Vánoce a to, jak děláme i to, co nechceme

Na téma tohoto článku jsem si musela počkat poměrně dlouho. Nicméně nakonec to přišlo. Díky, Lucy! Lucka je moje klientka a aktuálně řeší to, co dle mého řeší většina českého národa a nejen o Vánocích. 

O co tedy jde? No, zkuste si položit jednoduchou otázku. Trávím Vánoce tak, jak chci? Ano? Je to skutečně tak? Pokud odpovíte znovu ano, tleskám a přeji příjemně strávené Vánoce, spoustu lásky a spokojenosti. Pokud odpovíte aspoň jednou ne, tak jste na tom jako Lucka. Chtěla by Vánoce trávit jinak, podle sebe, ale z nějakého zdánlivě neviditelného důvodu to nejde. 

A skutečně to nejde? O čem to je? 

Často nám brání společenské konvence, často my sami, i když tak jako tak, je to vždy o nás. 

Je to podobný příběh, který slýchávám od svých klientů, když se zeptám na Vánoce. „Na Štědrý den musíme na oběd k rodičům, pak na hřbitov, večer jdeme k druhým rodičům a na první svátek vánoční jdeme zase k rodičům, kde se sejde širší rodina“. U klientů z rozvedených rodin je to ještě zajímavější a košatější příběh, který sahá od Štědrého dne až minimálně do 28.12., ne-li rovnou k Silvestru. Na mou otázku „Proč  tomu tak je?“, je vždy dost podobná odpověď. „Jsme na to tak zvyklí“, „očekává se to“, „to by máma nedala“, „jinak to nejde“, „ono by to šlo jinak?“.

„Hele, a jak by vypadaly Vánoce, kdyby byly podle tebe?“, odvážně se zeptám. „Asi bych víc odpočívala. A chybí mi procházky.“ Jindy slyším: „ Už jsme o tom přemýšleli, že by bylo fajn si udělat Štědrý den jako rodina, jen my čtyři, Petr, já a děti a udělali bychom si nějaký svůj vánoční rituál. To by bylo moc hezký.“ Říká jiná klientka.

Čtěte také: Dokonalé Vánoce ubližují

Točíme se v něčem, co nám nevyhovuje

Chceme vyhovět, nechceme dělat problémy a roztržky v rodině, hlavně ne během Vánoc. Dosaďte si tam cokoliv dalšího, co vás napadne. Společným jmenovatelem je to, že myslíme víc na ostatní než na sebe a na to, co bychom chtěli my sami. Může u nás narůstat frustrace, nespokojenost, tlak. Rozhodně ne pohoda a klid – to, co by Vánoce měly představovat.

Taky to tak máte? Zkuste si zavřít oči a promítnout si, jak by to vypadalo podle vás, vaše představa Vánoc. Co tam vidíte? Nespěchejte, dejte si na to tolik času, kolik jen potřebujete. 

Máte to? Oukej. Jak hodně se liší představa od reality? Hodně? Málo? A jak vám v té představě je, jaké pocity přišly?

Čím to, že ubližuju radši sobě než druhým?

Někdy stačí změnit jen drobnost, někdy potřebujeme být odvážnější. Vyžaduje to dost odvahy, hlavně co se rodiny týče. Znamená to se vyhranit, říct, že to potřebuji ve svém životě jinak. A možná to bude znamenat, že tím někomu blízkému třeba i ublížím. Nepříjemná představa, chápu. Není to jednoduché, to rozhodně není. Co je to, co nám v tom brání? Chybí nám nebo je velmi slabá dovednost umění rozpoznat, co je to moje, co chci skutečně já a rozlišit to od toho, co jsou představy druhých a kde se vezeme v historicky zajetých kolejích, do kterých jsme vstoupili tak nějak automaticky.

Nemusíte hned otáčet o 180 stupňů. Pravděpodobně by to ani hned nešlo. Pokud změnu chcete, zkuste to malými krůčky, tou nejmenší možnou změnou, která je pro vás představitelná. A pojďte být odvážní. Zkuste to. 

Pokud chcete být v této dovednosti mistrem, můžete se inspirovat v naší výzvě Osvojte si zdravé sobectví nebo také v naší knize Opravdový život.

Přeji vám, ať jsou vaše Vánoce přesně takové, jaké je potřebujete a chcete mít 😉

Renča