Co nám ničí vztah zevnitř?

“Jsme spolu na dovolené a bavíme se o počasí. Vypadá to jako nevinný hovor, ale ve mně to vře. Pak stačí, aby mi partner už dnes podruhé připomněl, že cítí mořský vzduch až sem… a já se neudržím. Koho zajímá to debilní moře, když tady jen čumíš celé dny do mobilu.” takhle začíná Martina vyprávět o dovolené, která znamená faktický konec jejího vztahu. V podtextu jejich výčitek jsou všechny křivdy za poslední tři roky, to že s ní spí už jen zřídka a pořád si na mobilu s někým píše. Nechápe, kde se v ní berou ty emoce, které vždycky zničí pěkné chvíle, teď i celý vztah.

Emoční výlevy

Jasně, Martina na to za chvíli přichází, ale moc se jí to nelíbí. Tušila, že je to o ní, ale předělávat kvůli tomu celý svůj život se jí nechce. Ráda by jen odebrala to, co jí vadí a nechala všechno ostatní. Kdyby se třeba daly vymazat ty emoční výlevy ve chvílích, kdy je ve vztahu nuda. To, s čím se potýká ona a spousta mých klientů, je ale mnohem větší. 

Chvíle před výbuchem

Vypadá to jako sopka. Na povrchu se nic neděje, občas se objeví proužek nevinně vypadajícího kouře. Pod povrchem to vře a stlačená rozpálená láva hledá nejslabší místo směrem na povrch… Tohle vnímám já, když se na ni dívám. Proto vedla s partnerem kultivované dialogy, nechtěla, aby se hádali. Toho se bojí, taky toho, že ji partner opustí. Už se jí to opakuje po několikáté a ona je přesvědčená, že je “vadná”. 

Čtěte také: Sebekritika ve vztahu

Jsem špatná

To je vlastně klíč ke všemu. Cítí se uvnitř špatná. Je přesvědčená, že když to její partneři uvidí, rychle ji opustí. Oni to také dělají. To je vězení, do kterého se Martina zavřela už dávno. Ve skutečnosti je to úplně jinak. Ona jenom dělá věci, které nutně vedou k tomu, že je k partnerům na začátku milá. Čím více se k ní partneři přiblíží, tím je pro ně více nesnesitelná. S její hodnotou to nemá co dělat. Je to jako když pletete ponožky z modré vlny a pak jste naštvaní, že jsou všechny vaše ponožky modré. 

Motivace se měnit

Dobrá zpráva je, že se to dá změnit. Blbá zpráva je, že to chce více odhodlání, než které má, když se chce “jen zbavit” toho, co ji trápí. Proto se loučíme. Ne vždy je možná terapie. I když se chce klient zbavit “nemoci”, ještě to neznamená, že je ochotný změnit to, co “nemoc” způsobuje. Martina v sobě ale odhodlání našla po půl roce a ozývá se znova. Teď s úplně jinou chutí na sobě něco měnit. Za dalšího půl roku v sobě objevila, jak plést ponožky i z jiných barev vlny. Chcete vědět jak? To se dozvíte, není to tak složité. Složité je to začít žít 😉

Čtěte také: Jak snadné je na sebe zapomenout

Její klíč ke změně

Martina se krůček po krůčku učí nenechávat si “nepříjemné” emoce v sobě. Prostě je ukázat a neházet je na partnera, mluvit o svých hranicích včas. Uklízet emoční bordel v sobě, který vzniká úplně stejně jako nepořádek v každé domácnosti. Nezametat nepříjemné pocity pod koberec, ale zdravě o nich mluvit. Taky překonat spoustu strachů, které jí ležely v cestě. Je to běh na dlouhou trať a ona potřebuje vytrénovat své vnitřní svaly vedoucí k lepší sebehodnotě. Opustit bludné kruhy kritizování sebe a jejího partnera.

Čtěte také: Nevěřím si a proto chci, abys patřil mně

Ne-happy end

Zvládla to celé? Ne, ušla jen část cesty. Přesto se pro ni v partnerství věci hodně mění a už nežije takové extrémy. Je to její cesta a jen ona za ni nese odpovědnost, nikdo jiný. A co ta vaše cesta k sobě? Před čím skutečně stojíte vy? Třeba když připustíte, že za to, jak se ve svém životě cítíte, nemůžou ostatní? Pomoct vám může i náš podcast na herohero, kde jsme pro vás nahráli seriál o čtyřech vztahových jezdcích apokalypsy. Přeju vám krásnou dovolenou.

Vítek.