Skoro za měsíc jsou tady. Svátky klidu, vzájemnosti, laskavosti, dobrosrdečnosti, rodiny, pohádek a jídla. Zavřete oči a na chvilku si představte, co Vás ještě čeká pro jejich přípravu. Na co se těšíte? Co vás naopak děsí? Jaký máte vnitřní pocit při představě Vánoc?
,,Já se za něčím ženu celý rok, asi to na Vánoce nebude jinak.“
,,Vánoce jsou vším, jen ne svátky klidu. To bych musela někam odjet.“
,,Jsou tam prima chvíle, děti se těší, pro mě to je ale jedna velká povinnost.“
,,Zas nemám chlapa a budu muset za našima, nic moc představa.“
Jde to i jinak? Radu pro vás nemám, zamyšlení ano.
Jedno moudro si dovolím hned na začátku článku. Jakým způsobem žiješ po celý rok, takové budeš mít Vánoce. Jak děláš něco, děláš všechno. Možná jste tuhle drsnou větu od nás už někde slyšeli. Je krutá a odráží častou realitu mnoha lidí. Je málo pravděpodobné, že když běžíte jak o život většinu roku, že byste si pro sebe najednou vytvořili klidné a harmonické Vánoce. Ženy, ruku na srdce. Když je váš život složen z práce, domácích úkolů, dětí, kroužků a mnoha dalších povinností, Vánoce prostě přinesou jen další kolotoč toho ,,co by se mělo a jak by měly vypadat.“
ŽIVOT A VÁNOCE VYTVÁŘÍ TLAK (KDYŽ TO DOVOLÍME)
Stačí opravdu maličko a ze života se může stát jeden velký ,,to do“ list všeho, co potřebujeme odbavit. Každý si může teď za sebe představit svůj všední týden. Druhým dechem dodávám, že tlak je v životě občas potřeba. Pro růst a rozvoj je nekomfort boží. Potřebujete občas zamakat – když rozvíjíte byznys, když potřebujete něco většího doma posunout, když měníte práci, když… občasný tlak je zdravý. Odkrývá základy, buduje dovednosti, posiluje sebedůvěru.
Kde s klienty v rámci spolupráce bijeme na poplach je způsob života, který je neustále pod tlakem a neustále stresový. Mnoho lidí si postavilo takový život, ze kterého by nejraději utekli. A Vánoce pak vůbec nepomáhají. Vánoc si můžeme představit jako barometr života, který vedeme.
,,Jedu na autopilota.“ Popisuje mi Katka ve spolupráci svoje téma. ,,Ráda bych si ujasnila, proč jsem tam kde jsem. Jsem vypnutá, plním očekávání druhých, nesmírně dlouho jsem se nezastavila a nezeptala sama sebe – proč to dělám a jaký to chci mít?“
Čtěte také: Jak přetáhnout závoj chaosu a najít sebe sama
NEUSTÁLE DO ŽIVOTA PŘIDÁVÁM A ZAPOMÍNÁM UBÍRAT
Katka si postupně uvědomovala, že v jejím životě povinnosti spíš přibývají. Někde po cestě životem, jak přibyla rodina, děti a nová práce, to vše nabobtnalo do rozměrů, ve kterých se jí těžce žilo. Povinnosti nabyly velkých rozměrů a Katka pouze jen zvyšovala rychlost a efektivitu.
Efektivita se hodí samozřejmě, tu si nechme. Jen je náročné, když se stane řešením na zvyšující se počet všeho, co musíme. Je to jak s domácností – když nebudete třídit, budete zasypáni. Je to jak s úklidem – když nebudete průběžně uklízet, budete žít na smetišti. Proč nám to v těchto oblastech je jasné, ale v životě a jeho náplni už méně?
Katka se ve svém životě učí třídit a ubírat. Vybírat si a prioritizovat. Učí se prostě některé věci POUŠTĚT. A to není vůbec snadné, zároveň výsledek opravdu stojí za to. Lépe se v takovém životě žije.
MÁM TOHO V ŽIVOTĚ MOC! MUSÍ TO TAM VŠECHNO BÝT?
Na první dobrou to vypadá, že ano. Až na druhé a třetí zamyšlení zjistíte, že všeho (věcí, lidí a povinností) stačí podstatně méně. Fakt. Jenže lidé jsou experti držet se svých přesvědčení, svých představ, jak by věci měly být. Jak by se život měl odvíjet. Jak by skvělé Vánoce přece měly vypadat!
Zeptali jste se někdy sami sebe: JAKÉ VÁNOCE SI PRO SEBE PŘEJU? JAKÉ VÁNOCE TENTO ROK POTŘEBUJU?
Nebo jste vláčeni představou a přesvědčením, jak dokonalé Vánoce vypadají? Odpovědi na výše uvedené otázky se totiž často liší. ,,Přeju si klid. Nejlépe někam odjet. Těším se na pohádky. Na chvíle s rodinou. Stačilo by mi pár dárečků.“ AHA. A proto se peče deset druhů cukroví, plánuje se vánoční úklid, utrácí se tisíce za dary..?
Na začátku spolupráce Katka nahlas řekla větu, která je vám zcela jistě známá. ,,Potřebovala bych, aby můj den měl 24 hodin.“ Budu teď provokativní. Touhle větou mnoho z nás říká, že nechceme žít ve vlastní realitě, v životě, který jsme si vytvořili. Je to úlet mimo realitu. Katka tím doslova říká ,,nechci žít ve vlastním životě, je to nežitelný, moje realita mi nevyhovuje“.
Čím si spoluvytvářím nežitelný život? Otázka za milion.
Jak žít naplněný život a umět si nastavit hranice píšeme v naší knížce Opravdový život. Mrkněte.
POKUD CHCEME VYRŮST, POTŘEBUJEME DO TOHO ŠLÁPNOUT
Ano, klidně do hovna. Věřte nebo ne, přesně takhle se mnoho klientů cítí. Potřebují doslova nejdřív šlápnout do více takových rozhodnutí, aby transformovali život do nové kvality. Učí se používat kalendář a plánovat opravdu realitu (ne ideální a optimistickou představu). Vybírají si, odmítají i skvělé příležitosti, jsou si vědomi svých priorit na následující půl rok až rok.
Co v kalendáři musí být?
Proč to tam mám?
Kdo tomu dává důležitost?
Co můžu ubrat, aby mi v tom bylo dobře?
Je totiž velký rozdíl mezi tím, co si opravdu přejeme pro sebe a pro svůj život než ,,co by bylo dobré nebo by se mělo“.
Čtěte také: Mami a tati, byly jste taky děti?
MÍSTO KOULÍ NA STROMEČKU, MÍT KOULE NA TO UDĚLAT TO JINAK
Vánoce jsou symbolem příchodu někoho, kdo nese způsob dobrého života. Rozzáření života. Svého i pro ostatní.
Žiju nebo přežívám? Další otázka za další milion.
Vánoce jsou připomínkou toho, jestli umím žit, jestli si umím vytvořit dobrý život. Pro sebe, pro svou rodinu. Vánoce symbolizují nový život. Bývaly svátkem slunovratu, ctěním tradic a obětováním. Nemusíme nikoho obětovat. A už vůbec ne pro nějaké představy dokonalosti obětovat sami sebe.
Vánoce mohou být příležitostí k oživení svého života. Můžeme si dát více toho, co potřebujeme právě už o Vánocích.
Jaké si je přeju mít?
Jakou tradici znamenají právě pro mě?
Můžu si na Vánocích najít to svoje.
Uznávám, že to chce mít opravdu koule – udělat to jinak, než jsou třeba všichni zvyklí.
,,Připouštím myšlenku, že rodičům řeknu, že na tyhle Vánoce odjíždím s další nezadanou kámoškou pryč. Vyzkouším si to.“ Sdílela se mnou klientka v závěru povídání právě o Vánocích.
Hm, a proč vlastně ne?
Terka
