Být hodná/ý není ctnost, ale vlastní past

Nebudu vás přesvědčovat o tom, že máte být zlí. Naopak. Ale zprostředkuji vám vhled do toho, proč příliš hodní lidé trpí. Fyzicky i psychicky. A není to vždy snadné pozorovat.

„Pro druhé se rozdám. Nemyslím si, že dělám něco špatně, a přesto jsem ta špatná já. Už nevím, co víc mám udělat.“

Slova klientky, která působila na první pohled jako dokonalá. Úspěšná v práci, ochotná, spolehlivá, s úsměvem pro každého. Uvnitř ale vyčerpaná, plná pochybností a bez chuti do života.

A podobně to vypadá i u mužů, kteří přicházejí do mé praxe: „Snažím se všechno zajistit, nikoho nezklamat a ještě být úspěšný. Ale už nemůžu. Nikdo se neptá, co chci já. Nejradši bych chvíli nic nedělal.“

• „Nevím, co potřebuji."
• „Co si o mně pomyslí?"
• „Tohle beze mě nezvládnou."
• „To ještě dám."
• „Nechci dělat problémy."
• „Tohle nemůžu, je to sobecké."

Tohle jsou myšlenky, které znějí rozumně, ale právě ony nás pomalu odpojují od sebe samých.

Jak říká Gábor Maté:
„Kde nemůžeme říct ne, tělo to řekne za nás.“

Psychoneuroimunologické výzkumy potvrzují, že dlouhodobé potlačování emocí (zejména hněvu) ovlivňuje imunitní systém, zvyšuje zánětlivost organismu a souvisí s vyšším rizikem autoimunitních onemocnění (např. revmatiodní artritida, roztroušená skleróza, lupus,...).

Hněv není projevem slabosti, ale signálem, že naše hranice byly překročeny. Pokud ho dlouhodobě potlačujeme, tělo se začne bránit po svém - únavou, bolestí, úzkostí či nemocí.

Cesta ke změně začíná poznáním a přijetím toho, kým skutečně jsme.

Past hodných lidí

„Buď hodná.“ „Buď rozumný.“ „Nedělej problémy.“
Tohle slyšíme už jako děti. A zapisujeme si hluboko do těla vzorec: moje hodnota závisí na tom, jak moc vyhovím druhým.

Zafungovalo to. Získali jsme pochvalu, přijetí, lásku. Jenže v dospělosti nás to stojí příliš. Potlačujeme své pocity, říkáme „ano“, i když chceme říct „ne“. Omlouváme se, i když jsme nic neudělali. A když se nám to vrací v podobě únavy, frustrace nebo nemocí, ještě máme pocit, že jsme „málo“.

Vzdáme-li se instinktu, spojení se svými pocity a autenticitou, byl k tomu v dětství důvod, abychom přežili. 

Tohle musíš mít

Opravdový život

Když slyšíš ten tichý hlásek uvnitř sebe

Zlom přichází ve chvíli, kdy únava a vnitřní napětí převáží nad strachem z odmítnutí. Často to není žádné velké drama. Spíš tichý, vnitřní hlásek: „Takhle už to nechci. Už nemůžu.“

Je v tom smutek i odvaha. První krok k sobě. A to je začátek změny. Neznamená to otočit život naruby nebo se snažit ještě víc. Je to o rozvíjení vědomé práce se sebou: zastavit se, dovolit si cítit, být v emocích i pocitech a dělat to v bezpečném prostoru. Tam, kde tě nikdo netlačí k výkonu, kde si můžeš dovolit být upřímný, unavený i zmatený. Když tělo cítí bezpečí, dokáže uvolnit i to, co bylo dlouho potlačované.

„Vzdáme-li se instinktu, spojení se svými pocity a autenticitou, byl k tomu v dětství důvod, abychom přežili.“

Změna se neděje v hlavě

Hodní lidé často rozumí tomu, proč se jim to děje. Jenže samotné pochopení nestačí. Vzorec totiž není v hlavě, ale v emocích a těle. Ve stresu se často vracíme do svého defaultního nastavení, tj. chování, které kdysi dávalo mělo smysl a umožňovalo přežití.

Je potřeba učit se emoce i vzorce vnímat a zůstávat s nimi, i když nejsou příjemné. „Když se cítím bídně, už neutíkám. Zůstanu s tím. Nepřetvařuji se. Učím se vnímat, cítit to, před čím jsem dřív utíkala,“ popsala mi klientka. „Učím se to s druhými komunikovat. Nepřebírám zodpovědnost za emoce druhých, protože už poznám, co je moje a co ne.“

Tohle je skutečná síla. Ne ta, která se snaží všechno zvládnout, ale ta, která dokáže zůstat v kontaktu se sebou.

Máš rád fajn věci?

Další obsah najdeš ve skupině na FB

Co se změní, když sundáš masku

Možná někteří lidé odejdou, protože už nedostanou nekonečnou péči bez hranic. Ale ti, kteří zůstanou, tě poznají doopravdy. Bez masky.

Získáš víc energie, protože ji nebudeš pálit ve snaze zapadnout. Začneš si vážit sebe. Tvá hodnota už nebude závislá na tom, co uděláš pro druhé. Tvé vztahy se prohloubí, protože v nich už nebudeš „hrát roli“, ale budeš tam ty – autentický, živý, opravdový.

Kontakt se sebou ti přinese právo volby.
Tam, kde dřív byla povinnost, vzniká prostor.
Tam, kde dřív byl strach, se objevuje odvaha.
Tam začíná opravdovost.

Pokud se v tom poznáváte…

Možná nastal čas se na chvíli zastavit. Podívat se, jestli váš život není jen běh za uznáním druhých. Jestli místo péče o všechny kolem vás nezůstáváte prázdní, unavení, bez chuti do života.

Pokud to tak je, nejste v tom sami. Dá se s tím pracovat. Začíná to malým krokem – dovolit si cítit. Dát pozornost sobě, svému tělu, emocím. Začít zkoumat, co je opravdu vaše, a co jste si převzali, aby vás měli rádi.

Na tohle téma vznikl webinář, který pomůže zorientovat se v tom, co se ve vás  děje, a jak s tím začít zacházet s větší laskavostí. A pokud cítíte, že už nechcete přežívat, ale žít víc po svém, můžete využít nezávaznou konzultaci zdarma.

Podíváme se spolu na to, co teď potřebujete, pojmenujeme, kde se nacházíte, a dostanete konkrétní pohled, jak s tím můžete pracovat dál. Bez tlaku, bez frází, lidsky. Protože změna začíná tam, kde si dovolíme být opravdoví.

Klára