Dny se krátí, podzimní depka je v plném proudu

„Nesnáším vstávat do školy, když je tma,“ zamručí starší syn a schová hlavu pod peřinu. Náladu mu nepřidá, ani když jej jako každé ráno povzbudím nadšeným zvoláním: „Vstávat. Hola, hola, škola volá.“ Upřímně, musím tím být strašně otravná, ale což už, sranda musí být 😊

Jdeme do školy, je mrazivo. „Nesnáším podzim,“ pokračuje ve svém „pozitivním“ naladění syn. No jo, nedivím se, sluníčka už je poskrovnu, je vlezlá zima, to člověku na náladě nepřidá. Cestou uvažuju nad tím, že bych ocenila nějaký slunný byt ve Španělsku nebo jižní Francii. Jenže žijeme v srdci Evropy a podzim je sice malebný ale psychicky náročný. 

Výzva pro náš vztah

V těchto ranních (ne)náladách našich dětí i nás samotných leží výzva pro náš vztah. Partnerství je často první místo, kde se naše nashromážděná únava a frustrace projeví. Místo toho, abychom se navzájem podpořili, máme tendenci reagovat podrážděně nebo se stáhnout. Přitom stačí uvědomit si, že náš partner prochází tím samým poklesem energie a místo kritiky nabídnout pochopení.

Může za to biologie

Ta takzvaná podzimní depka, kterou všichni velmi dobře známe, má logické vysvětlení. Není to naše lenost, ale prostě a jednoduše naše savčí biologie. Ta říká: "Méně světla? Jdeme spát a šetřit energii jako medvědi!" S každým dnem, kdy se slunce zdrží déle schované a my vstáváme do šera, dostává náš mozek zprávu: "Útlum, připravujeme se na zimu!" Klíčem k celému tomuto podzimnímu úbytku sil a nálad je totiž právě světlo.

Méně slunečního svitu znamená, že náš mozek začne ve zvýšené míře produkovat melatonin (hormon spánku). To vysvětluje onu věčnou únavu a chuť zalézt pod peřinu. Zároveň nám chybí dostatek světla pro tvorbu serotoninu (hormon dobré nálady). Je to prostě biochemický koktejl, který nám na podzim říká: "Zpomal!" Není proto divu, že se nám nic nechce.

Tohle musíš mít

Opravdový život

Vztah v úsporném režimu

Když jsme přepnutí do úsporného režimu, jsme méně trpěliví, méně vstřícní a méně ochotní investovat energii do komunikace. Může se nám stát, že si mnohem více bereme osobně partnerovy poznámky nebo nás snadněji vytočí šarvátky mezi dětmi. Jsme méně trpěliví a tak se rychleji pohádáme nebo urazíme. Je to takový dlouho trvající premenstruační syndrom, který v tomto případě postihuje i muže. 😊 

Právě v těchto chvílích, kdy je naše energie na dně, je klíčové si uvědomit, že to není selhání vztahu, ale vzkaz našeho těla. Pokud nepochopíme tento biologický signál, hrozí, že se s partnerem stáhneme do svých ulit. Najednou spolu sdílíme jen logistiku domácnosti, zatímco hluboká, opravdová konektivita se vytrácí.

Pro budování kvalitních vztahů, je nejprve potřeba mít kvalitní vztah sám se sebou. Naším cílem tedy není přetlačit únavu, ale přijmout ji a nastavit si nové, laskavější, podzimní standardy fungování. Největší chybou, kterou teď můžeme udělat, je snaha fungovat ve stejném tempu jako v létě. Pokud budeme chtít být stejně produktivní, aktivní a společensky naladění jako v letních měsících, nebude to fungovat. Náš organismus totiž říká: "Zpomal, okamžitě."

„Největší chybou, kterou teď můžeme udělat, je snaha fungovat ve stejném tempu jako v létě.“

Proč si s partnerem neudělat Podzimní vztahový audit? Upřímně si říct: „Miláčku, mám teď fakt málo energie. Co můžeme odložit, kde zpomalit nebo co naopak potřebujeme od toho druhého víc (např. krátké objetí, pohlazení, ujištění, že je vše v pořádku)?“ Váš vztah v tomto období ocení kvalitu před kvantitou. Místo dlouhých večírků vyzkoušejte společné večery třeba s naší hrou Opravdu spolu.

S proudem, ne proti němu

Pojďme si dovolit jít v podzimních i zimních měsících s naším přirozeným proudem a ne proti němu. Pojďme více spát, dobře jíst, dovolit si odpočinek, rozmazlovat sebe i lidi okolo sebe. Jednoduše zabrzděme. Nic nám neuteče, naopak dáme svému tělu i mysli možnost si odpočinout a nabrat sílu na jarní probuzení.

Pokud zpomalíme, můžeme si zbytek podzimu a nastupující zimu užít a ne je jen přežít. 

Ať se vám to podaří, přeje Zuzka