Přetvářka a klam – skryté úskalí seznamování

,,Ze začátku to vypadalo tak slibně. Fakt. Jako když jsme pro sebe stvořeni.“ Začal vyprávět před týdnem klient Ondra svoje aktuální trápení. Popisoval půl roku trvající nadšení z nové partnerky a následné prozření. Všímal si značných rozdílů v projevu přítelkyně, v jejích reakcích a požadavcích před několika měsíci a nyní.  

Využil velmi trefnou metaforu ženského líčení. 

,,Prodloužené vlasy, profesionálně upravené obočí, silné denní líčení a hodinová příprava na cokoliv. Každopádně večer vždycky nějak přijde, že jo?“ Podíval se s otázkou v očích klient směrem na mě. Poukázal na skutečnost, že je prostě nutné vrstvy odlíčit a ukázat svou přirozenost. 

Večer, v partnerství i v životě. 

Odvaha ukázat se ve své plné přirozenosti

To je náročnější, než se může na první pohled zdát. Už jen pojmy s tím spojené:

  • Mít odvahu ukázat se. 
  • Mít odvahu odhalit svou pravou tvář. 

Jako kdyby bylo nutné při seznamování i v začátcích vztahu část sebe skrývat a nechávat ji na později. 

Na kdy? 

  • Až bude náš vztah oficiálnější a dlouhodobější? 
  • Až si budu partnerem víc jistá? 
  • Až on si bude jistý? 
  • Až se společně nastěhujeme k sobě, protože nebude už moci tak snadno couvnout? 
  • Až mi řekne, že mě miluje?

Čtěte také: Žij pro druhé a zůstaneš sám/a

Jako kdybychom dělili naši osobnost na lepší a horší část

Silnější a slabší chcete-li. A protože nám na začátku vztahu záleží, tak se opravdu moc snažíme. 

Jsem si jistá, že každý z nás popisovanou zkušenost máme za sebou. Minimálně u prvních vážnějších vztahů. Začne vám na partnerovi záležet, a proto se SNAŽÍTE být lepší verzí sebe sama právě pro něj. Máte všechny senzory naladěné na své maximum a vyhodnocujete:

  • Co má asi tak rád. 
  • Jak rád tráví volný čas. 
  • Co nesnášel na bejvalce. 
  • Co od nového vztahu očekává. 
  • Do čeho by nikdy nešel. 

Více hrajeme a maskujeme, než doopravdy žijeme

Senzory jedou. Ladí a vyhodnocují. Aha, takže víc odvážnou. To půjde, při nejhorším něco udělám se svým strachem z výšek. Aha. Miluje párty. Já trochu introvertnější, ale to neva, to se časem poddá. Je prostě hezkej, slušně oblečenej a má prima zázemí. Přitahuje mě. Aha, chce hodně cestovat, poznávat svět. Mě to teda víc táhne k rodinné hroudě, ale to bychom si taky mohli časem vysvětlit. Já mu to vysvětlím. Změní pohled s rodinou a dětmi. 

Celkem úsměvné, co myslíte? Vložte si prosím svou zkušenost, svou tendenci přikrášlovat sebe, svoje dovednosti, svoje touhy, svoje slabší stránky. Vložte ty oblasti, kde třeba aktuálně cítíte, že více hrajete a maskujete, než doopravdy žijete. Každý nějakou takovou má. Muži, i ženy. Tento princip platí oboustranně – abych tady nestřílela jen do vlastních řad žen. 

Vypíchla bych zejména naši snahu být pro druhého lepší verzí sebe sama. Což v základu není špatný záměr. Druhý v nás opravdu může posilovat to skvělé a zároveň milovat i slabší stránky. 

Kámen úrazu je naše neschopnost zůstat u sebe právě i ve chvílích, kdy nám na druhém začne záležet. Nazvěme popisovanou oblast jako umění:

  • Umění zůstat ve vlastní přirozenosti v každé chvíli, kterou prožívám. 
  • Umění vnímat, jak se s partnerem cítím. 
  • Umění přicházet se svými hlubokými pohledy na diskutovaná témata. 
  • Umění přirozeně vyjádřit, že mám strach z výšek, a tak raději preferuji turistiku pod skalami. 
  • Umění mluvit o všem přesně tak, jak to mám, se vším všudy. 

Principy, jak dosahovat skvělých věcí přirozeně a přistupovat k sobě s laskavostí, popisujeme v naší knížce Opravdový život.

Schází mu to JEJÍ, mají víc to JEHO

,,Já bych to fakt vzal. Jak to potřebuje ona. Ale já to nejsem schopný poznat, nějak mi to celé nesedí.“ Pokračuje Ondra ve vyprávění do nedávna slibně se vyvíjejícím vztahu. Mluvil o tom, že vidí, že se přítelkyně snaží, ale schází mu právě to JEJÍ. Je mu s ní příjemně, celkem i intimně, je fakt hezká, mají podobné zájmy. 

To, co ale Ondra pojmenoval jako hlavní zádrhel je skutečnost, že mají víc TO JEHO.  Jako kdyby se pomalu ale jistě z dvou JÁ, které to dohromady baví, stávalo MY za každé situace. A v tom mu prostě dobře není a hledá cestu, jakým způsobem přesně tenhle pocit s partnerkou komunikovat. 

Fascinuje mě sledovat, jak moc vše ve vztazích souvisí se vším, samozřejmě především s dětstvím. Pro ilustraci velmi zjednoduším jeden z možných pohledů. 

Čtěte také: Jediné datum zodpovědné za vaše štěstí

Nikdo se jí neptal, co má ráda

Představte si Sáru. Vyrůstala v rodině, kde byste respekt nebo úctu k dítěti hledali marně. Táta velmi přísný, orientovaný na dobré výkony a mamka velká pečlivka, která chtěla mít doma hlavně hodnou holku. 

A podle tohoto mustru k Sáře přistupovali. Nikdo se jí neptal, co má ráda nebo co by potřebovala. Prostě se domácí úkoly dělaly včas a kroužek gymnastiky se dědil už od babičky. Sára se neměla špatně. Byla velmi chválená za dobré známky a za umístění na závodech. 

Věděla přesně, co rodiče potřebují vidět, aby ji měli rádi. 

Sára potkala Ondru a dělá opravdu to nejlepší, co umí. Snaží se přemýšlet, jednat a rozhodovat se tak, aby byl Ondra spokojený. Cítit, jak se má ona nebo co potřebuje ona sama není zvyklá. 

Jde do jisté míry o dovednost, kterou kultivujeme značnou část života, ne-li celý život. 

Příklad rodinného zázemí Sáry jsem velmi zjednodušila, vždy je naše historie komplikovanější a propletenější. Chtěla jsem ukázat, jak moc mohou být někteří lidé odtržení od sebe samých a uvažují více o druhých než o sobě. Pokud to tak máte taky, pojďte to změnit v naší letní škole vztahové komunikace.

Kéž jsou všechny bytosti šťastny

Přitom by byl svět o mnoho jednoduší, kdyby každý z nás věděl a uměl:

  • Co máme rádi, co nám dělá radost a otevřeně to říct.  
  • Co naopak nevyhledáváme a radost nám nedělá a otevřeně to říct. 
  • Z čeho máme strach a co jsou naše slabší místa a otevřeně to říct. 
  • Cítit a vnímat svoje denní potřeby a umět je říct. 
  • Vnímat svou denní úroveň energie a umět říct, co s tím souvisí. 
  • Vnímat, co mi vadí a proč (u sebe, u partnera) a umět to říct. 

Čtěte také: Už jsem přece dospělej! Opravdu?

Umět to říct

Způsobem, který zůstane právě u nás samotných, je bez nároku na změnu druhého a popisuje můj svět mnohem víc než svět mého partnera. 

,,Ty sis nevšiml, že jsem unavená a že zrovna s tvýma kamarádama se mi fakt nechce?“ 

,,Ty sis nevšimla, že když mlčím, tak potřebuju prostě koukat do telefonu a hlavně nechci mluvit s tebou?“

No nevšimla. Vím, jak to mám já. Víš, jak to máš ty? A řekneš mi to? Moc by mi to pomohlo ☺

Terka