Když si rozum bere dovolenou aneb Zvládáš svoje emoce?

Mnoho z vás bylo na dovolených, mnoho z vás ještě nějaká ta dovolená čeká, tak se na jednu taky podíváme. Je trochu jiná než obvykle. Zato se na ni můžeme dostat mnohem častěji. Teda vlastně náš rozum. Dnešní článek vám pomůže snížit negativní dopad takových výletů na vaše vztahy.

Připomíná vám to něco?

Tak trošku den blbec v práci, nepříjemnosti se vrší jedna na druhou, pak přijde poslední kapka a vy máte chuť prohodit notebook oknem a šéfa nebo kolegu/kolegyni trefit sešívačkou někam, kde to bude hodně bolet. A tak se pomstíte napsáním pár nepříjemných e-mailů a v duchu sepíšete po patnácté výpověď.

A nebo jinak. Střih. Scéna se mění a tentokrát jsme v obýváku. Zóně domácí pohody. Akorát že někdo z vašich miláčků právě řekl nebo udělal něco, co vás zaručeně vytočí a během chvilky vystřelí na emoční horskou dráhu. Místo cukrové vaty se servírují křik, hádky,
případně tiché uražení a vnitřní užírání se někde v koutku. A naši blízcí často velmi dobře vědí, kde se tahle atrakce spouští. Znají naše citlivá místa.

Ale nemusí to být vždy jen negativní. Brouzdáte si tak sítěmi a najednou vidíte TY šaty. Jsou prostě dokonalé. Přesně takové jste vždycky toužily mít. Té modelce to tak sluší. Už se v nich vidíte na večeři s partnerem nebo kamarádkou. Úplně cítíte, jaké to bude, až se na
vás budou obdivně dívat.

„Za týden stojíte před přeplněnou skříní a přemýšlíte, kam se poděla vaše výplata a proč zase odcházíte s pocitem, že stejně nemáte co na sebe.“

Opět střih. Za týden stojíte před přeplněnou skříní a přemýšlíte, kde se tam vzaly ty páté šaty s květinovým vzorem. A kam se poděla vaše výplata. A proč zase odcházíte s pocitem, že stejně nemáte co na sebe.

Pánům se omlouvám za výlet do dámského šatníku, věřím, že si nějakou tu položku emočního nakupování u sebe zvládnete také dosadit.

Co mají ty situace společného?

Možná mi potvrdíte, že když se na ně podíváte zpětně racionálně, asi byste se chtěli zachovat trochu jinak. Možná umět něco v klidu říct. Nebo některé věci zase neříct. Něco udělat. Nebo něco naopak neudělat. Třeba ten porcelán po babičce nemusel skončit na
kousky na podlaze… Některá slova, co jsme vypustili z úst, napáchala hodně škody.

V tu chvíli nad námi přebraly vládu emoce. Sbalily rozumu věci do kufříku a poslaly ho na cestu kolem světa. Chodí to ve vlnách. A někdy je to spíš tsunami. Dáme tomu pořádný průběh. Někdo nebo něco kolem nás si to šeredně odskáče.

Tohle si kup

Kniha Opravdový život

Nebo tu reakci pořádně zazdíme v sobě, protože se to přece nedělá. A později večer, až na nás padne splín, tak to odskáče zase ta veliká bonboniéra, protože něčím tu ránu prostě zahojit musíme.

Postupně se rozum zase vrací na scénu, vybaluje si svoje zavazadla a my se ohlížíme po tom, co naše emoční tsunami napáchala tentokrát. Uklízíme nepořádek, napravujeme škody.

Možná se kritizujeme s předsevzetím, že tohle už příště neuděláme. Vždyť je to zbytečný. Hlava ví přesně, co má dělat. Jenže… Přijde další spouštěč a už si zase frčíme na podobné vlnce.

Co s tím mám tedy dělat? 

Asi si z dosavadních příkladů všímáte, že náš běžný repertoár obvykle čítá zhruba 2 základní možnosti: 

• Reagovat, obvykle ne úplně užitečným způsobem. 
• Reakci potlačit, zazdít ty pocity hluboko v sobě, svést se sebou velký vnitřní boj. 

Často to zkoušíme s dvojkou a když se pohár naplní, střihneme si jedničku se vší parádou. 

Teď ale přichází ta oblíbená kapitolka „Tohle nás ve škole neučili“. Existují totiž způsoby, jak si svoje emoce prožít, aniž bychom ničili naše vztahy a to ostatní, co nás obklopuje. A zároveň způsob, jak si v sobě nestřádat munici na další výbuch. 

Vyžaduje to trochu úsilí a nějaký trénink. A tak se naši klienti učí: 

• VŠÍMAT si. Vypínají autopilota a učí se odhalit svoje automatické reakce. 
• Podívat se pod roušku toho, na co tak citlivě reagují. 
• Učí se OBRÁTIT POZORNOST k sobě místo ke zdánlivému viníkovi problému. 
• Učí se VNÍMAT svoje emoce a DOVOLUJÍ si je prožít nedestruktivním způsobem. 
• Učí se o tom MLUVIT s důležitými lidmi kolem sebe. Trénují si s námi v bezpečném prostředí klíčové rozhovory. 

Zkrátka a jednoduše – učí se lépe pracovat se svými emocemi. Na své momentální životní situaci. Zároveň si tím ale odnášejí klíčovou dovednost do celého dalšího života. 

Poslechni si podcast: Jak poznat emoční a vztahovou nevyzrálost

Máš rád/a fajn věci?

Další obsah najdeš ve skupině na FB

Změna je možná. A bez ní se nic nezmění. 

A pak objevujeme. 

• Že někdy stačí více vnímat, že už se u nás něco děje. Že už potřebujeme pauzu, dočerpat energii. Že z nějaké situace potřebujeme odejít, než nás emoční vlnka spláchne. 
• Že pár minut na čerstvém vzduchu pomohlo zmírnit napětí a nebylo potřeba křičet na partnera nebo děti. 
• Že pár minut dýchání a vnímání svého těla přináší úlevu a nadhled. 

Často s klienty zjišťujeme, že si do těch momentů nesou na svých ramenou více zátěže, než tam ve skutečnosti je. A že jí potřebují trochu odhodit, jako když chceme nechat horkovzdušný balón vystoupat o trochu výš a prohlédnout si naši krajinu z jiné perspektivy. Ten nadhled totiž pomůže zvládnout i zdánlivě neřešitelné.

Přečti si také

Dětské emoce jako časovaná bomba

22. 1. 2024 Renata Strnadová

Co je tedy pro naše emoční vlnky klíčové? 

Naučit se pracovat s emocemi užitečně. Naše praxe s klienty ukazuje, že jeden osobní prožitek často překoná stohy moudrých knih. 

Zpracovat si zdroje té nadměrné zátěže z minulosti, která ty vlnky mění na tsunami.

Pokud jste se v něčem z tohoto článku našli a chcete právě tyto klíčové prvky do svého života a vztahů vnést, neváhejte si napsat o konzultaci, kde se můžeme společně podívat, co vám s vaší situací může pomoci. 

Alena