Jednou to určitě skončí

Zdraví všichni chápeme jako jednu z nejvyšších hodnot, na tom se asi shodneme. Jak je tedy možné, že občas nereagujeme,  když nemoc klepe na dveře a tělo každý den posílá výrazné signály?

Klienti často mluví o tom, že mají různé zdravotní potíže. Někdy je to únava, jindy docela vážné signály nemoci. Bojí se, že to nějak souvisí s jejich stylem života nebo psychickou pohodou nebo spíš nepohodou. Někdy jim to říkají i lékaři. Tuší, že by něco v životě měli změnit, ale jakoby to odkládají, asi až to  bude ještě vážnější. Nebo doufají, že to nějak přejde samo. Často mají pocit, že to jinak nejde, nemohou si odpočinout, zastavit. A je to běžné, každý je unavený a ve stresu.

Zní to docela děsivě!

A čím to je, že se snažíme vydržet v něčem nevyhovujícím, ať už ve vztahu nebo v práci? Čím to, že tam stále jsme, i když víme, že to nechceme. Čím to, že necítíme únavu a pokud ji cítíme, bereme to jako samozřejmost nebo nutnost?  

A kam až to necháme zajít? Jednou to určitě skončí…

Tohle si kup

Audiokniha Opravdový život

Jak se v tom klienti cítí a co říkají?

• Je mi špatně už cestou do práce a přesto tam stále jezdím. Neumím to zastavit.
• Buší mi divně srdce a přitom sedím na židli a nikam neběžím. Bojím se, co se mnou je. 
• Vím, že jsem měla dávno odejít, nemůžu se na manžela ani podívat.
• Nesnáším víkendy, těším se na pondělí, doma je to nesnesitelné. 

Příběh Markéty

Markéta má 3 děti a manžela, kterému se před časem narodila nemanželská dvojčata. Zůstali spolu a Markéta začala hrát roli silné ženy, která vše vydrží a navíc to utají před jejich dětmi. Spousta lidí z okolí o situaci věděla, a tak Markéta žila dlouhé měsíce ve strachu, že to dětem někdo ve škole nebo venku řekne. Každé zazvonění telefonu v ní vyvolávalo silnou reakci strachu, že už je to tady. 

Když se jí známí ptali, jak to zvládá, hrála hrdinku, která přeci dětem nerozbije rodinu. Na manžela už se nemohla ani podívat, stupňovaly se jí zdravotní problémy jako průjmy, pískání v uších. V práci to nebylo o moc lepší, šéfová si zvykla navalit na ni spoustu práce navíc. 

Markéta požádala o konzultaci s tím že je jí špatně a neví, jak dál. Měla připravené nové bydlení, ale krok tím směrem se jí zdál nepřekonatelný.  

Nastoupila na cestu objevování. Uvědomila si, že se navenek často usmívá, i když uvnitř ní vše křičí bolestí. Je na sebe přísná a tvrdá. Má na sobě nějakou usměvavou pohodovou masku, kterou se bojí odložit. V práci i doma jede v zaběhaném kolečku a hraje hrdinku. Má pocit, že když něco odmítne, bude líná. Zjistila, že šéfová si ji na pozici vybrala, protože neremcá. 

Postupně se Markéta začala učit být v úzkém kontaktu se svým tělem, poslouchat jeho signály a brát je vážně. Nalepila si nápis: Markéto, zastav se! Tak, aby jej měla stále na očích.

„Postupně se Markéta začala učit být v úzkém kontaktu se svým tělem, poslouchat jeho signály a brát je vážně."

Začala si uvědomovat, že cítí hlad, nebo že se jí chce na malou, dříve to přecházela. Zjistila, že má velkou část dne ve stresu zaťaté zuby.  

Nebylo pro ni vůbec lehké jít do změn, zkoušela to pomalu, postupně ve svém tempu. 

Vše se začalo měnit. Markéta odešla do nového bytu, říká dětem, jak se cítí. Když jí není dobře, umí je požádat o chvíli klidu. Nechce na ně křičet, ví, že to v tu chvíli není o nich. Objevila, že dcera opakuje její vzorce chování. Chce jí ukázat i jinou cestu. V práci komunikuje své hranice a je připravená případně odejít. Učí se být k sobě laskavá. Může něco odmítnout, když je unavená, není v tu chvíli „ta líná“. 

Co Markétě pomohlo ke změně?

Když jsem se Markéty zeptala, co jí pomohlo, aby změny začala opravdu dělat, řekla:  

Zjistila jsem, že mi nic jiného nezbývá, Vím, že to nikdo jiný za mě neudělá. Jediný, kdo může ovlivnit můj život, jsem já sama. 

Mám radost společně s ní. Věřím, že ví, jak na to a postupně se jí podaří, co bude chtít. Je skvělé, že je v kontaktu se svým tělem, vnímá jej a ví, jak se vracet ke své rovnováze. Není to konec, ale začátek každodenní práce se sebou. 

Tohle je taky cool

5 věcí, které do zdravého vztahu nepatří

26. 2. 2024 Honza Markel

Nečekejte, až vás to semele

Možná se cítite podobně jako Markéta. A jednou to určitě nějak skončí. Je jen na vás, zda dobře nebo špatně. Markéta si vybrala svou cestu, které říká: „Cesta strůjce svého života“ a zkouší jít dál podle svých pravidel. Nečekat až ji to semele. 

A jak si vyberete vy?

Pokud to máte jako Markéta, přihlaste se do naší výzvy Osvojte si zdravé sobectví.

Jitka