Jak naplnit svůj život vnitřním prožitkem?

Všichni známe touhu po zážitcích. Třeba po krásné dovolené. Obzvlášť když nás obklopují fotky přátel na sociálních sítích. Usměvavých, na pláži s koktejlem v ruce, nebo s přáteli. Tento článek ale není o tom, jak si tyto zážitky spolehlivě přitáhnout do života. To raději mrkněte na těch pět tisíc videí na youtube, které zaručeně hojnost do života někomu přitáhly. Minimálně některým jejich autorům.

Článek je o tom, jak povýšit každodenní zážitky v něco cennějšího.  V hluboké osobní prožitky. S těmi se ale nedá chlubit na instagramu. Tak zvažte, jestli chcete číst dál.

Světe, naplň mě

Pojďme se teď podívat na zážitky podrobněji. To je něco, co zažíváme v kontaktu s vnějším světem. Třeba pocit, když si dáme kávu, nebo najdeme příjemné místo ve stínu. Zážitky jsou důležité a zároveň hluboko v sobě skrývají neúprosnou pravdu. Nikdy nás nemohou naplnit. Ne, ani ty největší. Tedy nové auto, vlastní bydlení, nebo partner, co je vtipný, slušně vydělává a je nám většinu života věrný. Ještě jednou… Zážitky nás nikdy nemohou dlouhodobě naplnit. Můžou nás jen dočasně uspokojit. Jako dobré víno nebo dobré milování. Za chvíli už si to potřebujeme a toužíme dát znova.

Chvíle ticha

Potom je tu pojem prožitek. Na instagramu slibují prožitek fotky modelek v elasťácích v jógové pozici se zavřenýma očima a rukama sepjatými k modlitbě. Je to proto, že se modlí za něco pořádného k jídlu, po čem se nepřibírá. Tak to prožitek není. Prožitek je něco hlubšího. Je to vnitřní zpracování zážitků, které jsme zažili. Ve chvílích ticha, kdy se ponoříme do sebe. Jestli to neznáte, tak naštěstí ani nevíte, o co přicházíte. Pokud to znáte, tak víte, že nás to vede ke skutečnému rozvíjení sebe. Skutečný posun v životě je reflektovaná zkušenost. Tak proč to dělá tak málo lidí? 

Čtěte také: Smysl života jako zdroj naplnění i frustrace

Když neprojdu

Někde mezi zážitkem a vnitřním prožitkem je bariéra. Pro někoho není překročitelná celý život. Tato bariéra se dá překonat jen zvláštním druhem chtění. To vzniká ve chvíli, kdy v sobě pocítíme, že je v nás něco, co je větší než my. Tedy že se můžeme skutečně vyvíjet, když nás to vede. Také se před tím můžeme uzavřít a jen si užívat zážitky, dokud můžeme. Biblicky se dá říct, že dřív projde velbloud uchem jehly, než se stane vnitřně lepším ten, kdo žije jen pro vnější zážitky. Ten kdo v sobě pěstuje prožitky se stává vnitřně lepším každý den. Jak na to?

Ponoření se

Všechno v přírodě funguje v harmonii, rovnováze. Jídlo a trávení, nebo spánek a odpočinek. Ani ten, co stvořil zemi nepracoval pořád. Sedmý den odpočíval. Stejně je to i se zážitky a prožitky. Neustále něco zažíváme. Proto to čas od času potřebujeme zpracovat. Zkultivovat. Stejně jako žaludek zpracuje jídlo, které jíme, abychom z něj mohli přijmout živiny pro svůj vývoj. Můžeme si vyhradit den nebo nějakou chvíli, kdy se oprostíme od vnějších věcí a ponoříme se do sebe. Dřív se tomu říkalo rozjímání. V té chvíli můžeme pocítit, co v našem životě je důležité. jaké věci nás rozvíjejí a co nás oslabuje. 

Čtěte také: Sdílením dokonalosti zabíjíš sebe

Opravdová svoboda

Můžeme tak prožitek v sobě nechat vyrůst. Vzniká působením našeho citu. Nevznikne, pokud jsme se stali otroky rozumu a neumíme se oprostit od neustále dorážejících myšlenek. Protože k prožitku potřebujeme svobodu. Jeho žití nás pak zpětně osvobozuje ještě více. Pokud váháte, jestli ve svém životě jen zažíváte, nebo i prožíváte, je to jednoduché. Ti, co jen zažívají, si myslí, že i prožívají. Ti, co prožívají to zcela jasně cítí. Nikoho o tom nemusí přesvědčovat. Více o cestě do sebe najdete i v naší knize Opravdový život, která vyjde v červenci. Přeji vám krásné léto 🙂

Vítek.