Žena vydrží víc než člověk

Žena vydrží víc než člověk, říkávala babička. A určitě je na tomto tvrzení kus pravdy. Nicméně, musí žena opravdu vydržet víc, než je pro ni zdravé? Položila jsem sama sobě otázku po třech koučováních v minulém týdnu. 

Tři dámy a velmi podobné téma. Všechny pracují, vaří, starají se o většinu domácnosti, připravují se s dětmi do školy a posouvají rodinu svými plány vpřed. Spěchají, často dohání práci po večerech, chtějí mít hotovo a skoro každý den padají únavou. Spolupráci se mnou do jedné začínaly slovy:

,,Takhle už to dlouho nevydržím.“

,,Zdají se mi sny, že na mě všechno padá.“

,,Jedu jak robot. Na autopilota.“

,,Běžím v kolečku a fakt nevím, jak z něj vyskočit.“

Párkrát jsem se s každou z nich slyšela a zajímalo mě, čím to, že zrovna teď svou situaci potřebují změnit. Opět 100% shoda. Už se ozývá tělo, dlouhodoběji. Jedna velmi špatně spí, budí se a je zacyklená v myšlenkách, co vše je ještě potřeba udělat v práci. Druhá má nepříjemné sny, které ji zavalují a přes den má úzkostné stavy. Třetí se dělá špatně od žaludku už ráno před vším, co ji čeká. Nechaly vše zajít hodně daleko. 

BĚŽÍŠ? ODPOJUJEŠ SE. 

Zmíněné ženy, a takových je spousta, běží ve svém životě tempem sprinterů. Bohužel ne na vzdálenost sta metrů, ale vytrvale protahující se maraton. A zastávek v něm povážlivě ubývá. Přímo úměrně tempu celé společnosti. Rychlá doba si žádá rychlé a nikdy nekončící tempo. A my se adaptujeme a očekáváme ho.

  • pošleme email, čekáme odpověď během hodiny
  • zašleme zprávu a nechápeme, proč reakce trvá, když byla přečtena
  • objednáme si balíček, nejlépe tentýž den ho očekáváme doručený
  • nákup potravin až do domu, do dvou hodin
  • korporát nad korporátem vyplivne čísla do tabulek a očekává nadlidské výkony a plnění

A my nabýváme dojmu, že musíme. Musíme běžet, protože běží většina. Odpojená většina. Odpojená většina od sebe samých. Odpojeni od svého vnímání a cítění vlastního těla. Přestáváme vnímat, jestli pro sebe samé tvoříme příjemné a užitečné. 

IGNORUJEŠ? TĚLO SČÍTÁ. 

Časté bolesti hlavy. Nevadí. Růžová pilulka to jistí. Časté migrény. Silnější preparát pomůže. Zhoršující se bolest zad. Vysoký tlak. Záněty močových cest. Antibiotika fungují. Tělo se s námi snaží průběžně komunikovat a my ho umlčujeme kávou, alkoholem, léky a moderními technologiemi. A tak přijdou vážnější komplikace, které na čas zafungují. Některým z nás lekce dojde, další pak ještě přidají, aby dohnali to, co zameškali. 

,,Vím, že bych měla víc odpočívat.“ Sděluje mi právě jedna ze zmíněných klientek. Druhým dechem ovšem doplňuje, že neví, kdy a jak. Očekávání okolí je tak obrovské, že kdyby se zastavila, stejně by si neodpočinula. Copak to jde? Když nemá hotovo?

Čtěte také: Čemu věříš, to žiješ

HOTOVO NEBUDE NIKDY

Fakt. Zaměstnavatel si vymyslí nový projekt. Děti povyrostou a nastanou jiné starosti. Bordel vzniká tak nějak průběžně neustále. A tak dále. Hotovo a čisto v životě z určitého pohledu znamená jeho konec. Potřebujeme v životě mnohem více učit rozeznávat pro sebe zdravé a udržitelné tempo a naučit se být v pohodě se skutečností, že hotovo nebudeme mít prostě nikdy. Šťastní ale můžeme být už teď. 

,,Holka to víš, my jsme to taky musely zvládnout a vydržet.“ Mudrcovala maminka klientky, která ráno trpí na zažívací problémy, protože v práci se to prostě vydržet už nedá. Zvídavě jsem se klientky ptala, čemu o své situaci věří:

  • moje máma to zvládala taky
  • všechny další kamarádky musí taky a mají i víc dětí
  • vydržela jsem už dost, tohle taky
  • nemůžu s tím nic dělat
  • moje okolí očekává, že…

Čtěte také: Jediné datum, zodpovědné za vaše štěstí

JÁ UŽ TO ZVLÁDAT NECHCI

Doslova tímhle tvrzením skončilo koučování třetí dámy, se kterou je mi ctí spolupracovat. ,,Možná chápeme chybně význam pojmu zvládnout.“ Zamýšlela se. Doteď totiž žila v přesvědčení, že když vše ve svém životě zvládá, znamená to: 

  • že má hotovo
  • že má čisto
  • že odpověděla na maily
  • že je happy jak dva grepy i v přetíženém stavu
  • že dělá práci za dva a je s tím v pohodě
  • že pracuje i ve chvíli, kdy má doma nemocné děti
  • že si nedovolí vzít si nemocenskou

,,Co když je to přesně naopak?“ Vyslovila otázku a při představě odpovědi se začala usmívat a plakat zároveň. Ptala jsem se blíž, co si konkrétně uvědomila. Vysvětlila mi, že by si přála, aby pro ni ZVLÁDOUT znamenalo:

  • umím rozeznat svou úroveň energie
  • vím, kdy budu končit v práci
  • umím nechat projekt rozpracovaný
  • umím si naplánovat čas na odpočinek
  • umím při nemoci ležet v posteli 
  • vím, že když do kalendáře přidám, potřebuji někde ubrat

Zvládám situaci nejlíp ve chvíli, kdy vím, že ji už nechci vydržet. A to se počítá.

Co všechno se snažíte zvládat vy? 

Terka