Jak dobré úmysly a rady ničí vztahy i životy

Věděli jste, že rozdávání rad ve výchově dětí, ale i v partnerském vztahu může být velmi kontraproduktivní? Proč vedou dobré úmysly do pekla a jak se dá k výchově i partnerství přistupovat jinak se dočtete v článku.

Nedávno nám přišla zajímavá zpráva od posluchačky našeho podcastu. Lucie nám napsala pár zajímavých postřehů o tom, jak vnímá vztahy ona a taky poukázala na to, že v podcastu rozdáváme velmi málo rad. Jak může podcast doopravdy pomáhat, když vlastně neradíte? Inspirovalo mě to k napsání tohoto článku. O tom, proč je rozdávání rad ve skutečnosti opakem pomoci a o tom, jak nevědomky škodíme těm, které máme rádi.

Když já to myslím dobře

Vzpomínám si na situaci, kdy jsem opouštěl zaměstnání a začínal podnikat. Snad ze všech stran jsem dostával rady, často naprosto protichůdné. Někteří radili, abych zůstal v zaměstnání. Jiní, abych podnikal v jiném oboru. Asi si dovedete představit, jak těžké to bylo. Jako bychom někdy museli překonat naše nejbližší, když vyrazíme na cestu za štěstím. Všichni se přitom opírali o jediné heslo: „Vždyť já to myslím dobře.“

No jo, ale kdo to myslí dobře a v jakém kontextu? Vezměme si například moji mámu. Je to skvělá žena, která to se mnou rozhodně myslí dobře. Jenže celý život pracovala pro jednu firmu, tak jak to bylo v generaci našich rodičů poměrně běžné. Rada, kterou mi dávala (abych si to s tím zaměstnáním / podnikáním rozmyslel), vycházela čistě z její zkušenosti. V tomto případě ze zkušenosti, která platila před mnoha lety, v jiné době.

A právě v tom je první veliký důvod, proč je rozdávání rad škodlivé, i když je rozdáváme s dobrým úmyslem. Rady totiž vychází z našeho kontextu. Ze zkušenosti, která platila pro nás, v našem životě a třeba taky jen v určité situaci. Šance, že bude taková rada funkční pro život někoho dalšího je mnohem menší, než jsme si ochotní připustit.

Chtěl bych zdůraznit, že se nebavíme o radách typu „Použij na lívance hladkou mouku.“ Takové rady funkční budou. Jakmile ale zabrousíme do oblastí vztahů, práce, životního směřování, výchovy a dalších, byl bych opatrný. Rady totiž mají skrytý osten, o kterém více napíšu v další části.

Čtěte také: Jak mlžení spolehlivě ničí vztahy

Na čí straně je zodpovědnost?

Onen skrytý osten si až příliš často neuvědomujeme. Asi nejvíc je tento trend bolavý v oblasti výchovy dětí, ale stejné principy najdete při vedení zaměstnanců ve firmě nebo právě v partnerských vztazích. Ten, kdo rozdává rady, vlastní zodpovědnost a ve své podstatě ji bere těm, kteří rady dostávají. Jak to?

Nejspíš každý rodič se snaží dítě vychovat ke zodpovědnosti. Jenže si představte. Dítě se snaží něco udělat. Neví si rady. A tak od rodiče, prarodiče, učitele nebo kohokoliv dalšího přijde rychlá pomoc. Návod, jak to udělat. Rada. Rychlé řešení aktuální situace, které za sebou nechává neviditelnou stopu toho, že jsme právě dítěti vzali zodpovědnost.

Takovýmto přístupem učíme děti postoje, ze kterých pak čerpají v dospělosti a posléze je předávají další generaci. Jsou to postoje jako:

  • Pomoc přijde zvenčí
  • O tom, jak je to správně, rozhoduje někdo jiný
  • Někdo mi řekne, co mám dělat
  • Nejsem dost dobrý / Někdo jiný to ví lépe
  • Rozhodovací paralýza – nedokážu se rozhodnout sám
  • Někdo jiný ví lépe, jak bych měl věci dělat / jak bych měl žít

A to je to, co mě na rozdávání rad, byť s dobrým úmyslem, upřímně děsí. Je to jako v oné scéně z Bible, kdy Ježíš naučil lidi rybařit namísto toho, aby jim rozdával ryby. Rozdávání rad je jako rozdávání ryb – oslabuje ty, kterým se snažíme pomáhat a vytváří závislost na pomoci zvenčí.

Co se s tím dá dělat?

Než se dostaneme k tomu, jak se dá pomáhat smysluplně bez rad, je fajn si uvědomit, proč je tento nešvar tak hluboce zakořeněný v lidském chování. Proč tak rádi pomáháme způsobem, který vlastně vůbec nepomáhá? Příčiny vidím dvě, přestože jich nejspíš bude víc.

Návyk

Jak jsem popisoval výše, tento přístup braní zodpovědnosti se předává z generace na generaci. Nevědomky, s dobrými úmysly, které dláždí cestu do osobního pekla. Nemějme si to tedy za zlé. Pokud si všimnete tohoto trendu i u sebe nebo u svých blízkých, můžete se rozhodnout tento přístup změnit. Možná si budete muset osvojit nové dovednosti, ale stojí to za to.

Ego, kam se podíváš

Hlavním důvodem, proč podle mě tak rádi rozdáváme rady ostatním, je ego. Ten pocit, že jsme někomu pomohli nebo dobře poradili je potrava pro ego. Až na to, že jsme právě v rámci tohoto článku zjistili, že ono to není pomáhání, ale převlečené poškozování. Vlastní uspokojení a pocit důležitosti tak vyměňujeme za to, že jsme někomu sebrali jeho zodpovědnost.

Co tedy s tím? Jak jsem psal, můžete se rozhodnout tohle vědomě změnit. Můžeme se rozhodnout naučit se nechávat zodpovědnost těm, kterým náleží. To není vždycky snadné. V cestě nám bude stát ego, naučené vzorce chování a strach. Strach z toho, že budou věci jinak, špatně, nebo že nebudeme důležití.

Pokud se nám podaří tyto nepřátele zdolat, přijde zasloužená odměna. Život, ve kterém každý vlastní svoji zodpovědnost a díky tomu se mu daří. Naši přátelé, děti, rodina i partner to ocení. Ne možná hned, ale ocení. Právě proto se vyplatí takové rozhodnutí udělat. Napsali jsme knihu Opravdový život, která popisuje 15 principů, jak pracovat nejen se zodpovědností. Vyjde v červnu, ale už teď si ji můžete předobjednat tady.

Čtěte také: Žárlivost je jako zranění, dá se léčit

Podcast bez rad

Věřím, že pokud jste dočetli až sem, víte, proč vám nebudeme v podcastu Opravdový vztah radit. Nejsme ti důležití, kteří by kázali a radili. Ti důležití jste tady vy. My s vámi budeme rádi sdílet principy, vhledy a způsoby, jak se dá ve vztazích pracovat nejen na zodpovědnosti. Díky, že jste v tom s námi a díky Lucii a dalším za podnětné dotazy. Vážíme si jich. Podcast si můžete poslechnout tady.

Honza