„Mám strach, že si zase najdu chlapa, kterému na mně nezáleží. Že se znovu budu ve vztahu snažit sama.“ Říká klientka Martina a snaží se být nad věcí i když ji zrazuje hlas. Když jsme sezení skončili, odnáší si jeden konkrétní krok, který ji pomůže si lépe vybírat. Nejde o místo, kde chodí samí vědomí a nezadaní muži. Je to věc, kterou může změnit u sebe. O ní píšu v tomto článku.

Představy o druhém

Martina jako spousta jiných žen dá na vzhled. Má svůj typ mužů a když ho potká, podlomí se jí kolena. Ostatní dovede odpálit, ale u těchto mužů neví, co říct. O to víc si představuje, jaké skvělé by to bylo, kdyby spolu žili.  Kde je problém? Vybírá si místo muže rovnou celý balíček představ. Krásné představy společného soužití, rodiny, až po to, jaký bude v posteli.

V té chvíli není sama sebou. Nechová se tak, jako obvykle. Chce ho získat a vůči jeho domnělé skvělosti se cítí malá a bezvýznamná. Také nevnímá ty malé a nezřetelné signály svého těla neboli intuici. Pod přívalem emocí se na několik měsíců až dva roky odsuzuje k odtržení od reality. Jak to končí tušíte a ona to dobře zná. Je to bolestný okamžik sundání růžových brýlí. Do té doby se těší z extáze zamilovanosti proložené občasným pláčem.

Vláčená emocemi

Zamilovanost je jako droga. Je úžasné na ní frčet, když ji máte poprvé. S každým dalším opakováním se ale trvání extáze zkracuje. Navíc negativní následky jsou v životě víc a víc zřetelné. Martina je zrovna ve fázi, kdy už to tak nechce, jen neví, jak dál. Jinými slovy si zvolna uvědomuje, že jede na mrtvém koni a hledá způsob, jak sesednout. Naštěstí už v terapii chvíli rozvíjíme její uvědomování si přítomného okamžiku a svého těla. Zná to z jógy. Jen Martinu provázím tím, jak to zavádět do každodenního života. Protože jak říkal Osho  – když není každodennost meditací, tak je každá meditace útěk.

Martina už přestala utíkat, alespoň ve smyslu předchozího citátu. Znovu spolu procházíme tím okamžikem, kdy se seznámila s posledním partnerem. Ona si toho konečně všímá. Není v té chvíli v přítomnosti. Je mimo sebe a hned poznává ten vzorec, do kterého padá. Je to manipulace. Dělá to, co nechce, aby získala to, co chce. Totiž partnera. Tak to viděla i u své mámy a ona si řekla, že s manipulací nechce mít nic společného.

Čtěte také: Neumím se rozhodnout mezi dvěma

Cesta k sobě

Teď se konečně přesouváme k tomu nejdůležitějšímu. Prožila si emoce odporu k tomu, jak to měla máma a na konci přichází smíření. Stejně tak přijímá svůj strach z toho, být sama. To mají s mámou společné.  Teď už se jí bude lépe zůstávat v přítomnosti mezi muži i těmi atraktivními. Ona může více vnímat své tělo a být sama sebou. Zároveň vnímá to, jak na muže vedle sebe reaguje, jak příjemně se s nimi cítí. Zjistila, že je to větší vzrušení než utíkat do svých představ.

Když jsme končili terapii, Martina se soustředila na to, aby se dobře cítila sama se sebou. Z legrace jsme si slíbili, že jestli potká skvělého chlapa, tak o ní napíšu článek s hollywoodským happy endem. Ne, že bych na happy endy věřil. Věřím na jediný konec v našem životě a tím je smrt. Důležitější je, že Martina se přestala točit v kruhu. Získává nové zkušenosti. Nakonec je každý konec nový začátek. Možná i ten poslední.

Jak to máte vy? Chcete si i nadále tolerovat své úlety do zamilovanosti? Nebo na sobě zapracujete a vkročíte do nových životních zkušeností? To samozřejmě nejde jen přečtením článku. Martina na sobě intenzivně pracovala čtyři měsíce. Co jste vy ochotni udělat pro svou změnu? Napište mi.

Vítek.