Vyskytl se nám tu takový nešvar aneb jak domněnky pošlou váš vztah do kytiček

Co nám často stojí v cestě ve vztazích a nejen tam? Co si mnohdy ani neuvědomujeme? Domněnky. Domněnky vládnou světem, dalo by se říct. Co vlastně domněnka je? Dle encyklopedie je to tvrzení, které může být i pravdivé, nicméně ještě nebylo prokázáno. 

„Bojím se jí to říct, protože když to řeknu, ublížím jí, bojím se její reakce.“ Odpovídá mi klient. „Co si o tom myslíš ty?“ Ptám se klientky. „To tak není. Z čeho soudíš, že bych to tak měla mít?! Jde mi jen o to to vědět, nic víc. Pak se dle toho můžu zařídit. Klidně si jeď s klukama na víkend.“

Krásná demonstrace toho, kam nás domněnky mohou zavést. Klient si něco myslí a to ho brzdí v tom, aby partnerce řekl, co potřebuje. Tím se v něm kumuluje tlak , který se samozřejmě ve vztahu k partnerce určitým způsobem projeví. A přitom jeho domněnka není pravdivá, protože druhá strana to má úplně jinak.

Jejich nebezpečí je zjevné. Něco si myslím, mám tam předpoklad a na základě toho se u mě rozvíjí koloběh myšlenek, představ, strachů, obav. Emoce, které se ve mně rozhoří mají nemalý dopad na vztah s druhou osobou.

Pojďme si v tom udělat pořádek. O čem všem si můžeme domněnky tvořit?

1. Snad nejčastějšími domněnkami, s kterými se v praxi u klientů setkávám jsou ty, které se týkají pocitů či potřeb druhé strany. Zkrátka víme, co a kdy partner cítí, co by v dané chvíli potřeboval, jak se podle toho máme zachovat. Jenže vše to je jen na bázi domněnek, nějak jsme se partnera zapomněli zeptat, jak to má.

2. Další domněnky souvisí úzce s našimi rolemi ve vztahu a očekáváními. Představy druhého, kdo bude dělat práce v domácnosti, kdo se bude víc starat o děti, kdo bude živitelem rodiny, jestli partner vůbec děti chce, apod. Jsou to velmi často nastavení, která si přinášíme z našich primárních rodin, od rodičů. Jak fungovali oni, máme tendenci fungovat i my. Tedy, pokud mamka byla ženou v domácnosti a taťka živil rodinu, bude pro nás velmi obtížné a ne tak přirozené, ovšem ne nemožné, překlopit se do modelu obou pracujících, kde se podílíme na fungování rodiny stejným dílem, ať už co se prací týče, tak finančního zabezpečení.

3. Domněnky, které si taky často přinášíme z minulosti se týkají chování a zvyků. Respektive co je přijatelné a co není, jak se kdo kdy bude či nebude chovat. S klienty jsem se teď několikrát setkala s krásnou domněnkou o trávení volného času, podle které musí partner všechen volný čas trávit s partnerkou a naopak.

4. Domněnky o minulosti partnera. Jaké byly jeho předchozí vztahy, jak se choval, jaký byl. Můžeme mít spoustu představ.

5. Hodně domněnek se může točit kolem komunikace jako takové. Jeden očekává otevřenou komunikaci, druhý zase věří, že si má něco nechat pro sebe a že jsou věci, o kterých se ve vztahu nemluví. Nebo to neumí, protože to nebylo v minulosti pravidlem.

Domněnky mohou být pro vztah nebezpečné. Čím?

Právě tím, že mohou způsobit zásadní komunikační bariéru mezi partnery, která povede ke konfliktům a nedorozuměním. A ty mohou plynout ze špatné  interpretace domněnek. Například partner zareaguje ostřeji na výměnu názorů a já si to interpretuji, jako že mi chce ublížit. Přitom opak může být pravdou, partner jen neví, jak ovládat svoje emoce a jak je udržet na uzdě.

Falešné představy o partnerovi, nerealistická očekávání. Všude tam nás mohou zavést domněnky. Obecně mají velký vliv na důvěru ve vztahu. Ať už na oslabování, tak falešné budování si důvěry k druhému.

Čtěte také: Nevěra jako začátek nového života

Tak a teď co s tím?

Je fajn vědět, že je něco jinak, než bych potřeboval/a. Jak to ale změnit? Co pro to můžu udělat?

1. otevřeně komunikuji – asi žádný div, že zmiňuji zrovna otevřenu komunikaci. Jenže bez ní to fakt nepůjde. A je na každém páru, jaká pravidla si nastaví, jak s otevřenou komunikací budou pracovat. Mluvím o tom, jak se cítím, jaká je moje představa, ověřuji si. 

2. aktivně naslouchám – tzn. poslouchám, co druhý říká, zajímá mě to, jsem schopen na to reagovat. Rozhodně to není poslouchám a jedním uchem tam, druhým ven. Naopak, snažím se vnímat, co mi druhý chce sdělit nebo se snaží. Chci pochopit jeho perspektivu.

3. ptám se – respektive doptávám se, pokud mi něco nesedí, něčemu nerozumím, není mi něco jasné.

Na vztah musí být vždy minimálně dva. Je to živý organismus, který se vyvíjí. Může stagnovat, vracet se do minulosti nebo se posouvat a rozvíjet směrem dopředu. 

Když jde o téma domněnek, zkuste si všímat toho, kdy právě vy si vytváříte nejvíce domněnek, co jsou ty situace a jaký to má dopad na vás, potažmo na váš vztah s partnerem. 

Někdy nám do toho vstupují nejrůznější limitující přesvědčení, opakované vzorce, které si neseme z naší minulosti a třeba i míra naší sebedůvěry. Nicméně se vším se dá pracovat. Jediné co je třeba, je chuť věci měnit. 

Pojďte aktivně pracovat s vašimi domněnkami. Pojďte s námi sdílet vaše úspěchy, klidně i neúspěchy. Můžete si poslechnout podcasty na podobná témata nebo si nám napsat o konzultaci vašeho konkrétního individuálního případu. Rádi vám pomůžeme.

Mějte se fajn a domněnkám zmar!

Renča