Znáte pojem přirozenost, že ano? V poslední době je velmi frekventovaný a křičí na nás z mnoha článků a blogů. 

V následujících řádcích se na pojem ,,být ve své přirozenosti“ podíváme blíž i my. Setkáváme se s klienty, které trápí partnerský vztah, jejich zaměstnání nebo oboje dohromady. Často mluví o nepříjemných pocitech a chybí jim ,,prostě dobrý životní pocit“. 

Rodiče nás totiž v první půlce života vychovávali k obrazu svému. Křičeli, trestali, odměňovali, vydírali, vyvolávali strach. V té druhé, dospělé půlce života, se na svou přirozenost snažíme rovzpomenout. Prostě nám něco na našem životě a směřování v něm nesedí. Nesedí nám jeho komplikovanost. 

Přináším pohled na přirozenost skrze lék jménem ZJEDNODUŠENÍ. 

Pojďme začít zamyšlením. Jak tedy vypadá člověk, který ve své přirozenost žije? Než začnete číst dál, odpovězte si prosím vy samotní. Jak takový člověk začíná den? Co ho trápí? Co mu dělá radost? Jaké dovednosti ovládá? Nad čím uvažuje a v jaké míře? Co člověka ve své přirozenosti odlišuje od druhého, který ji teprve hledá? 

Přirozenost jako mnohem větší dávka TADY A TEĎ

Na příkladu Lenky ukážu základní a obecné principy, které k přirozenosti, svobodě a zodpovědnosti patří. Prosím, abyste si během čtení zvědomovali, jak jednotlivé zmiňované části máte nastavené vy. 

Představme si Lenčino ráno. Otvírá oči a ví, jaký ji přibližně čeká den. Uvědomuje si, že ve svém kalendáři základní věci má, den jí je ale může obohatit mnoha překvapeními, i nemilými. Je s tím v pohodě. Nepotřebuje se extra připravovat nebo si plánovat milion scénářů. 

Lenku, která žije vědomý život a prohlubuje svou přirozenost už delší dobu, netrápí minulost. Zažila si své, jako každý z nás. Před pár lety se rozhodla palčivá témata vzít do psychoterapie a těžký baťoh postupně odložila. Pochopila totiž, že křivdy, které si s sebou nesla, trápily jen a jen ji. Křivdy z minulosti ji totiž braly energii, znecitlivovaly ji. A oslabovaly tím její tělo a intuici – největší dar přirozenosti. 

Tělo moudře indikuje užitečnost a neužitečnost, rozlišuje příjemné od nepříjemného. Umí nám naznačit, se kterými se cítíme dobře a se kterými nikoliv.

O propojení těla, rozumu a citu píšeme v knížce Opravdový život.

Hranice a zas ty HRANICE

Lenka je smířená s faktem, že nebude vycházet se všemi kolem sebe. Nikomu se nesnaží nic vysvětlovat a když necítí opravdový zájem, nemá chuť ani druhého přesvědčovat o své pravdě. Nevnímá strach z posuzování ostatními, její motivací není ,,kdo si co bude myslet“. Naučila se vnímat, co je pro ni dobré a tvoří si život tak, aby se jí dobře žilo. To ale neznamená, že neumí být laskavá nebo empatická. Obrovský rozdíl je ale v tom, že dokáže rozeznat, kdy se nevědomky dostává do rolí, které jí neslouží a které od ní třeba jen očekává okolí. Dokáže se v takových situacích svobodně rozhodnout. A to se sakra počítá. 

Například dokáže odmítnout někomu pomoci, být otevřeně naštvaná nebo prostě nějakou práci neudělat, přestože by se přece ,,mělo“. Lenka se rozhodla prohlubovat respekt k sobě i ostatním. 

Je totiž obrovský rozdíl mezi tím ,,být oblíbená“ a ,,být respektovaná“.

Aby se respekt stal i u Lenky skutečností, musela se naučit dávat ho nejdříve sama sobě a to tím, že našla odvahu se třeba vůči názoru ostatních vyhranit a čelit tomu, že ji odmítnou. A tohle bylo pro Lenku extra těžké, protože dlouho věřila, že když nebude ta hodná holka, nebudou ji mít rádi. 

Čtěte také: Jak naplnit svůj život vnitřním prožitkem

Zjednoduš vše, co v životě lze

Pamatuju si pobavení s klientem, který na chvíli v rámci koučovací hodiny odběhl a vrátil se s nápisem na čele JEDNODUCHOST. Permanentním fixem. Uvědomil si, že si ve svém životě zbytečně věci komplikuje. Moc uvažuje o všem. Moc dlouho se rozhoduje. Moc pochybuje. Pokládá si moc otázek místo jasnějších odpovědí. Moc se ohlížel na ostatní. Ne z důvodu respektu a spolupráce. Ze strachu, že nemůžu být přímý a upřímný. Zbytečně moc se připravuje na různé scénáře událostí a situací. 

Začal se sám sebe ptát: Jak tohle mohu udělat jednoduše? S vědomým, že si více věřím. Jak by to vypadalo? Jak to mohu udělat rovnou, teď hned? 

Sebedůvěra je důvěra ve své pocity a také dovednosti. A buduje se tím, že sbíráte nové a nové zkušenosti, které vám postupně dokáží, že to jde i jinak než doposud.

První krok k tomu, být sám sobě člověkem

Jedním z indikátorů, jak prima člověkem jsme sami pro sebe, je kvalita vnitřního hlasu, jímž k sobě promlouváme. Vnitřní dialog, chcete-li. Vřele doporučuji pár dní sledovat, kdo k vám vnitřním hlasem promlouvá. Jestli je to dobrá kámoška anebo kritik a kat v jednom. Na tom totiž opravdu záleží. 

Způsobem, kterým k nám opakovaně promlouvali rodiče, a nejen oni, mluvíme posléze i my k sobě. Drsné, že? Je velmi, velmi osvobozující, když si tuhle skutečnost uvědomíte. Dojde vám, že ne všechny myšlenky jsou jen a jen vaše a že se jedná o programy a vzorce, kterým jsme v průběhu života prostě uvěřili. 

A především, že jdou v průběhu života změnit. Můžeme si začít tvořit své myšlenky, osvobozené o obavy, strachy, nejistotu a negativitu. Není to práce na jeden den, ale stojí ohromně za to. 

Někdy se klientů ptám, jestli by stejným způsobem, jakým mluví k sobě, mluvili i k malému dítěti. Většinou odpoví, že v žádném případě. A o to jde. Je v nás malé zraněné dítě, kterému spíš přidáváme. Znáte to: ,,jestli budeš řvát, ještě ti přidám, ať máš proč“. A to je velká škoda. Můžeme začít malými krůčky každý den. Třeba právě větší laskavostí k sobě, laskavějším hlasem v sobě. 

Je totiž velký rozdíl v tvrzení: 

Zase jsi to zvorala, co jsi čekala, jsi neschopná! 

Je skvělé, že jsi se do toho alespoň pustila, zítra uděláš další krok. 

Tolik času, a zase jsi nic pořádného neudělal!

Každý den děláš pokrok a to je, na čem záleží. 

Čtěte také: Smysl života jako zdroj štěstí i frustrace

Přirozenost je ukrytá pod nánosy zranění

Jak naznačuji v řádcích, které jste už přečetli, svou přirozenost pohřbíváme pod nánosy podmínek, vzorců a strachů, které jsme pochytali v průběhu let. Tak to prostě je, u všech z nás. Kvůli tomu je ale často obtížné vidět, kam je potřeba zaměřit svou pozornost nebo jak se vyrovnat s nepříjemnými emocemi a strachem, které jsou spojeny s cestou ke své přirozenosti. 

I proto jsme pro vás napsali knížku Opravdový život.

Svou přirozenost totiž poznáme, že se cítíme. Cítíme, co je pro nás dobré, co naopak neužitečné. Žijeme s dobrým životním pocitem, dobře se nám spí a tušíme, jakým životním směrem potřebujeme jít. A především víme, s kým chceme svůj směr sdílet a žít. 

Terka