Absurdní bezpečí toho, co nám nevyhovuje

Naprosto zásadní téma, se kterým přichází klienti dnes a denně. Svým způsobem uvažování, přístupem, následným rozhodováním a jednáním přispívají k životu, který jim nevyhovuje. Zároveň je pro ně ale tou jistotou, kterou pro svůj život potřebují, a tak v ní zůstávají. Dlouhodobě. I přes neutuchající pocit, že to není to ono, co by si přáli žít. Přežívají. 

Co nás v absurdní jistotě drží? Co může pomoci k prvnímu kroku do neznáma? A jaké funkční principy mohou fungovat i u vás? A co je užitečné ještě před změnou zvážit? I o tomto bude následujících pár řádků. 

Naši klienti přicházejí s mnoha kategoriemi zakázek. Níže vypíchnu témata, která souvisí s potřebou jistoty a přežíváním. 

• chodím do práce už jen pro peníze, nebavila mě snad nikdy
• jsem ve vztahu, který mi nic nepřináší, neumím odejít
• nevím, co mám se svým životem dělat, furt něco řeším a cítím nespokojenost 
• už rok přemýšlím, že X a Y potřebuju udělat, ale nemám dost odvahy
• všude je něco, ono se to časem třeba zlepší

A samozřejmě velké množství dalších obměn. Pochopitelně se u konkrétního člověka vždy liší prostředí, ze kterého vychází, dětství a zranění z něj plynoucí, jeho životní nastavení vyplývající i z jeho osobnosti a mnoho dalšího. 

Přizvěme příběh Šárky. ,,Štve mě dlouhou dobu fakt všechno a potřebuju změnu.“ Pojmenovávala základní životní pocit. ,,Takové nemastné neslané a zároveň mám pocit, že s tím nemůžu vůbec nic dělat.“ Po kratším povídání byste měli na jazyku nejdostupnější radu: 

Tak to změň ne. Odejdi z práce, najdi jinou – změna je život. A vztah – nemáte děti, tak co řešíš, jdi o dům dál, když to už tři roky z pěti dře. Jenže rady nefungují, to bychom byli přece už všichni šťastní, no ne? 

NEŽ ODEJDEŠ, ZASTAV SE

Všechno, co teď v životě žiješ, je i tvoje tvorba. Když se z nastavení toho, jak to máš, nic nenaučíš, ani změna tě nespasí. Nemusíte souhlasit a rozumím, že se teď ozývají hlasy: 

• ty nevíš, jak jsem to měl / měla doma těžké
• ty asi netušíš, jak je těžký žít s tímhle hendikepem
• to bych tě chtěla vidět, kdybys měla stejnýho šéfa nebo partnera jako já

Jasně, každý z nás má různě rozdané karty a některé jsou fakt naprd už od začátku. Někoho bili rodiče, jiný vyrůstal s matkou samoživitelkou a tak dále. Jenže právě o tom je TA TVORBA. Můžu se utápět v tom, že moje dětství bylo na nic. Můžu si stěžovat, že to všichni kolem mě měli snazší než já. 

Znovu zopakuji. Když se o sobě nic z předešlého nenaučím, změna nepomůže. Jaké kouzlo je tedy ukryté v téhle větě? 

Když nezměním určitou kvalitu v sobě, nemůžu očekávat, že se nové situace budou vyvíjet jinak než před tím. Jinými slovy ano, rozhodnu se změnit prostředí, tudíž životní kulisy, ale přicházím tam stejná jako před tím. Se stejně nastavenou myslí, se stejným pohledem na sebe a svět, se stejnými vzorci, skrze které se rozhoduju a jednám. Dovolím si ze zkušenosti tvrdit, že po čase opadne nadšení ze změny a přijde znovu nespokojenost. 

Ukažme si zmíněný princip na Šárce. Ve spolupráci si začala uvědomovat, jak moc ji ovlivnilo její dětství. Zejména vztah s mámou, která byla na dvě děti sama, měla hluboko do kapsy, byla uhoněná a často křičela. Velmi zjednodušeně (pro účely článku) popíšu pro jaká témata jsme ve spolupráci s Šárkou nacházely novou kvalitu:

Můžu si dovolit přát si pro sebe víc (doteď ,,takhle mi to stačí, stejně je to všude stejný“)

Můžu si dovolit vnímat, co potřebuju (doteď ,,máma to taky musela vydržet a všechno zvládat“)

Můžu si dovolit své potřeby nebo to, co mi vadí, komunikovat (doteď ,,měl by to přece vědět, poznat a ocenit“)

Nacházet nové formy komunikace (doteď ,,jsem ten chudák, který v obraně útočí na slabé místo partnera“)

ZMĚNA JE ŽIVOT

Dokonce se v moudrých knížkách píše, že jedinou jistotou v životě je právě změna. Když se vám podaří v životě zastavit, zapnout sebereflexi a jako třešničku na dortu ještě své zkušenosti zreflektovat, učinili jste malý krok pro lidstvo, velký krok pro vás. 

Jde totiž nejen o změnu, ale právě třeba i o transformaci vnitřní kvality, kterou můžete vnést do rozhodnutí posunout svůj život dál. Učinit první krok k větší životní změně. Nejen že změníte kulisy (vyměníte práci nebo partnera), ale i vy jako hlavní hrdina přinesete do příběhu něco nového. 

Možná by mohlo jít i o odpověď na věčnou otázku, co je smyslem lidského života. Možná je to přesně ono. Každý den zlepšovat svou vnitřní kvalitu a stávat se pro sebe lepším člověkem.

Jak zlepšit kvalitu života jsme sepsali v naší knížce Opravdový život.

Albert Einstein řekl, že definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky. Doplním tento citát ještě dalším od Wayne Gretzkyho, který řekl: ,,Neproměníš stoprocent střel, které nevystřelíš. A tak je to i s prvním krokem. Pokud ho neuděláš, nikdy nezjistíš, kam by tě mohl zavést. Zároveň ale platí, že je více než nutné naučit se něco o své technice držení hokejky a způsobu vystřelení. 

Tenhle stojí za pozornost

Jak opustit, když pořád miluju?

9. 10. 2023 Vítězslav Čadra

PRVNÍ KROK JE NEJTĚŽŠÍ

Jistota nás často drží zpátky. Stejně tak to měla Šárka. Více jak dva roky přemýšlela, že by bylo lepší změnit práci. Ale pochybnosti byly silnější. Jestli to někde bude lepší, kolegové jsou celkem prima. V hlavě nesla větu od své mámy ,,nemůžeš mít všechno holčičko, taky jsem to měla těžký“. Obrovsky se bála udělat první krok, protože by přinesl nejistotu a s tou si nevěděla rady. Nevěřila, že změnu dokáže uchopit. 

A víte co, proč ne. Je to také životní možnost a volba. Nepohnout se z místa. Zůstat stále na tom stejném. V malém a bezpečném světě. Bývá ale pravidlem, že právě tenhle svět nám přestane vyhovovat a bude nás držet v absurdním bezpečí toho, co nám nevyhovuje. 

Šárka dokáže dva roky přemýšlet o jedné velké změně a děsit se její velikosti. ,,Tak mám teda dát tu výpověď? Já furt nevím.“ Při hlubším prozkoumání a rozfázování celého procesu společně zjistíme, čeho se bojí nejvíc: 

• přiznat si, že potřebuje změnu
• přiznat si, že svou nespokojenost v práci spoluvytvářela 
• přiznat si, že se bojí toho, co si o ní budou myslet kolegové
• přiznat si, že se bojí, že už neumí ,,absolvovat pohovory“
• přiznat si, že když nezmění svůj přístup, tak ji budou přetěžovat i v nové práci 

Nejdůležitějším uvědoměním pro Šárku je ovšem skutečnost, že to nemusí vymyslet všechno najednou. Přála si starou jistotu nahradit tím, že bude rovnou vědět, jak vše udělá a jaké to asi bude. A tím ztrácela drahocenný čas. Protože dokud neudělá první krok, nikdy opravdu nezjistí, jaké to bude. Vytváří falešnou představu reality, která ji akorát vzdaluje od skutečného prvního kroku, který by vedl ke změně.  

Neztrácejme čas a připusťme, že existují i jiné způsoby přístupu k životu. Začít můžete s naší knížkou Opravdový život.

Terka