Modlím se za dalšího milence

Sofie sedí naproti mně a chvíli je ticho. Pak překvapím sám sebe, když říkám „Moc rád bych o tobě napsal“. To, k čemu si došla, když se podívala na svou hlubokou víru v Boha a manželství, je výjimečné. Jak souvisí vlastní sebehodnota a víra v Boha? Jaké je ctít manželství a zároveň se milovat s milencem? Tím vším Sofie prošla během tří měsíců naší spolupráce. Zároveň v sobě našla sílu sdílet to, co dlouhou dobu nepřiznávala ani sama sobě.

Manželství je napořád 

Hledám cestu, jak naplnit naše manželství. Manžel se teď snaží, po těch 17 letech, co jsme spolu. Já se mu spíš vyhýbám. Vždycky mi je skvěle, když je na služební cestě. A on cestuje hodně, po celém světě. S tím za mnou přišla a po chvíli se obraz mění. Ano, vím, že měl milenky a ne jednu. I já jsem měla jednoho milence, asi tři roky. Ani jsem si to nedovedla představit, manželství pro mě vždy bylo nedotknutelné. Modlila jsem se za to, ať mi Bůh ukáže i odvrácenou stranu, protože všechno ostatní už jsem zkusila. Jenže jsem se zamilovala. Zároveň zjistila, že to samé k manželovi necítím. 

Bůh mě vede

Cítím, že mě Bůh vede. Já vnímám, že u ní to není jen o bezobsažných rituálech, jak se s tím často setkávám. Ona to má jinak. Cítím ho skrze své pocity. Promlouvá tak ke mně. Tohle vnímá stejně jako každý, kdo v sobě hledá svou životní cestu. Ta se nedá vymyslet. Můžeme ji jen pocítit v sobě. Když se hlouběji ponoříme do konkrétních situací, zjišťujeme velký rozpor. Živý Bůh v ní naráží na vyčtená a naučená přesvědčení, která slyší kolem sebe. „A to nejsem katolík, jsem protestant“, říká ve chvíli, kdy se nad tím smějeme.

Vnitřní boj

Dlouhou dobu jsem manžela milovala. Teď i když se snažím, tak to tam není. Cítím, že v našem manželství něco chybí. Pomalu vedle něj vnitřně umírám. Sofie si uvědomuje, že má v sobě vnitřní boj. Rozum a věroučné poučky jí říkají, že nemůže z manželství odejít. Ve stejnou chvíli si poprvé přiznává, že manželství už nechce aktivně rozvíjet. I když vztah s jejím milencem skončil před rokem. Opírá se tedy jen o to, co cítí a žije každý den. A jak k ní „promlouvá živý bůh skrze její pocity“, jak dodává.

„Všechno, co ve mně ještě zůstalo živé, mě vede pryč z toho vězení.“

Pošli mi dalšího milence

sem jako v pasti. Všechno, čemu věřím, mi říká, že manželství musím zachovat. Všechno, co ve mně ještě zůstalo živé, mě vede pryč z toho vězení. A já se modlím, ať mi Bůh pošle dalšího milence, ať manželství skončí. Tys nás spojil a jen ty nás můžeš rozdělit. Pokud si teď myslíte, že proti mně sedí nějaká zoufalá loutka pana faráře (pokud ho protestanti mají), tak to nemůže být víc rozdílné. Proti mně sedí upravená, příjemná žena v drahém oblečení. Navíc cítím, že je opravdu vnitřně silná. Jen svou sílu vydává ve vnitřním boji, který ji oslabuje víc a víc.

Tohle je taky cool

Jak opustit, když pořád miluju?

9. 10. 2023 Vítězslav Čadra

Jak spojit rozdělené?

Přestala si lhát a začíná si všímat i dalších rozporů. Myslela si, že její vztah s Bohem je na prvním místě. Vnímám její silné vnitřní vedení, ale to není propojené s tím, co žije každý den. Tedy když slyší jeho hlas prostřednictvím těch niterných pocitů v sobě. Ty jí říkají „Nenech umřít lásku k sobě a v sobě“. Zároveň jeho hlas přehluší myšlenkami na to, že to není možné. Musí být v manželství, které ji už dlouho vnitřně ničí. Proto se jí ptám: „Pojď se podívat na to, jak důležitý pro tebe tvůj Bůh opravdu je. Ne v představách, ale v tom, co každý den žiješ.“

Sebehodnota a víra

Nikdy dřív jsem si nemyslel, že budu psát o takovémto spojení, sebehodnoty a víry. Jenže Sofie mi ukazuje hlubší stránku, kterou jsem bez ní neviděl. Co já mu (Bohu) vlastně nabízím? Prosím ho o to, aby mě vedl, přitom jeho hlas, své hluboké cítění do svého života nepouštím. Místo toho přemýšlím o tom, co bych měla a neměla dělat jako jeho vzorná ovečka. Chci po něm, aby za mě řešil moje problémy, které si způsobuju sama. Tím, že se odmítám pustit představy manželství do smrti, čemu už skoro nevěřím. Jak malý pro mě musí být, když ho nepustím až do svého srdce, které mě životem vede. Vlastně se podle svého srdce bojím rozhodovat.

Čí život žiješ

Sofie jde ještě dál. Jakou mám pro sebe vlastně hodnotu, když čekám, že o mém životě a štěstí musí rozhodnout můj manžel. Že prosím Boha o dalšího milence, abych nemusela čelit tomu, že bořím vlastní představy o manželství. Jak pokrytecké je chtít po manželovi, aby mně odvrhl proto, že nedokážu sama odejít. Já mu vlastně chci ubližovat tak, až už to dál nesnese a odejde. A nejsou to očistné slzy, které mění situaci k lepšímu. Stalo se to, že začala znovu vnímat svou sílu. Tedy svou sílu směřovat svůj život tam, kde cítí svou životní cestu. 

Realita vs. představa

Teď se Sofie naplno dotknula vlastní zodpovědnosti. Bez zodpovědnosti je manželství jen představa. Bez zodpovědnosti je její život jen přežívání v pohodlném zajetí představ, které ji oslabují a nakonec ničí. Bez zodpovědnosti je její víra jen útěk před realitou. Něco, co patří do kostela, ne do každodenního života. Ona má teď možnost přestat utíkat. Co myslíte, využije ji? A co vy, říkáte si, že svou zodpovědnost naplno žijete? Tak to si určitě nepouštějte náš podcast o zodpovědnosti. Mohl by rozbít nějaké vaše představy 😉

Vítek.