Minulost jako jed i lék

Vše, co ve své minulosti zažijeme, utváří naši osobnost. Jako děti jsme zažili více či méně traumatizujících situací. Každý z nás. Rozsah ,,poškození“ je závislý na mnoha faktorech. Zejména na míře citlivosti malé osůbky a také možnosti případnou situaci zdravě prožít a zpracovat. 

Teď je teď a my jsme dospělí, s emočním baťůžkem vlastních traumat na zádech, který se otevírá zejména při tvorbě partnerských vztahů a ve vlastním rodičovství. A to opravdu pekelně. 

Máme možnost volby. Když si pro sebe přejeme jinou kvalitu a když se rozhodneme. 

Potřebujeme si z pozice oběti přestat injekčně aplikovat jed v podobě sebelítosti nad tím, jak náročné dětství jsme měli.

Protože můžeme. V každém okamžiku se můžeme rozhodnout, že náročné dětství přestane být výmluvou a začne být příležitostí pro lepší a kvalitnější zítřky. Pro nás samotné – my si potřebujeme tuto změnu přát pro sebe. 

SHAKE IT BABY

A věřte, že v živočišné říši máme velkou výhodu. Ukážu vám to na krátkém příkladu. Představte si prostředí Afriky, kde každé zvíře bojuje o své přežití. Lev číhá na gazelu a velmi obratně ji uloví. Drží ji a právě v tom okamžiku ho vystraší výstřel, gazelu pustí a odběhne pryč. Gazela vstane, nemá velká zranění, i přesto se vlivem situace třese po celém těle. V popisovaném dramatu existují dva základní scénáře:

Gazela se vyrovná se situací, potřebný čas se třese po celém těle a pak v pořádku odběhne za svým stádem. Jde o zdravé zpracování traumatu a gazela, pokud ji nesežere lev hned následující den, bude žít a reagovat jako zdravá gazela. 

Druhý scénář si představte v případě, že gazelu vystraší v průběhu třesu celého těla další výstřel, který tento proces přeruší. Gazela se lekne, proces je přerušen, a gazela už nikdy do konce svého života nebude zdravá gazela s přirozenými reakcemi. 

Bohužel pro gazely, neexistuje žádná zvířecí terapie, která by ji umožnila se k situaci vrátit a zpracovat ji tak, aby pro ni dopad situace nebyl opakovaně zatěžující. 

A vracíme se na začátek. My můžeme. 

Čtěte také: Jak vám může zákon přitažlivosti zničit život

CHCEŠ BÝT SVOBODNÝ, PŘIJMI ZODPOVĚDNOST

Často si svobodu přejeme, do zodpovědnosti se nám nechce. Bojíme se. Nevíme přesně kde a koho oslovit. Měli jsme třeba i smůlu a nepotkali zrovna prima a zkušeného psychoterapeuta. Nebo třeba žijeme v přesvědčení, že psychoterapeutickou pomoc potřebují především ,,blázni“ a to my nejsme. Troufám si tvrdit, že psychoterapii a narovnání situací z dětství potřebuje každý člověk. Stejně jako si dojdeme na preventivní prohlídku k doktorovi. 

Vybavuje se mi scéna z filmu: ,,V Americe, když vojedeš kamarádovi manželku, jdete všichni společně na terapii ve třech. V Mexiku tě vodstřelej, koukej zvednout zadek a sednout na první letadlo.“

Jiný kraj, jiný mrav. Vsuvka pro odlehčení. 

Zásadní překážkou je také fakt, že se bojíme přijmout zodpovědnost za náročné dětství a za komplikovanou realitu, kterou si vytváříme. Přesně tak. Kterou si vytváříme my samotní. I tu realitu, která nám sakra vůbec nevyhovuje. 

ON, ONA, ONI, ONI VŠICHNI MI UBLIŽUJÍ 

  • Rodiče na mě křičeli.
  • Rodiče neviděli a nenaplňovali moje potřeby.
  • Rodiče doteď řídí můj život a jsou strašní.
  • Manžel si mě neváží a podvádí mě.
  • Manželka je hysterka stejně jako moje máma. 
  • V práci si na mě zasedl šéf, i kolegové. 

A možná je výše uvedené i doložitelnou pravdou (z pohledu klienta). Jenže co s tím teď, v přítomné situaci může dělat? 

Spolupracuji v posledních týdnech s více klientkami s podobným nastavením. Shrnu je do příběhu jedné Lenky. 

Představte si klientku Lenku. Lenka je na mateřské a má dvě malé děti. Manžel je dost pracovně vytížený. Střídají se u ní propady nálad a návaly sebelítosti. Štve jí celý svět a hlavně jí celý svět ubližuje. Manžel nevidí, jak moc náročné období prožívá. Matka ji jen kritizuje za přístup k dětem. Kamarádi z dřívějších let si na ní ani nevzpomenou. Sourozenci se jí vyhýbají pod vlivem svých protějšků. Cítí se sama. K tomu všemu má tendenci vnímat především ty skutečnosti, které se jí nedaří a nevidí světlo na konci tunelu. Subjektivně velmi tížívá situace. 

Kontext příběhu Lenky je samozřejmě komplikovanější. Vystihnu základní esenci, která je všudypřítomná. Je obětí situací, které se jí dějí. Nepřijímá realitu takovou, jaká skutečně je a zas a znovu se topí v bažině sebelítosti. 

,,Oni mi zase nenapsali.“ 

,,Manžel je zase dlouho v práci.“

,,Matka mě zase sjela.“ 

,,Zbylo na mě to nejhorší.“

,,Nikdo si na mě ani nevzpomene.“

Sebelítost si představme jako jed, který aplikujeme injekčně denně do stejného místa. Rána se prohlubuje a nevede k uzdravení. Naopak. Rozšiřuje se, dostávají se do ní nečistoty a nehojí se. Zůstává a bolí. 

Čtěte také: Sdílením dokonalosti zabíjíš sebe

ZPRACUJ, CO TI VADÍ, A TVOŘ SVOU BUDOUCNOST

Aby se bolest neprohlubovala, potřebujeme se nadechnout, zpracovat svou minulost a začít akčními kroky v jiné kvalitě svou užitečnější a příjemnější budoucnost tvořit. Vykročit ze stínu minulosti. 

V prvním kroku vidět a přijmout svou realitu ve své tvrdosti a pravdě. 

  • Ano, mámě a tátovi to moc nešlo / Mohu jim odpustit. 
  • Ano, vybrala jsem si nekompatibilního partnera / Mohu se s ním hodně naučit. 
  • Ano, v zaměstnání nejsem spokojený z důvodu A až Z / Mohu přispět ke změně. 
  • Ano, kamarádi mě přehlíží / Mohu si kamarády vybrat. 

Rozhodnutím vykročit ze stínu minulosti přijímáme realitu, situace a lidi v ní, přesně takové, jaké jsou. Potřebujeme si v průběhu času uvědomit a přijmout zodpovědnost za skutečnost, že je v této ryzí podobě spoluvytváříme. A to například způsobem:

  • Odpovídám mámě stejně hystericky, jako ona mně.
  • Neumím partnerovi komunikovat svoje potřeby. Ani je neznám. 
  • V práci není po mých osobních hranicích ani vidu, ani slechu. 
  • Kamarádi mě jen zahlcují svými starostmi. Trošku oběti života jako já. 

Jen my jsme ti, kteří můžeme své prožívání přítomnosti, své jednání a svou tvorbu budoucnosti změnit. Teď. Vnitřním rozhodnutím, že existuje cesta z bludného kruhu sebelítosti. Že nemusíme opakovat nevědomost našich rodičů. Existují moudré knížky. Existují průvodci. Můžeme být skutečně svobodní, s vlastní zodpovědností. Pokud vás to zajímá, více o tom píšeme v naší knížce Opravdový život.

SVOBODA BEZ ZODPOVĚDNOSTI 

Svoboda bez zodpovědnosti je jako vaření bez následné konzumace. Použijete všechny možné i nemožné ingredience, ale neručíte za kvalitu. Pozvete své nejbližší okolí. Trouba málo pekla, recept byl na jiné množství, mohli jste se na celé vaření úplně vykašlat. 

Anebo ne. Můžete si recept lépe přečíst, uvařit jídlo ještě dvakrát a vychytat množství. Můžete se ze situace naučit, co příště udělat lépe a užitečněji. A tak to je i v životě, ve vztazích, v partnerství i rodičovství. 

Svoboda obohacená o zodpovědnost neslibuje už jen růžový vývoj situací. Vnitřní svoboda se zodpovědností obsahuje vědomí, že ze záporných čísel lze projít přes nulu až po kladná čísla. Budou nás i tak potkávat situace a lidé, kteří nám budou chtít z našeho odčítat, klidně po desítkách. My potřebujeme být ti, kteří s díky odmítnou. Rozeznáme, kdo nám škodí a dokážeme je ze svého života vyprovodit. Rozeznáme, jakou kvalitu si pro sebe přejeme a jsme si vědomi, že pro kladná čísla potřebujeme učinit ty správné kroky my samotní. 

Kde můžete začít vy?

Terka.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Lepsi-ty.-Lepsi-vztahy.-Lepsi-zivot..png.