Nedávno ve mně zarezonovala věta mé kamarádky, které odjely děti na tábor. “Víš, já si to bez dětí strašně užívám. Je to super, mám čas na sebe, můžu konečně dýchat!” A pak hned následovalo. “Měla bych se za to cítit provinile?”

Kolem mateřství panují spousty přesvědčení, úzů a rad, jak by se to či ono mělo dělat, jak bychom se jako matky měly chovat, jak bychom se měly cítit, co je správně a co ne.  Odkud se k sakru vzaly? Kdo je formuloval? Proč bychom se jimi měly řídit?

Hlavně nepodlehnout

Společenský tlak je stále dosti silný i v 21. století. A když ne společenský, tak aspoň tlak v rodině, od babiček, maminek, které jen pokračují a předávají to, jak to měly ony. 

Co je špatného na tom, mít se fajn i bez dětí, dovolit si na ně ani nepomyslet, nezavolat jim? Mateřská láska je bezpodmínečná, bezmezná a nekonečná. Děti jsou velkým obohacením našich životů. To nic nemění na tom, že být matkou je někdy dost vyčerpávající a mít čas pro sebe je dle mého nezbytností. Potřebujeme dobít baterky, vyzenovat se a být připraveny na další smršť každodenních událostí. A to jde jen tím, že si čas pro sebe zkrátka vytvoříme. 

Umíte si ho vytvořit? A víte, jak to chcete mít? A když už si čas vytvoříte, umíte si ho užít? Nebo se vám neustále vrací myšlenky na to, jak se vaše dítě má a jestli je o něj správně postaráno?

Čtěte také: Žena vydrží víc než člověk

Nechte své děti dýchat

“Hele, já nikam nemůžu, protože Pavel vezme děti k tchýni a to mi za to nestojí.” Argumentovala jednou moje kamarádka. Je třeba dodat že si s tchýní dlouhodobě nerozumí, mají rozpory v celkovém pohledu na život. “Já nikam nemůžu, manžel je nemožný, ani neví, kde mají oblečení, natož, aby se o ně postaral celý den. Představa celého víkendu – to je jako z jiného vesmíru.” Svěřila se mi klientka. 

Jestli my si to tak trochu neděláme samy. Naše utkvělé představy o tom, jak by to mělo být a to, že tak, jak to děláme my, to musí dělat i druzí. Fakt je, že jak tchyně, tak manžel to zvládnou. Ano, jinak a ne vždy dle našich představ. Ale komu to nejvíc vadí? Tuším, že dětem ne, ty si to užijí i kdyby měly celý den jíst jen rohlíky. Je těžké se odprostit od kontroly a dát plnou důvěru svému okolí, pokud jde o děti. Když se ale hecneme a vstoupíme odvážně do neznámého teritoria, můžeme jim tím vytvořit skvělý prostor na to, užít si ten čas po svém.

Zkuste si položit otázku: Co nám to přinese, když dám prostor nejen sobě, ale i svému dítěti? Co nám to umožní?

Záleží hlavně na vás

To, abychom byly schopné takového, pro někoho velmi odvážného, kroku, je potřeba se odprostit od kontroly a potřeby jistoty. A to je vše o důvěře. Proč jí nejsem schopna právě v tomto případě? Nepřesahuje už míra závisloti na dítěti únosnou míru?

Někdy jen stačí začít dělat věci jinak. Někdy je to hlubší. Pokud jste se v článku našli a je to vaše téma, vězte, že není nic ztraceno. Pojďte se to pomalu učit. Hledejte si prostor pro sebe bez výčitek. Naučte se být třeba i zdravě sobecké a zdravě sobečtí, protože to může být téma i spousty mužů – otců. Pokud nevíte jak začít, přečtěte si naši novou knihu Opravdový život, která vám v tom může pomoci. O zavedení do praxe se postará aplikace, která je její součástí.

Renča.