Když mi to neřekneš, tak jak to mám proboha poznat!

Zase byl úplněk 🙂 Úplňky bývají pro některé lidi velmi emočně náročné a dle slov klientů, se kterými jsem dnes mluvila, i tento nebyl výjimkou. A to mě přivedlo k tématu emocí a pocitů ve vztahu. 

Potlačené emoce jsou časovaná bomba

Často se v našich praxích, zejména pak u párového koučování, setkáváme s tím, že partneři nedokáží definovat své pocity, zkrátka nedokážou své drahé polovičce sdělit, že „teď jsi mě teda ranil“ nebo „teď jsem unavený, dej mi chvilku, než se vzpamatuji, pak se o tom můžeme bavit dál“, apod.

A právě to, že si to neřekneme, pak vytváří tlak mezi námi, protože to nevyřčené v nás bobtná a narůstá, až to někdy bouchne. Takovéto desetkrát nic umořilo vola. Jenže ono je to nic celkem podstatné.

Čtěte také: Žiju ve vztahu, kde se druhý nesnaží

Zranitelnost posiluje intimitu

Lehce se to řekne, ale co s tím, protože to není vůbec jednoduché a vyžaduje to notnou dávku zranitelnosti, kterou vůči partnerovi musíme prokázat. A tady bývá často zakopaný pes. „Nechci nikomu ukázat, že jsem zranitelný, protože je to pro mě nějakým způsobem ohrožující!“, říká mi klient své uvědomění z předchozího sdílení. Ano, můžeme jet na opakovaném vzorci, který nám říká: „jen neprojevuj svou zranitelnost, nesmíš ukázat chybu, nesmíš selhat“. A přiznání toho, že jsem teď raněná, může znamenat určitou míru selhání. Ne tak na racionální úrovni, tam si to dokážeme vysvětlit celkem v pohodě, ale na té podvědomé určitě ano. 

Čtěte také: 3 dovednosti, na kterých stojí zdravý vztah

Nekomunikace zabíjí vztahy

Nekomunikace pocitů může ve vztahu způsobit pěkný guláš. Nesdělím, jak to mám a tím se otevírá široké pole interpretací, předpokladů a představ na druhé straně, které mohou být mylné, nicméně se stanou pro druhou stranu výchozím bodem. A dějí se pak věci, kterým nerozumíme. „Proboha, proč jsi tam jel?“ „Myslel jsem, že jsi unavená, tak jsem ti chtěl ulevit.“ „Aha, já bych tam bývala jela ráda, těšila jsem se a chtěla jsem to spojit s návštěvou kamarádky.“ Smůla, to se nepovedlo a na začátku neporozumění bylo to, že karty nebyly vyloženy otevřeně. 

Co když se trápím tím, že mě dlouhodobě něco štve a potřebuji to změnit? Jenže nejsem schopná to říct. Narůstá ve mě vnitřní tlak, naštvání, vztek, třeba i pocity nespravedlnosti… a pak výbuch v nečekaný moment. Tím, že pocity ventilujeme průběžně se tak trochu staráme i o své duševní zdraví. Nepříjemné pocity se nekumulují, protože je pěkně v bezpečném prostředí vypustím ven. Zdravý vztah by tím bezpečným prostorem měl být. Zmírníme tím stresové stavy, stavy frustrace a nespokojenosti. Líp se nám dýchá, obrazně řečeno.

Jak se rodí důvěra

Je známo, že pokud se partneři začnou bavit o tom, jak to mají, co cítí a co by potřebovali, zvýší se míra jejich vzájemné důvěry. Důvěra je velmi úzce navázána na intimitu. Vztah se dostává do jiné hloubky. Je to hloubka, kde už jsme více propojeni. 

Jen si nalijte čistého vína. Jak snadné je někdy zůstat jen u řešení operativních záležitostí spojených s logistikou rodiny? Jsou to technické nezbytnosti, bez kterých se to neobejde. Je nutné se bavit o tom, kdo kdy jede na nákup, co bude k večeři a kdo zajede pro děti na kroužek. Nicméně aby měl vztah přesah, je nutné ho prožívat a spoluvytvářet. K tomu je třeba právě té otevřenosti, co se pocitů týče, kromě jiného. Umět si navzájem říct, v čem nám je dobře, kde bychom to potřebovali jinak, jak mi to či ono ublížilo nebo co se mi líbilo. Pokud si nedovolíme se druhému otevřít, technicky náš vztah nějakou dobu vydrží, nicméně na duchovní úrovni umírá.

Čtěte také: 3 nejčastější omyly o vztazích

Jen se nebát

Uvědomuji si, že pro některé je rozhovor o vlastních pocitech, i vlivem výchovy, nedosažitelný vesmír. Zkrátka mluvit o tom, jak se cítím, to se nenosí. Nebo jsme si to jako děti nemohly dovolit. A nedovolujeme si to stále, i přesto, že nás to v životě prokazatelně brzdí, respektive vztahy k druhým to nenávratně poškozuje. Buďte odvážní, zkoušejte se postavit svým starým nefunkčním vzorcům. Mnohdy už jenom to, že si dovolím přiznat, že to tak asi mám, prolomí pomyslná stavidla a věci se mohou hýbat lepším směrem. Přiznávám, že někdy to může být náročnější a bude to vyžadovat hlubší práci, třeba i s odborníkem. Klidně si nám napište o konzultaci. V bezpečném a důvěrném prostředí s vámi můžeme probrat váš konkrétní případ a podívat se na to, co potřebujete mít jinak. Těšíme se na vás.

Mějte se fajn!

Renča