Dětská emoční časovaná bomba. Ustup nebo je po tobě.

Je neuvěřitelné, jak zejména u dětí všechno souvisí se vším.  Každé dítě na svět přišlo, aby nás něco naučilo, říká se. Bude to asi pravda:-) Zároveň je odrazem svého rodiče. U mě přišlo velké učení se s prvním dítětem a ještě větší poznání s druhým:-) 

Velké téma, které se u nás čas od času vyskytne, je vztek a vnitřní naštvání. Všímám si, jak ten malý človíček neví, co si s tím počít. Jak na emoce, které se v něm odehrávají, reagovat. 

Opakující se situace: plačtivost, neochota komunikovat, zlost, naštvání.

Všeobecně vzato, špatná nálada. Někdy víc to, někdy víc ono. Myslím, že to je něco, co každý rodič minimálně jednou zažil. Nášlapná mina. Nikdy nevíte, na co bude vznětlivá reakce a na co ne. Doma to někdy doprovází vyhrocené emoční situace spojené s pláčem, křikem, někdy doplněno komentářem: „Nikdo mě nemá rád, všichni jsou na mě hnusní“, útěk do pokojíčku a bouchnutí dveří.

Znáte to? Jak byste na takovou situaci reagovali? Jak se v tom cítíte?

Je to náročné a je potřeba mít „nabito“, tedy mít dost energie, a být do určité míry v nadhledu. Bez nadhledu totiž může být větší tendence brát si to osobně, útok na mě jako rodiče, případně reagovat svoji automatikou typu: „Uklidni se, okamžitě přestaň, proč se vztekáš, apod.“ Nic z toho nezabírá a je to logické.

Představte si, že se dostanete do silných emocí. Jasné je to, že v takovém momentě nejste schopni racionálně uvažovat, natož reagovat. Ovládá vás něco naprosto odlišného. Racio má v tu chvíli dovču. Představte si, jak byste se cítili a reagovali v danou chvíli vy. Jste naštvaní a někdo vám řekne. „Okamžitě přestaň!“ Hádáte správně, určitě se neuklidníte. To by byla celkem naivní představa. Spíše se to ještě zintenzivní. A pokud se dítě v tu chvíli uklidní, bude to jen ze strachu z vás. Je na vás, jestli tohle pro sebe a své dítě chcete nebo ne. 

Jak se naučit cítit klid, i když vás emoce trhají na kusy

Jak reagovat jako rodič?

Jiný pohled: jak byste reagovali, kdyby to byl váš nejlepší kámoš? Umím si představit, že byste nabídli určitou dávku laskavosti nebo třeba podporu. Tak proč nám to tak nejde u dítěte?

Nemáme rádi nepříjemné emoce. Nevíme, co s nimi.

Mně nejvíc pomáhá u dcery obejmutí, bezpečná náruč, v které si může emoci prožít. Vím, že pokud bych začala moralizovat, situaci akorát vyhrotím a oddálím její zdárné zdolání. Znamená to zároveň to, že musím vydržet v nekomfortní situaci. Rodiče by rádi měli nekonfliktní děti, které nejsou hlučné, udělají vše, co řekneme, mají uklizeno, jí všechno, neodmlouvají. Utopie;-) Zapomeňte! Lepší je si přiznat, že rodičovství je náročné a děti budou jen málokdy reagovat, jak vy zrovna chcete. A to žere sakra hodně energie. A když ji zrovna nemáte, tak je to fakt blbý. Nejsme Supermani. Můžeme si dovolit dělat chyby, protože dělat chyby je lidské.

Podpora a laskavost je to, co dítě v emočně náročných situacích od nás rodičů potřebuje mnohem víc než cokoliv jiného. Samo neví, proč tak reaguje, proč to tak cítí a už vůbec neví, co si počít s reakcemi na to. Krásné je, že je to můžeme učit a tím se učit i my sami. Důvěra a vzájemný vztah se tím může prohloubit. A to je nejvíc. 

Proč tak dítě reaguje? Co má na to vliv?

Nemá cenu si dělat domněnky. Zeptejte se svého dítěte přímo;-) „Copak se ve škole stalo? Jak si se dnes měl?“ Může to být i maličkost. Blbá známka, nevyspání, kamarádka si hraje v družině s někým jiným, větší míra odmítnutí z více stran v průběhu dne, nenaplněná potřeba, cokoliv dalšího si jen představíte. Nicméně zkuste se zeptat. Třeba se to nedozvíte hned poprvé. Mně se často vrací reakce: „Nechci ti to teď říkat!“ Potlačím ego a zvědavost, což je fuška, a jede se dál, protože vím, že to přijde, později, ale přijde. 

Když to dítě vyventiluje, tak se mu uleví. Jenže průšvih je právě v tom, jak to ventiluje. My je můžeme naučit ventilovat to zdravě. Můžeme tím předejít situacím, kdy naše dítě někoho praští, sprostě zanadává, nějakým jiným způsobem ublíží. Co je vůbec nejhorší? Když dítě emoce neventiluje, ale zavře si je v sobě. Je to pak jako vnitřní časovaná bomba, která nabírá na intenzitě. Jednou vybouchne, to je více než jasné. A my nemáme moc odhadnout, kdy to bude.

Čtěte také: Mami a tati, byli jste taky děti?

Jak ze sebe dostat emoce zdravě?

Způsobů může být neurčito. Pomožme dětem, aby si našli ten jejich nejvhodnější. Může fungovat dechové cvičení, potulit se, zanadávat si na záchodě, praštit do polštáře, říct to plyšákovi, cokoliv. Energie silné emoce musí ven. 

Je to takové příjemné učení se o tom, co právě prožívám. Příprava na dospělost. Příprava na to, jak se nenechat vytočit maličkostmi, jak si v sobě dlouho nedržet bolístky, ublížení. 

Emocím zdar a já přeji hodně kuráže! 

O emocích se jako projekt Opravdového vztahu zabýváme zevrubně. Určitě si poslechněte na toto téma. Na Hero hero máme díl o emoční křivce, respektive popis mechanismu, jak emoce funguje, tak si pusťte;-) Pokud byste potřebovali konzultovat váš jedinečný individuální případ, jsme k dispozici, stačí napsat. Těšíme se:-)

Zdraví Renča