doladit, ale to budou maličkosti,“ znělo mi v hlavě, když jsme s trenérem nasedali ve čtvrtek na lanovku v Bílé v Beskydech. 

Co na to říká psychologická teorie?

Fenomén iluze vlastního úspěchu vychází z několika psychologických faktorů, které ovlivňují naše vnímání a hodnocení vlastních dovedností. Těmi jsou například:

Potvrzovací zkreslení neboli Confirmation Bias

Máme tendenci více si všímat informací, které potvrzují naše stávající přesvědčení. Když si myslíme, že jsme v něčem dobří, budeme hledat a upřednostňovat důkazy a zážitky, které tuto představu potvrzují a ignorovat ty, které by ji mohly vyvrátit.

Dunning-Krugerův efekt

Tento psychologický jev popisuje situaci, kdy lidé s nízkou úrovní dovedností v něčem mají tendenci nadhodnocovat své schopnosti a opačně, ti s vysokou úrovní dovedností mohou podhodnocovat své schopnosti. Nedostatek schopnosti vnímat vlastní nedostatky může vést k iluzi nadměrného úspěchu.

Nedostatek objektivity

Když jsme příliš emocionálně propojení s daným tématem, může se stát, že ztrácíme schopnost vidět věci objektivně a realisticky. Tento nedostatek objektivity může vést ke zkresleným představám o našich úspěších. 

Všechny tyto faktory společně vytvářejí iluzi vlastního úspěchu, kdy vnímáme své dovednosti příznivěji než je skutečnost.

Toužíš po dalším prémiovém obsahu?

Pojď se přidat do naší FB skupiny.

Zpátky na kopec

„Tak se trošku protáhneme. Pak se rozlyžujeme, já vás natočím a něco si k tomu řekneme,“ začal trenér. Lyžovala jsem, jak nejlépe jsem dovedla a pak přišel trenérův komentář a video, kde jsem uviděla realitu. Asi už tušíte, že mě trenér nezahrnul smrští pochval. Skoro všechno, co jsem se dříve naučila a tvrdošíjně praktikovala, je špatně. Uff. Bylo to jako studená sprcha. 

Přijala jsem fakt, že jsem žila v omylu a vám to v takových situacích doporučuji udělat také. Pokud se teda chcete posunout a nechcete tvrdohlavě trvat na tom, že vy víte nejlépe, jak se věci mají.

Začali jsme trénovat. Těch informací bylo tolik, že jsem si chvílemi připadala jako přetížený procesor – snažila jsem se zpracovat všechny údaje, ale pak jsem zjistila, že výpočty se zpomalují a potřebuji „restartovat“ svoje myšlení.

Po čase začala hlava s tělem spolupracovat. Tělo se učilo nové pohybové návyky a na ty staré se hlava snažila zapomenout. Většinu času jsem se cítila divně. Nový lyžařský styl byl jiný, než na jaký jsem byla léta zvyklá. 

Když mi přišlo, že lyžuju už úplně nemožně přijel trenér a zvolal: „Teď to bylo ono, teď to bylo perfektní!“ 

A byl tam zase. Ten pocit, že to, co mi běží v hlavě, neodpovídá realitě. 

A pod ním je další odstavec plný duchaplného textu, nad kterým se budou čtenáři ještě dlouho rozplývat slastí. Možná o tom dokonce napíšou dopis mamince, na kterou už půl roku kašlou.

„Doporučuji vám přijmout vlastní nedostatky s laskavostí k sobě samým.“

Jak čelit rozdílu mezi tím, jak vnímáme sami sebe a realitou?

Prvním krokem je upřímná sebereflexe, při níž se zaměříme na objektivní zhodnocení svých schopností a nedostatků. Konfrontace s realitou může být občas nepříjemná, ale je pro náš růst nezbytná.

Dále je důležité být otevřeni novým perspektivám. Diskuse s důvěryhodnými přáteli, kolegy nebo profesionály nám může poskytnout jiný vnější pohled, který nám pomůže lépe pochopit realitu.

Doporučuji vám přijmout vlastní nedostatky s laskavostí k sobě samým. Nemusíte se hned bičovat, jak jste byli hloupí a neschopní. Můžete na to jít laskavě a místo sebeodsuzování se můžete zaměřit na konkrétní kroky, které vám pomohou zdokonalit se v oblastech, kde cítíte slabiny. Tím si vytváříte prostor pro pozitivní růst.

Nakonec je třeba si uvědomit, že proces přiznání si rozporu mezi naším vnímáním a realitou není jednorázovým úsilím, ale spíše kontinuálním úkolem. Je to cesta k postupnému budování autentické verze sebe sama.

Přečti si také

Jak domněnky pošlou vztah do kytiček

27. 5. 2024 Renata Strnadová

Jak to celé dopadlo?

Na konci dne už moje lyžování mnohem více odpovídá tomu, jak se při něm cítím. Zmizel ten sebechvalný pocit a iluze dokonalého výkonu. Lépe vnímám, co ještě potřebuji doladit a uvědomuji si, že pokud se chci stále zlepšovat, tato lekce s trenérem nemůže být tou poslední.

Odjíždím s radostným pocitem, kolik nového jsem objevila nejen o aktuálním stylu lyžování, ale i sama o sobě. Jsem na sebe hrdá, že jsem dokázala rychle přijmout fakt, že realita neodpovídá mému subjektivnímu vnímání a tak se posunout o kus dál.

Jakou má tento příběh souvislost se vztahy?

Uvedu pár příkladů z vlastní koučovací praxe, možná některé poznáte i ze svého života, a vy si zkuste všimnout rozporu mezi představou a realitou.

Příklad 1: Manžel věří, že jeho žena je vždy ta, kdo začíná konflikty a hádky. Vyjmenuje 1000+1 situací, které dokazují, že má pravdu. Vnímá, že on je ten, kdo je v pohodě a nerozumí tomu, proč je jeho žena tak nesnesitelná.

Příklad 2: Mladá žena o sobě říká, že dělá málo. Tvrdí jí to i její přítel, kterému vaří, uklízí a pomáhá mu s podnikáním. Ona sama má náročnou práci a když přijde domů, přítel jí vyčte tu špatně naskládané nádobí v myčce, tu špinavý hrnek na lince, tu chybějící nákup. Ona to vnímá jako svou chybu a snaží se polepšit.

Příklad 3: Žena žije ve vztahu s vlivným partnerem, který se často účastní společenských či pracovních akcí. Pokaždé, když je pryč, myslí žena na to, s kým je a co dělá. Každý takový partnerův odchod v ní vyvolá pocity žárlivosti, strachu a lítosti. Jeho ujištění, že jde jenom o práci a že ji miluje, ji uklidní jen do jeho dalšího odchodu. 

Ve všech případech realita neodpovídala tomu, jak ji klienti vnímali. Měli zkreslenou představu o sobě i o svých partnerech. 

Naší prací je sundat klientům růžové brýle či šátek z očí a s laskavostí k nim samotným jim nejen realitu ukázat, ale také jim pomoci ji přijmout.

Fungujeme podobně, jako trenér lyžování z příběhu. Pojmenujeme s klienty problém, pomůžeme uvidět realitu a vyladíme jejich schopnosti a dovednosti tak, aby jejich partnerské vztahy připomínaly spíše ladný pohyb mezi slalomovými brankami namísto nekontrolovaného sjezdu mezi stromy.

Pokud vnímáte, že ve vašem životě něco neladí a rádi byste se na to podívali s námi, domluvte si tady konzultaci.

Přeji vám, ať odteď Mozarta slyšíte nejen vy ale i vaše okolí. 

Krásný den,
Zuzka