Někteří z našich klientů jsou přeborníky v nasazování masek a hraní rolí. V dnešním světě rychlosti, médií a sociálních sítí nám je jasně předkládáno, co společnost považuje za úspěch. Jak vypadá úspěšná podnikatelka, top manažer, moderní máma nebo zdravý životní styl.
Tlak. Tlak, který vytváříme na sebe a spoluvytváříme na ostatní. Každou fotkou na Facebooku, kdy sdílíme fotku z nejlepšího okamžiku ze života, pro který jsme se třeba i dost nadřeli (akorát to v příspěvku chybí).
A tak spousta z nás srovnává svůj život s fotkami z nejlepších a dokonalých okamžiků ze života ostatních. Ne nadarmo se říká, že na sociálních sítích jedni prezentují svůj úspěch a druzí dělají, že jim ho věří.
Kritiky, odmítnutí a nepřijetí se na podvědomé úrovni bojíme téměř všichni. A proto se snažíme vypadat lépe, než jací skutečně jsme.
Nemůžeš? Tak přidej víc!
Klientka Karolína za mnou přišla s přetrvávající únavou, migrénami, a především s pocitem, že je na hodně věcí sama. Přála si ve svém životě zažívat více klidu, který zatím v rozběhnutém závodě neuměla nalézt. Zpozorovala, že je neustále tažena tendencí ,,ukazovat lepší já“ a to v práci, doma s nejbližší rodinou, ale i v okruhu svých kamarádů. V rámci spolupráce si uvědomila, že hraje pouze s jednou životní možností – musím to zvládat. I když byla unavená, jela přes své limity, protože od okolí pak přicházely obdivné otázky typu – jak tohle všechno dáváš, apod.
Karolína si začala všímat, že ,,šlehnout“ si cizího obdivu na chvíli pomohlo. Krátkodobě. Druhou stranou mince bylo uvědomění, že si u svého okolí vybudovala dojem, že nikoho nepotřebuje.
Z vysokého výkonu a neustálého úsměvu se stal standard, který okolí očekávalo.
Čtěte také: Smysl života jako zdroj štěstí i frustrace
Jak jste na tom vy?
Zranitelnost souvisí s úspěchem a štěstím. Nejdřív vás ale zvu k prozkoumání sebe sama. Odpovězte si na následující otázky a buďte maximálně upřímní:
- Kdy jste naposledy přiznali chybu nebo slabost a byli na to hrdí?
- Co na sobě nemáte rádi a nevážíte si toho?
- U koho by vám vadilo, kdyby si o vás myslel něco špatného?
- Jak často o svých slabších stránkách mluvíte?
- Co si rozhodně nedovolíte před svými rodiči?
Odpovědi na tyto otázky poukazují na místa, kde máte nejspíš i vy tendenci nebýt autentičtí. Hrát role, brát na sebe masky, dělat věci zajímavější pro okolí. Jsou to oblasti v životě, ve kterých ještě nepřijímáte sebe takové, jací opravdu jste, bez pozlátka.
Zejména věnujte pozornost těm tématům (dle vašich odpovědí), kde cítíte silné nebo nepříjemné emoce. Právě v těchto oblastech je vaše příležitost být zranitelnější, lidštější a díky tomu i šťastnější.
Dokonalost se skrývá v nedokonalosti!
Tohle tvrzení jste zřejmě už někdy slyšeli. Co ale znamená v praxi? Pro Karolínu třeba to, že její byt nevypadá neustále tak, jako kdyby tam nikdo opravdu nežil. Učí se říkat si o pomoc v práci, pouští svou kontrolu a deleguje. Pracuje na tom, aby jí bylo více jedno, co si myslí ostatní a zejména její rodiče, například o její výchově dětí.
Většina lidí se snaží naplňovat očekávání ostatních a vůbec si této skutečnosti nejsou vědomi. Jsou naprosto odpojeni sami od sebe a necitliví k tomu, co potřebují a cítí. Karolíně tento fakt došel v okamžicích, kdy mi popisovala svůj přístup v následujících situacích:
- Zůstávala na návštěvě u kamarádky domluvené tři hodiny i přesto, že ji naprosto vysávala energii (co by si kamarádka pomyslela, očekává, že tam bude do sedmi).
- Trávila v zaměstnání přesčasy, protože její tým nebyl důsledný (nebyla by oblíbenou šéfovou, očekávali její podporu).
- Vařila denně teplou večeři (samozřejmost pro správnou ženu, manžel talíř na stole očekával denně).
Jaká očekávání druhých žijete a naplňujete vy a není vám v tom dobře?
Čtěte také: Sdílením dokonalosti zabíjíš sebe
Využij přirozenost jako zdroj síly
Během svého dětství každý z nás slyšel tisíce povelů, nařízení, hodnocení a přání, jací bychom měli být. Někteří rodiče dnes a denně kladou na své děti nároky, kterými podmiňují svou lásku. Slovy a činy svým dětem říkají, co je přijímáno a za co přiletí facka. Je proto zcela pochopitelné, že vlastní přirozenost máme uvnitř sebe hluboko pohřbenou pod vrstvami cizích představ.
Často nám nebylo dopřáno svou přirozenost rozvíjet a využívat svůj potenciál na maximum.
Vlastně se nám stalo, že ani nevíme, kým doopravdy jsme. Necháváme se vláčet rolemi, které vykonáváme, a ani se sami sebe nezeptáme:
- Jsem šťastný/á? Přináší mi naplňování této role radost?
- Jakou mi konkrétní role přináší hodnotu a kvalitu?
- Tvořím si roli na míru, jsem v ní skutečně já?
Naše přirozenost je obrovský zdroj energie a lék. Být ve své přirozenosti, ve spojení sám se sebou znamená, že se v každém okamžiku cítím. Cítím své tělo a svou úroveň energie. Vnímám, v čem mám pokračovat a čemu nebo komu říct ne.
Když žiji autentický život, nepochybuji, jestli aktuálně prožívaná emoce je správná. Je moje a upozorňuje mě na mou potřebu.
Čtěte také: Žij pro druhé a zůstaneš sama
Maskou jen zahlazuješ svou nejistotu
Když se přetváříme, chceme být lepšími před sebou samými i před ostatními. Přetvářkou pouze zahlazujeme vlastní nejistotu. Chováme se a jednáme tak, jak si myslíme, že od nás okolí očekává. Největším selháním pro přetvařujícího se člověka je chyba a zranitelnost. Lidé si přejí být lepšími, schopnějšími a úspěšnějšími – protože když udělají dojem, potvrdí si, že za něco stojí.
Pravdou však je, že pocit životní spokojenosti přes veškerou snahu stejně nepřichází.
Pokud vás zajímá, jak moc jste lidští, autentičtí a zranitelní, představte si sami sebe bez auta, bez domu, bez titulů a bez pověsti. Lidští jste, když jste s touto představou spokojeni.
Není špatné všechny vyjmenované hodnoty vlastnit, je ovšem neužitečné v závislosti na nich budovat svou vlastní hodnotu.
Co myslíte?
Tématu zranitelnosti a lidskosti se více věnujeme v naší nové knize Opravdový život.
Terka.