Jak se Alena naučila nastavovat hranice

Vyhoření, vysoká citlivost i deprese

,,Takhle přece nevypadá spokojený život a žena, no ne?“ Zeptala se spíše řečnicky Alena při naší první schůzce. 

Prala se s velkou rodinnou zátěží. Po porodu dcery ji překvapil velmi intenzivně únavový syndrom a velmi dobře znala poporodní deprese. 
Antidepresiva pomohly částečně, nedařilo se jí obnovit její životní plamínek a chuť do života. 

Přála si doslova ožít a byla připravena i zamakat. Jen nevěděla jak. Cítila, že se jí nedostává energie, mnoho procesů v životě ji vysává a tušila, že si i ona stojí některými tendencemi v cestě. Považovala se za přecitlivělou perfekcionistku. 

Věděla, že by na sebe nemusela být tak přísná. Přála si cítit uvnitř sebe, že nemusí vše dělat dokonale. ,,Jaké to je, žít si ve své přirozenosti a nebát se?“ Otázky, na které si Alča přála ve spolupráci s Terkou najít odpovědi. 

• Začátek spolupráce: duben 2020. 
• Rozloučení a poděkování: v červenci 2022.
• První výsledky: po prvním měsíci
• dlouhodobější spolupráce, frekvence 1x za měsíc, s přestávkami

Použité metody: Koučování, ok metodika práce s emocemi

Jasný cíl, nejasná cesta

Alča je schopná žena. Měla poměrně jasnou představu, kam chce ve spolupráci dojít. Znělo to jednoduše, možná to máš i ty podobně.

Potřebuji pro sebe, i pro svou dcerku a partnerství, umět: 

• cítit sebe, své tělo, jeho limity a hranice 
• poznávat sebe, svou přirozenost a nebát se ji projevit a žít
• znovuobjevení své sebedůvěry a nechtít ,,konkurovat výkonem mužům“ 
• s jistotou si zorganizovat den a týden
• nenechat se vyšťavovat některými členy rodiny a lidmi, kteří mi nesvědčí
• komunikovat s respektem, důsledně a bez afektu 

Alča si nechala pomoct

Řekni si i ty o konzultaci zdarma

Cesta vnímavosti k sobě

Alča velmi dobře reagovala na postupné vedení a otázky směřující k její sebehodnotě. Postupně připustila, že když se naučí být ohleduplná vůči sobě, neznamená to apriori sobeckost a aroganci. Učila se sama před sebou cítit a obhájit své potřeby. Že je v pořádku se jít vyspat a najíst právě tehdy, když potřebuje. 

Učila se doslova vnímat míru, kdy má DOST a nepřetěžovat své senzitivní tělo. Uvědomila si, že je velmi spolehlivá vůči svému okolí, ale málo zodpovědná vůči sobě a svému tělu. 

Tělo jako hlavní aktér

V určité fázi jejího života ,,se nějak stalo“, že odevzdala svůj život manželovi a dceři. Vzdala se své iniciativy a vše se jí zdálo namáhavé, náročné a zničující.

Její tělo se stahovalo, panikařilo, drželo se v komfortu, cítilo se ohrožené. Ve spolupráci a v hlubších technikách vnímala, že už jaké malá holka se cítila jiná, přecitlivělá, v nebezpečí s ostatními. 

,,Je pro mě bezpečné dovolit si žít!“ Doslova vykřikla Alča při jednom ze sezení. A od té chvíle se ,,něco“ v jejím životě změnilo. 

• umožnila svým emocím jít ven, prožívat je
• začala vnímat manipulaci od druhých lidí a učila se reagovat 
• probudila svou chuť být vidět a prozkoumávat nové možnosti 
• dařilo se jí volit slova a komunikovat své záměry a cíle 
• uvědomovala si, že má možnosti volby (v jednání)

Umíme pomoci s fakt hodně věcmi

Jak se Radek zbavil emoční závislosti

9. 7. 2024 Renata Strnadová

Změna se projeví všude

Všechny zmíněné kvality a dovednosti se postupně odrazily i na cítění, vnímání a držení těla. ,,I v obličeji jsem přirozenější, opravdovější a uvolněnější, je to možný?“

V průběžné práci se prohluboval respekt k sobě samé. Bez něj totiž nemůžeme očekávat, že ho druzí budou poskytovat nám.

,,Nepotřebuju se obhajovat. Můžu otevřeně komunikovat to, jak to mám a potřebuju. A druhá strana může a nemusí vyhovět.“ shrnovala Alena své pozorování a změnu vnímání. Cítila, že znovu nachází svou zodpovědnost za vlastní život. 

• za svou historii
• za svá zranění, která si nesla
• za vnímání přítomnosti a své emoce
• za své jednání a chování 
• za to, aby si tvořila to dobré pro sebe

Být na prvním místě není sobecké

Začala cítit, že není napojená svou zvýšenou citlivostí na ostatní a že naopak potřebuje mnohem více VYŽIVOVAT sebe. Doslova se jí začalo lépe dýchat. Začala tančit (reálně). Naučila se rychle rozhodovat a méně pochybovat.

Pomohla ji také změna týkající se jejích rodičů. ,,už nechci dělat mámu svojí vlastní mamce.“ Potřebuju ji nechat dělat své chyby, oddělit se od ní, dospět. To nebyla snadná vnitřní změna, ale byla nutná pro zdravé fungování a naplněný život.

Vše zmíněné samozřejmě mělo obrovský vliv na vztah s dcerou, i na partnerství. Alena se začala mnohem více orientovat na tvorbu než na určitou vnitřní oběť a pohřbila svou potřebu zachraňovat ostatní a svět. Doslova totiž dospěla.

,,Den je příležitost, že?“