Jak se v životě dobře rozhodnout 

Některá rozhodnutí v životě jsou drobná a naprosto nepodstatná. Na jiných sakra záleží, jsou klíčová a ze své podstaty přinesou do života změnu. Často přešlapujeme v životech na místě měsíce a roky. Ze strachu, co by nám právě tato rozhodnutí přinesla. Čas běží a život utíká. 

Vidíme před sebou problém až dilema. Na první pohled jen dvě možné varianty. Zůstat nebo odejít? Držet si práci nebo změnit? Často potřebujeme prožít určitý typ krize, abychom se pohnuli dál. 

Zvu vás k hlubšímu pohledu na změny, rozhodnutí a krize. 

Nový rok s sebou přináší ze své podstaty téma předsevzetí a změn. Po prvních týdnech v lednu je často nadšení fuč a převálcují nás naše staré zvyky. Důvodem je zejména fakt, že si přejeme změnit téma v našem životě najednou. 

„Vůbec jsem se nehýbala, od 2. ledna začnu a denně.“ 

„Zcela jsem kašlal na svou ženu, od ledna to celé změním.“ 

„Vím, že o své práci už se musím rozhodnout, v lednu to rozseknu.“ 

Spokojený život můžeme považovat za sérii vlastních rozhodnutí. Za sérií situací a každodenních rozhodnutí. Malých, nepodstatných, i těch větších, které mají zásadní vliv na celkový život. 

Z MALÝCH PROBLÉMŮ VZNIKAJÍ VELKÁ DILEMATA

Všimněte si, že velké problémy až dilemata nevznikají ze dne na den. Nestane se, že byste včera byli ze své práce nadšení a zítra potřebovali dát výpověď. Nestane se, že byste byli rok v naprosto spokojeném vztahu a ze dne na den jste se potřebovali rozejít. 

Nebo ANO? Setkávám se ve své praxi s klienty, kteří tvrdí, že přesně takhle to mají. 

Po prozkoumání jejich situace ale přicházíme na následující: 

  • byli neteční k průběžným indiciím, že v příběhu něco nesedí 
  • byli necitliví k vlastním potřebám, ztratili se ve vlastním příběhu 
  • byli velmi pasivní a život jim proaktivně řídil někdo jiný 
  • tak moc si přáli naplňovat svou představu, že ignorovali nefunkční prvky 

„Jak dlouho tušíš, že něco v tvém partnerství nehraje?“ ptám se Moniky, která přišla do spolupráce s tím, že se potřebuje rozhodnout mezi dvěma vztahy. „Poprvé mě to napadlo před pěti lety.“ 

Nejzajímavější na těchto příbězích je fakt, že možná i dokážeme zaznamenat, že se něco děje, ale nejdeme s tím na světlo světa. Neumíme (zatím) drobný problém, nespokojenost nebo nesrovnalost přinést do vztahu. Neumíme to udělat způsobem, který by vedl k posunu nebo růstu. On bobtná a roste, až je z toho velké dilema, které se pro změnu bojíme rozhodnout. 

Čtěte také: Jak se naučit cítit klid i když vás emoce trhají na kusy

VIDÍM A CÍTÍM, ŽE SE NĚCO DĚJE A NESU ZA TO ČÁST ZODPOVĚDNOSTI

Zkusím zjednodušeně popsat častou tendenci u mnoha lidí. Nejste s něčím ve vztahu spokojeni, a tak jdete a tuhle skutečnost vyčtete partnerovi. 

„Už jsi nebyl s dětmi ani nepamatuju.“ 

„Dáváš přednost práci přede mnou.“ 

„Nevidíš, jak unavená jsem?“ 

„Zase jsi na to zapomněla.“ 

Určitě na výčitce může být kus vaší pravdy a práva. Stejně tak na argumentech vaší partnerky nebo partnera. Jde ale o to, že velmi často zapomínáme na svou vlastní zodpovědnost a spoluúčast na problematické situaci. 

Situace: Jsem unavená, delší dobu přetažená a velmi by se mi hodila partnerova pomoc. Mám pocit, že nevidí, co pro celou rodinu dělám a kašle na mě.

Očekávání: Partner je tu pro mě. Měl by to vidět, měl by to chápat, měl by mi více pomáhat. 

Způsob řešení: Stěžuju si a vyčítám. 

K vlastní zodpovědnosti vám pomůžou následující otázky: 

  • Jak jsem se do téhle vyčerpané fáze dostal/a? 
  • Co jsem v tomhle konkrétním období přehlídl/a? 
  • Co můžu já udělat proto, aby se moje náročná situace posunula? 
  • Čím to, že řešení vyžaduji od mé partnerky/mého partnera? 

Ve chvíli, kdy připustíte, že nesete kus zodpovědnosti za svou tíživou situaci, můžete přizvat k řešení právě i svou partnerku nebo partnera. Je totiž velký rozdíl jestli:

  • Vyčítáte: „Vůbec mi nepomáháš, kašleš na mě. Nevidíš, co mám práce? Jsem na to sama.“ 
  • Zvete k řešení: „V posledních dvou měsících jsem neodhadla svoje pracovní nasazení. Neuměla jsem odmítnout zakázky a teď čelím realitě. Nestíhám. Budu muset něco změnit u sebe. Teď by mi moc pomohla tvoje pomoc, šlo by to?“ 

PRO SPOKOJENÝ VZTAH NESTAČÍ MÍT ŠTĚSTÍ

Štěstí je krásná věc. Vztahová realita ale ukazuje, že neexistuje nic jako „potkali se a byli šťastní až do smrti.“ Pokud průběžně dobře a užitečně nepřispívají obě strany, vztah bolí a časem zanikne.

A věřte, že průběžná dávka rozhodnosti je jednou z klíčových dovedností. Když dlouho přešlapujete na místě, často za rok zjistíte, že vztah je čím dál horším místem pro žití. 

A jaké jsou tedy ty klíčové dovednosti, aby měl vztah šanci? 

  • Pracuj na hlubším vnímání sebe sama (Kdo jsem? Kam směřuju? Co otiskuju do světa?)
  • Buduj sebedůvěru (věřím svým vnitřním pocitům)
  • Přijímej zodpovědnost za situace, které se ti v životě dějí (něčím ze sebe je vždycky spoluvytváříš)
  • Buď rozhodný (je užitečnější udělat praktický krok a sledovat, co v životě přinese než půl roku přemýšlet a pochybovat)

K výčtu bych přidala ještě důležité a opakující se lidské tendence, které nám v rozhodnosti a růstu brání. Snažíme se velmi často předpovídat, které rozhodnutí bude správnější než jiné. Jenže přesně tento druh predikce nám vůbec neslouží. Věřte, že štěstí a spokojenosti se nikdo nikdy nedopřemýšlel. Abyste se ke spokojenosti přiblížili, potřebujete mnohem výrazněji začít cítit a na základě cítění jednat. 

Další přirozenou tendencí, která nám v životních posunech brání je tzv. averze ke ztrátě. Nechceme přijít o to, co už známe, co nám do života přináší určitou jistotu. A opravdu mnoho lidí inklinuje k životní strategii „nechat si co nejvíce otevřených dveří“

Život je v tomto ohledu velmi spravedlivý. Pro vznik nové kvality je opravdu potřeba některé prvky ve svém životě uzavřít. O něco nebo někoho přijít. Ve chvíli, kdy si totiž dokážeme vybrat, začínáme tvořit o dost jednodušší život. 

Čtěte také: Jak opustit, když pořád miluju?

JEDNODUCHÝ ŽIVOT 

Všem přeji, aby se postupně přibližovali jednoduššímu způsobu života. Uvědomuju si, že dopracovat se k životní jednoduchosti není vůbec snadné. ALE FAKT STOJÍ ZA TO! 

Znát svůj směr. 

Vědět, kteří lidé do vašeho života patří a kteří ne. 

Cítit potřebu změny a posunu. 

Pracovat na své rozhodnosti, která obrovsky k jednoduchosti přispívá. 

Pěstovat laskavě pevnost svých rozhodnutí. 

Pracovat se svými strachy, které stojí přímo v cestě dobrým životním rozhodnutím. 

Uvědomovat si, že řešení mojí situace může ležet zcela v nové rovině uvažování a cítění. 

Ať se vám v celém novém roce daří to, co potřebujete! 

Terka