Když jedete život na výkon, tělo jede tiše na dluh

„Můj život byl postavený na urputnosti. Teď se učím, že zodpovědnost a laskavost k sobě mi přináší radost – i když není všechno hotové.“ Tuhle větu Lina řekla ke konci spolupráce. Ve chvíli, kdy už bylo jasné, že její dlouhodobé vyčerpání nebylo náhoda, ale roky přehlížené signály těla, které dlouhodobě jelo na výkon. Poprvé se opravdu zastavila. Ne proto, že by chtěla, ale proto, že dál už to nešlo.

Jak sama říkala:

„Uvědomuji si, že mám tendenci se přehltit. Nikdy nic není dost dobré. A pak se nedokážu soustředit. Jsem v tom dlouhodobě zacyklená.“

Použité metody: koučink, techniky ok metodiky, nástroje LA Diamant

Výchozí situace

Lina je pracovitá a schopná žena – rehabilitační trenérka a terapeutka, máma dvou puberťáků, dříve ajťačka. Přišla po dvou vyhořeních, po zkušenostech s panickými atakami a silným pocitem, že všechno musí zvládnout sama.

Přišla se zakázkou: „Potřebuji rozšířit svoje podnikání i o oblast terapií. Nechci být závislá jen na svém těle. Potřebuji postavit online produkt, který mi bude vytvářet pasivní příjem. Nejsem toho však schopná – bojím se vyhoření, a to mi brání dělat další kroky tímhle směrem.“

Když jsme nastavovaly cíl spolupráce, zjistily jsme, že jeden z bloků je: radost je zakázanou emocí. Její dny byly plné povinností, práce po chvilkách, večer únava a pocit, že to stejně nestačilo. Tělo už nemohlo, ale hlava tlačila dál – musíš.

Co se ukázalo jako klíčové

Postupně se ukázalo, že Lina celý život funguje v nouzovém režimu. Když jedete celý život na výkon, tělo jede tiše na dluh.

Silný smysl pro povinnost nebyl předností, ale starým vzorcem – vydržet, nezklamat, zvládnout všechno. Jela silou vůle, hranice pro ni neexistovaly. Čím byla unavenější, tím víc se přepínala.

Jak to popisovala ona sama:

„Snažila jsem se splnit všechny cíle, které mi kdo nastavil, jen abych neselhala. Mám problém přiznat, že něco neumím. Vůbec mě nenapadlo, že můžu říct: ‚Já už nemůžu.‘ Nebo: ‚Nevím.‘“

Jak spolupráce probíhala

Základem byla koučovací práce.
Ve chvílích, kdy se objevovaly silné emoční nebo tělesné reakce, šla práce hlouběji – ke zpracování emocí uložených v těle pomocí emočních technik. Nestačilo pochopit, proč je na sebe tak přísná. Potřebovala přestat v těle nést dlouhodobé napětí, které se propisovalo do výkonu i vztahu k sobě.

Když život řídí jedno slovo: MUSÍM

Linu dlouhodobě ovládaly vzorce:

• všechno musím zvládnout sama
• odpočinek si musím zasloužit
• dokud není hotovo, nemám nárok na klid

I péče o sebe byla další povinnost. Krátká úleva, ale skutečný odpočinek nepřicházel.
Nejprve bylo potřeba vrátit energii – spánek, jídlo, rytmus dne.
Bez toho žádná změna dlouhodobě nefunguje. A tak si Lina stanovila akční kroky: 

Zavedla drobné, ale konzistentní změny v každodenním režimu: chodila dřív spát s ohledem na následující den, připravovala si jídlo dopředu a pravidelně si dopřávala krátké pauzy – procházku, tanec i nicnedělání.

Umíme pomoct s fakt hodně věcmi

Od „superženy“ k lehkosti a vnitřní svobodě

19. 8. 2025 Jitka Vomáčková

Zlom

Změna přišla ve chvíli, kdy si Lina dovolila vnímat radost u úplně běžných věcí – u jídla, u pohybu, u tance. Prostě jen tak. 

Začala si vědomě hledat činnosti, které jí přinášejí skutečnou radost – takovou, kterou opravdu cítí. Postupně se učila rozhodovat nejen rozumem, ale i podle toho, co jí napovídaly tělesné pocity.  A tak tančila, protože tanec miluje, začala si vařit to, co jí chutná a co jí dělá dobře. Občas si zašla do restaurace, jen tak pro radost, protože to miluje. Do té doby to bylo jídlo jen povinnost.

Péče o sebe přestala být další povinností. Začala jí skutečně pomáhat.

Začaly se měnit i další věci:

• stanovila si jasně vymezený čas na práci i odpočinek
• dovolila si pustit do života i nedokonalost
• vnímala své tělo, co potřebuje, a to mu dávala – únava = odpočinek. Zmizelo přemáhání, přišel respekt a láska k sobě samé

Dřív měla pocit, že pracuje celý den a pořád nestíhá. Dnes má práci ohraničenou – a večer už ji nenosí v hlavě.

Zodpovědnost místo tlaku

Lina už nejede v nouzovém režimu. Vyměnila nekontrolovaný výkon za režim, který ji drží a bere ohled na to, jak se opravdu cítí. 

Sleduje svou aktuální energii a podle ní přizpůsobuje kroky. Když je unavená, zastaví se. Odpočine si. Dočerpá energii. A až potom se pustí do dalších kroků.

Díky tomu je schopná pracovat dlouhodobě i na větších projektech bez strachu z vyhoření, protože teď už ví, že udržovat nabitou baterii je základ jejího fungování.

Dnes ví, že její pocity nejsou slabost, ale cenná informace, podle které se učí rozhodovat.

Pokud se v příběhu poznáváte

Možná i vaše tělo dává signály, že takhle dál nechce fungovat.
Někdy stačí přestat tělo tlačit a začít mu víc naslouchat.

Lina si nechala pomoct

Řekni si o konzultaci zdarma i ty