Životní spokojenost na chodníku nenajdeš

Dost našich klientů přináší do spolupráce téma životní nespokojenosti. Štve je práce a partnerství také není to, co na začátku. ,,Ono se to celé nějak zamotává a zhoršuje.“ Velký vliv na jejich naladění má také to, jakým způsobem uvažují o sobě a o tom, jak životní dobrý pocit vzniká. Co tu kýženou spokojenost tedy tvoří a co všechno na ni může mít vliv? 

V osobním rozvoji nenajdeme komplexnější a ošemetnější téma. Jak se tvoří štěstí? Z čeho je složena osobní spokojenost? Pro každého má zmíněná oblast jiný význam. Pro každého ,,jsem spokojený“ nebo ,,něco mi k tomu chybí“ znamená něco jiného. I přesto si troufnu napsat, že existují kategorie oblastí, které na prožívání soukromé spokojenosti mají přímý vliv a lze je zobecnit. 

ZAS TA MINULOST 

​Ano, naše historie nás utváří. Každý z nás měl rozdané startovní karty jinak. Není to snadné a nikdo vám nemůže zaručit, že každý z nás dojde do bodu, kdy bude mít se svou minulostí zdravý a čistý vztah. Neseme si křivdy, neseme si bolístky a každý z nás si nese následky. Nejvíc ale záleží, zdali padneme do role oběti a budeme ukazovat prstem zpět a vinit rodiče, kteří to zpackali. Nebo si uvědomíme ty další prsty, které ukazují na nás samotné => nikdo jiný za nás tohle odmakat nemůže. Podívat se na sebe do zrcadla a uvědomit si, že existují cesty, jak pracovat s tíží minulosti. 

⇨ Setkávám se s klienty, kteří rozebírají svou minulosti mnoho let, stále se všech příčin nedopátrali a štěstí jim to nepřineslo. 

⇨ Setkávám se s klienty, kteří minulost zavřeli na tisíc západů a odmítají se k ní vracet, pocity štěstí taky nic moc. 

Vše je o míře. Z mé zkušenosti nemusíme umět vidět do pěti rodů nazpět, ani do minulých životů, abychom utvářeli užitečnější přítomnost. Můžeme nahlédnout, můžeme si tam odskočit, můžeme porozumět => ale nejvíce se stejně počítají kroky v přítomnosti.

,,Terko, já v těch kartách a v regresích asi hledám jen nějaké berličky. Chci porozumět tomu, proč to tak mám. Proč mi dělá problém dokončit rozchod s partnerkou. Jenže zřejmě prostě budu muset překročit svůj stín, svou pohodlnost a vkročit do nekomfortu. Potřebuju jí to říct a nést následky.“ 

Poslechněte si: Co ve vztahu nevidíme nebo nechceme vidět

PŘIJMI ZODPOVĚDNOST, ULEVÍ SE TI

​V praxi se ukazuje, že netušíme, za co všechno ve svém životě neseme vlastní zodpovědnost. Je to pochopitelné. Naši rodiče ji často nenesli, nikdo nás neučil CO TO TA ZODPOVĚDNOST VLASTNĚ JE. 

Z mého pohledu opravdu největší zodpovědnost neseme za kvalitu myšlenek. Myšlenky jsou. Máme je odposlouchané od rodičů, máme je předané ze školy od učitelů, máme je v hlavě působením širšího prostředí. Ony v hlavě jsou, neustále mluví a říkají nám pohledy na lidi a situace. Myšlenky přetavujeme do slov a ty mají obrovskou sílu. Z našich slov je opakovaně slyšet, zas a znovu => čemu o světě, o sobě, o lidech, o situacích věříme. 

Největším tajemstvím u myšlenek je, že NEJSOU NAŠE. My vůbec netušíme, že si je můžeme vybírat. Opakovaně se necháváme zahlcovat. Považujeme je za ultimátní a často jsou černobílé. A hlavně nám vůbec neslouží. 

Vřele doporučuji knihu Pozitivní inteligence. Dobře a srozumitelně pojednává o kategorizaci myšlenek a úhlech pohledů. Má praktický přesah a dobře pracuje i s problematikou přítomného okamžiku. Máme v hlavě dost hlasů, je moudré jim porozumět a kultivovat ten, který je pozitivnější a nese s sebou užitečnost. 

,,Terko, lezla jsem pravidelně do vany, kde mě přepadávala sebelítost. Rozvíjela jsem toxické myšlenky, horská dráha. Jedna navazovala na druhou. Rozhodla jsem se pro krátké a vlažné sprchy. Jsem důsledná => když mě přepadne spirála negativity, beru papír a tužku a pravidelně oponuju. A začíná mi to naskakovat už i automaticky.“ 

VNÍMEJ BOUŘLIVÉ EMOCE, KTERÉ NEUMÍŠ REGULOVAT

​O tom jsme napsali článků moře a nahráli i dost podcastů. Z bouřlivých emocí se můžeme leccos naučit. Jsou to naše přehnané reakce navazující na historická zranění a lze s nimi postupně pracovat. Jde zejména o naše vnitřní rozhodnutí se nenechat vláčet. 

,,Terko, uvědomuju si, že to s ohledem na svou historii nebudu mít asi úplně čisté nikdy, ale když rozumím svým citlivějším místům a tendencím, líp se mi žije.“ 

Čím dál více se nám v naší praxi také ukazuje, že práce s vlastním tělem dělá divy. Existují terapeutické přístupy, které uzdravují přes tělo. 

Čtěte také: 5 věcí, které do vztahu nepatří

SPOKOJENOST NENÍ HOTOVÝ PRODUKT 

Výše uvedené řádky mě vedou k uvědomění, že SPOKOJENOST NEVZNIKÁ Z PASITIVITY. Nepřijde jen tak. Nenajdeme ji na chodníku. Nejedná se o hotový produkt, který jednou vznikne, už ho vlastníme a je náš. 

Jedná se o neustálý proces. O průběžnou kalibraci a cestu. 

⇨ práce s vlastní minulostí (sebereflexe, přijetí a odpuštění)

⇨ práce s vlastními myšlenkami (naučené, lze si vybírat)

⇨ práce s vlastními emocemi (učme se z těch bouřlivých)

⇨ práce s přítomným okamžikem a mindfulness (ano, meditace a jóga pomáhá)

Vliv má samozřejmě tisíc dalších drobností. My lidé jsme přeborníci v zahlazování, v sebenalhávání, v obviňování ostatních a v únicích. Inklinujeme k závislostem, přeinformovanosti, k filmům, telefonům, videohrám. Je to snazší. Mnohem snazší. 

A proto platí, že ŽIVOTNÍ SPOKOJENOST není pro každého. Je zdarma a je dostupná. Principy k jejímu naplnění jsou jednoduché. Snadno naplnitelné už nikoliv. Vážím si opravdu každého, kdo se na cestu k ní vydal. Ač je cesta trnitá. Začít můžete s naší knížkou Opravdový život.

Věřte, že sedět u kompu a psát své názory a soudy na sociální sítě umí téměř každý. Velká většina lidí hodnotí a soudí životy ostatních. Mají tisíce a jednu radu, jak by druhý člověk měl žít a co dělá blbě. Je to až tragicky úsměvné. 

Začít může každý, už dnes. 

Terka