Od beznaděje a únavy k radosti a spokojenosti

Rozbití starých přesvědčení a nový začátek

„Mám pocit, že jsem explodovala, poskládala se a teď jsem zase ta divoška, kterou jsem byla, když jsem byla malá.“

Tuhle větu řekla klientka při našem šestém setkání. Ne proto, že by se vrátila zpět do starých destruktivních vzorců, ale protože poprvé po letech dokázala pocítit, pojmenovat a komunikovat všechno, co jí do té doby tížilo. Manželovi vysvětlila, že mu hodně ustupovala, protože se bála si říct, co potřebuje a ulevilo se jí.

Použité metody: koučování, ok metodika práce s emocemi

Kdo jsem a kam mířím

Klientka je dvojnásobná maminka na konci mateřské dovolené a hledala sama sebe, svou pozici ve vztahu i své další profesní směřování. Na začátku spolupráce přicházela s přáním naučit se otevřeně mluvit s manželem o svých plánech a pocitech. Byla zvyklá spoustu věcí v sobě držet, a to v ní vytvářelo napětí.

Jak to začalo

Během prvních setkání se proto zaměřila na vyjadřování emocí jako smutek, rozčilení a odpor. Taky svých potřeb a hledání toho, co je pro ni skutečně důležité. Postupně si zvykala zapisovat myšlenky do deníku, všímat si svých potřeb a s odstupem vyhodnotit, co je pro ni opravdu důležité. Zjistila, že potřebuje víc času pro sebe, aby mohla a běhat a cvičit. Zároveň řekla manželovi jak ji štve, když je manžel doma s dětmi a nevěnuje se jim a jen kouká do mobilu.

Co jsme objevili

Ukázalo se, že jí často vadí manželova přecitlivělost (nedospělé reakce) nebo lhostejnost (paralýza), což v ní vyvolávalo hněv a pocit nepochopení. Vynořovaly se také vzpomínky na minulost, kde tyhle nevyřčené situace vznikaly a zůstavaly na pozadí. Práce s těmito prožitky jí pomohla lépe rozlišovat, co patří jí, a stát si pevněji za vlastními potřebami. Dokázala si například sama před sebou obhájit běh, jako aktivitu, která ji dobíjí a pomáhá čistit hlavu. A když už necítila vinu, dokázala o tom s manželem mluvit s mnohem větší lehkostí.

Co dříve nepomohlo

Vnímala, že v předchozí zkušenosti s prací na hlubších tématech, konkrétně v terapii spojené s odvykací léčbou, se nepustila dostatečně hluboko a vzorce a neužitečná přesvědčení v ní zůstaly stále aktivní. Zároveň už teď cítila více síly a odhodlání na terapii navázat a v dalších týdnech otevřela i hlubší témata.

Dilema a pocit viny

Vzhledem ke své roli matky a partnerky, ale už chtěla převzít život do svých rukou. Například viděla, že někdy dokáže být vůči manželovi otevřená, jindy se naopak uzavírá. Objevilo se dilema, zda chce zůstat v manželství, být sama, nebo se pustit do nového vztahu. Do jejího života totiž vstoupil jiný muž, se kterým komunikovala, a to v ní vyvolávalo pocity viny a tlaku na hrudi.

Skutečná hodnota

Díky prostoru, který si dopřála tomuhle nutkání v emoční technice, si uvědomila, že rodina je pro ni skutečnou hodnotou a že nechce utíkat, ale hledat cestu, jak být v ní spokojená. Když přišly pochybnosti, dokázala se zastavit a s nadhledem se podívat na to, co jí to teď chybí. Jednou z nenaplňovaných potřeb byla vzájemná pozornost. Když to zachytila, tak se nad tím zamyslela. Jestli si o to vůbec řekla, nebo jestli jen automaticky neočekává, že by se jí teď měl partner věnovat. Když měla jasno sama v sobě, dokázala tuhle potřebu s klidem komunikovat i směrem k manželovi. Domácí prostředí se mezitím začalo zklidňovat, manžel se více zapojoval.

Propojená témata

Téma vztahů se otevřelo i v souvislosti s kamarádkami a s matkou. Klientka si uvědomila, že nechce být prostředníkem mezi lidmi a že potřebuje důvěru a respekt, dokázala se vymezit vůči tlakům z přátelství. Když se jí snažily dvě rozhádané kamarádky využívat jako soudce, aby rozhodovala, která z nich má pravdu, dokázala jim říct, že tohle je jejich boj. Že je má obě ráda a ráda se s nimi uvidí, ale není jí dobře v pozici, do které ji ony tlačí.

Umíme pomoct s fakt hodně věcmi

Od „superženy“ k lehkosti a vnitřní svobodě

19. 8. 2025 Jitka Vomáčková

Vztah s matkou

V představách se taky vrátila do období dospívání, kdy ji matka kontrolovala a zasahovala do jejího života. V další technice pak dokázala matce jasně říct „A dost, důvěřuj mi“ a současně ji i vnitřně obejmout, což jí přineslo velkou úlevu. Zjistila, že se v těch situacích nemusí cítit jako 15 letá, ale že už má dneska sílu si to ustát. Ze strany klientky přišlo usmíření a větší pochopení, takže její vztah k mámě se proměnil, aniž by její matka cokoli změnila ze své strany. 

Sebeláska

Klientka zpracovala i vzpomínky z dětství, kdy byla zesměšňována kvůli své postavě, a jako zdroj odvahy si připomínala podporu blízké kamarádky. Integraci nových pocitů jí pomáhaly běh a jednoduché každodenní rituály, například vědomý pohled sama sobě do očí.

Bod zlomu

Zpětně vidí, že zlom nastal v době, když sebrala odvahu a manželovi řekla všechno, co v sobě držela celých deset let jejich vztahu. Popsala to jako nejtěžší okamžik celého procesu, ale zároveň jako klíčový krok, který spustil změnu.

Čeho jsme dosáhli

Uvědomila si, že dokáže ustát sebe samu i ve styku s blízkými i cizími lidmi, a začala k sobě cítit respekt a hrdost. Emoce už jí tak často nezahltí, dokáže je mnohem častěji zachytit už při prvním projevech a reagovat tak mnohem dříve, než by ji emoce zahltily. Taky si odnesla návyk oceňování sama sebe, který ji pomáhá držet si dlouhodobě zdravější pocit sebehodnoty. Tento posun ji posílil natolik, že má více energie a už nepotřebuje potlačovat své emoce.

Jak vypadá její život teď

Vytvořila si ve svém životě prostor, který nazývá svou bublinou a v ní se cítí bezpečně a spokojeně.

Marie si nechala pomoct

Řekni si o konzultaci zdarma i ty

Zhodnocení d odstupem

Tohle je zpráva, kterou mi klienta poslala po několika měsících od ukončení spolupráce, když jsem ji požádal, o zhodnocení toho, jak se jí teď daří.

“Po posledním sezením jsem odcházela jako neskutečně silná osoba, přišlo mi, že ať se mi postaví do cesty cokoliv, tak to ustojím a vyřeším. Měla jsem pocit, že na mě teď nikdo nenaprská svoji špatnou náladu, protože jsem emocionálně stabilní.

Našla jsme sebe a jen to vše vylepšovala, abych dosáhla věcí, které jsem měla v hlavě už několik let a nyní se mohly uskutečnit, kdyz jsem na to vše měla sílu a věřila jsem v sebe a nepodceňovala se jako vždycky.

Vyhrála jsem svoje první běžecké závody, po tom jsem toužila 9 let, byla jsem šťastná a manžel mě v tu chvíli nepodpořil, přišlo mi, že nezvládá můj úspěch, ale já jsem o tom s ním dokázala mluvit. Naučila jsem se v hodinách koučování rozlišit problémy, které mě trápí a ty řešit, pak ty které mi za trápení nestojí a ty nechávám být.

Začala jsem pracovat v práci, která mě neskutečně naplňuje. Od malička chci být kadeřnice, ale kvůli strachu jsem to chtěla vzdát, ale když jsem teď silná, tak jsem si řekla, že to zkusím, buď to půjde nebo ne. Je super, že jsem začala, protože vím, že jsem na místě, kde budu spokojená, i kdyz začátek není vůbec jednoduchý, stále je to těžké, ale nevzdávám se.

Řešila jsem poslední mesic hodně těžkou situaci, která mě semlela, ale během hodiny jsem byla schopna se sama vzít do kruhu uzdravení a vyřešit vše s klidem. Hlavně tak, aby to mé tělo nezatěžovalo. Naučil mě to Ondra na našem sezení a já to jsem schopná teď aplikovat na sobě, když to potřebuji. A baví mě sledovat sama sebe, jak s tím pracuji.”