Emoce jako nejlepší kámoš a úhlavní nepřítel

Každý je prožíváme, ne každý se z nich učí. Přitom je v nich ukrytý obrovský poklad, skrze který můžeme objevovat sami sebe. Emoce a jejich přiměřenost v konkrétních situacích. Co ti vadí, je tvoje. O tom jste možná už i někde četli. Co vše to ale znamená v praxi? Soulad rozumu, pocitů a těla je ukryt pod nánosy strachů a obav, které se derou ven prostřednictvím silných emocí. A světe div se, jde o emoce nízké jako třeba hněv a vztek, ale také ty vyšší jako obrovské nadšení. Co o nás naše emoce říkají? I o tom je dnešní zamyšlení.

S Luckou jsem začala spolupracovat ve chvíli, kdy ji teklo v partnerském vztahu do bot. Na partnerovi ji záleželo, dusila ho ovšem svými vlnami nálad a žárlivostí. Její jednání většinou nasedalo na výrazné emoční vlny, které jí válcovaly a partnerovi vůbec nedávaly smysl. Ani Lucka se v nich nevyznala, jen cítila, že vztahu neprospívají a že je nemá pod kontrolou. Po většinu času byla reaktivní. Žárlila a následně vyčítala. Přicházela naštvaná z práce, na partnera křičela a dožadovala se pozornosti. 

Rozum je dobrý sluha, ale špatný pán

Na příkladu Lucky si pojďme ukázat zjednodušeně jednotlivé úrovně, se kterými ve svých praxích s klienty pracujeme. Jedná se o rozum, emoce a pocity z těla. Lidé na své cestě životem vždy jednají na všech úrovních. Část těchto rozhodnutí se děje nevědomě. Člověk od člověka se velmi liší tím, jak jsou tzv. vědomí. Jak silně cítí svoje tělo, vnímají a učí se ze svých emocí. 

Lidé vědomě nejvíce zůstávají na úrovni rozumu a emocí, a to zejména těch silných a bouřlivých. Rozum máme k dispozici pro orientaci ve vnějším světě. Umí nacházet užitečný způsob, jak naplnit to, co člověk potřebuje.Vyhodnocuje fakta, dojmy a přesvědčení. Rozum je ale z pohledu kýžené harmonie a vnitřní rovnováhy dobrý sluha, ale špatný pán. 

Obsahuje totiž také všechna limitující přesvědčení a odpovědi na otázku ,,čemu věříš o tomto“? Lucka například věřila, že:

• má partnera proto, aby o ní pečoval vždy, když je unavená
• její partner by měl neustále vnímat, v jakém je rozpoložení a podporovat ji
• neměl by se otočit ani promluvit na jinou ženu, protože ji tím ubližuje

Zmíněná přesvědčení jsou souborem více složek. Nejvýraznější je zcela jistě naše rodinné zázemí a vše, co jsme kdy slyšeli a pojali za své a to, co jsme se učili o světě a co si vybereme, že zapadá do našeho konceptu ,,chápání světa.“ Pokud si přejeme rozvíjet svou oblast rozumu, můžeme se sami sebe ptát častěji například na otázku ,,jak moc mi slouží a je užitečné právě tohle, čemu věřím“?

Opravdový život

Tohle musíš mít

Emoce jsou našimi učiteli

Jednou z nejvýraznějších složek, které nás pohání, jsou emoce, které nasedají na emoční vzorce, zranění a traumatické zážitky. Jsou silné a bouřlivé. Vytváří v nás tlak, který potřebujeme ventilovat a to nejčastěji hned v okamžiku, kdy silnou emoci prožíváme. Konkrétní emoce přichází, protože nás upozorňuje na situaci a její kontext, kterou ještě nemáme zpracovanou. Jinými slovy promlouvá velmi silně a bouřlivě potřeba, kterou potřebujeme naplnit (a neumíme to my samotní), a tak jednáme na základě emocí - aby se nám ulevilo. 

V případě Lucky se opakovaně jednalo o žárlivost, protože se v určitých situacích cítila méněcenně. Cítila vztek a frustraci, že jí partner nevěnuje dostatečnou pozornost a vyžadovala ji. Pro zjednodušení si můžeme zprávu této emoce představit jako:

• nevěříš sama sobě
• cítíš se méněcenně
• zraňuje tě
• ona je lepší než ty

Vše výše uvedené způsobí koktejl velkého tlaku, který potřebuje Lucka dostat ven ze sebe proto, aby se jí ulevilo. Protože se Lucka ze svých emocí neučí, tyhle situace se jí opakují na pravidelné bázi. Kdyby tušila, že se z nich učit může, může se sama sebe ptát:

• Čím to, že mi právě tohle tak moc vadí? 
• V jakých dalších situacích cítím tuhle emoci?
• Co mají situace společného? 
• Jaké vzpomínky ve mně tyhle emoce vyvolávají? 

Popsaným způsobem si můžeme zvědomovat zprávy pro nás, které k nám promlouvají skrze naše nepřiměřené emoce, na základě kterých potřebujeme nutně jednat, aby nám bylo ,,lépe“. Lucce velmi pomohla déletrvající spolupráce, protože si tak mohla sáhnout na mnohem hlubší obsahy v sobě. Zpracovávala si svoje zážitky s tátou, který ji nevěnoval téměř žádnou aktivní pozornost. Naopak jí neustále upozorňoval na vše, co by měla dělat lépe a za téměř každou větou doplňoval ,,dobrý, ale..“. 

Postupně se Lucce ulevovalo a situace, které jí dříve tak moc zraňovaly a kvůli kterým viděla rudě, neměly už takovou sílu. 

Máš rád fajn věci?

Další obsah najdeš ve skupině na FB

Emoce nepotlačuj, nech je projít, nejednej

Upozorňuji na stěžejní fakt – ve chvíli, kdy prožíváme silné emoce, nejde o to jejich sílu potlačit. Je mnohem zdravější, když už takto silné emoce přijdou, nechat je projít vlastním tělem. Například se jít vykřičet do koupelny nebo prostě jen někde v soukromí zavřít oči, dýchat a vnímat, co s vámi emoce dělá. 

Nemusíte ale na jejím základě jednat! Tím totiž jen přiléváte olej do ohně a cyklí se ve svých vlastních silných emocích už i další strany. Často partneři navzájem. 

Lze vše zmíněné shrnout do moudré věty: Každý z nás jedná na základě míry bolesti, kterou si s sebou nese. Vnímejte prosím hloubku tohoto tvrzení. 

Naše silné a bouřlivé emoce a naše jednání na základě nich často rozbouří silné emoce u druhého člověka a oba se společně topíme v rozbouřených vodách.

Pokud se nezastavujeme a necháme se vláčet vlastními silnými emocemi na základě kterých i opakovaně jednáme, stávají se naše emoce bariérou k cítění vlastního těla. 

„Ve chvíli, kdy prožíváme silné emoce, nejde o to jejich sílu potlačit. Je mnohem zdravější, když už takto silné emoce přijdou, nechat je projít vlastním tělem.“

Dej šanci svému tělu a pocitům z něj

Můžete pár příkladů doplnit z vlastního života. Kde vás tlačí nepříjemné pocity, když se se partner chová nebo nechová určitým způsobem. Skutečný poklad a rovnováha se skrývá ve zvědomování pocitů z těla a prohloubení dovednosti cítit svoje tělo. Ty jsou ale často překřičeny právě silnými emocemi, které se tak stávají velkou bariérou ve vnímají pocitů z těla, které promlouvají mnohem tišším hláskem. Právě cítění těla, pokud mu dáme šanci být slyšeno, se stává moudrým vnitřním kompasem. 

Cítění těla, které je teď a tady, na rozdíl od mysli, která často těká do minulosti i budoucnosti, je velmi dobrým indikátorem pravdy. Cítění těla, na rozdíl od silných emocí, nás vede k tomu ,,být sám sebou“. Právě autenticita a veškeré benefity s ní spojené, vychází z toho, jak dobře se známe a jak moc jsme v harmonii mezi rozumem, emocemi a pocity z těla. 

Přečti si také

Jak se naučit cítit klid i když vás emoce trhají na kusy

27. 11. 2023 Honza Markel

Jak tedy vypadá ta popisovaná harmonie? Představme si ji jako stav, kdy neprožíváme bouřlivé emoce (nebo velmi zřídka) a většinu času cítíme a prožíváme pocity z těla. Jsme v přítomném okamžiku s vědomím, že naše minulost nás spoluvytvořila, ale nemusíme ji s sebou těžce nést, a zároveň aktivně spoluvytváříme svou budoucnost, ale není nutné na ni lpět. Více o harmonii a cítění těla píšeme v naší knížce Opravdový život.

A ano, jde o velmi dobrodružnou celoživotní cestu. Jestli tohle vlastně není tím hlavním smyslem života, což? 

Terka