Jak mlžení spolehlivě ničí vztahy

Cítíš to, řekni to! 
Jedna z koučovacích dovedností, kterou jsem se před lety naučila. A teď jsem si na ni vzpomněla v souvislosti s jednou situací, která přišla v nedávných dnech. Má velký přesah do vztahů, obecně mezilidských, do témat, která mě a kolegy z Opravdového vztahu neskutečně baví a naplňují. A já se chci dnes podívat na transparentnost ve vztazích.

Mlčeti zlato ve vztahu neplatí!

„Neřeknu mu to, abych mu neublížila.“ „Bude lepší, když si to nechám pro sebe, protože když se s ní o to podělím, mohlo by mě to něco stát.“ Co byste tam dosadili za sebe? Co jsou ta vaše limitující přesvědčení? Je přirozenou vlastností člověka, tvořit si doměnky, očekávání. Je tu pak perspektiva jedné strany a perspektiva druhé. Každá zabarvená jinými vstupy, jiným filtrem.

Jasnost v komunikaci, transparentnost. O čem to je a proč nám to ne vždy prakticky jde? Někdy prožíváme strachy, někdy obavy, někdy je lepší zalhat, než říct pravdu, a mnohdy se uchýlíme k tomu, že neřekneme nic a to, co bychom chtěli si necháme pro sebe, protože to nejde.

Dva protipóly

Napadá mě jeden naprosto konkrétní příklad. Dva pohledy, dva přístupy k jedné situaci. Začátek stejný: žiju ve vztahu a nejsem šťastná. Něco, co tam bylo dřív vymizelo a já už to potřebuji jinak. Vím to už nějakou dobu, cítím, že je to špatně. A tady se nám cesty budou rozcházet.

První: Jdu za přítelem a sdělím mu, jak to mám a co cítím a poprosím ho, jestli bychom si o tom mohli promluvit, že už to takhle dál nedávám.

Druhá cesta: Bojím se to říct, nevím, jak na to, mám obavy z toho, že mu ublížím.  A výsledkem je dál pokračující vztah, mně v tom není dobře, musím na to neustále myslet, neklape to.
Jakou cestu byste si vybrali pro sebe? Která vám je bližší?

Pokud první, tak palec nahoru. Pravděpodobně umíte jasně komunikovat své potřeby, pocity, myšlenky a hranice. Vaše vztahy jsou transparentní a každý ví, jak na tom s vámi je. Pokud se vám něco nelíbí, oslovíte to, pokud máte něco na srdci, řeknete to.  A to i s vědomím toho, že se to druhé straně nemusí líbit nebo že jí dokonce ublížíte.

Neberte čas sobě ani druhým!

Šli byste po druhé cestě, na základě toho, jak to aktuálně máte? Pak bych si troufla říct že vám v tom nebude asi nejlépe, aspoň ne z dlouhodobého hlediska. Potlačujete sami sebe, matete tím okolí. Lidé neví, jak na tom s vámi jsou, co si mají myslet, jsou zmateni, a to se může odehrávat i na podvědomé rovině. A právě tady se odkrývá obrovský prostor pro doměnky, chybná očekávání, křivdy, nejasnosti, domýšlení si scénářů. Každý se pak pohybuje v trochu jiné realitě.

A vy rozhodně nejste v souladu se sebou, což má vliv na míru prožívání osobního štěstí, radosti, spokojenosti. Když něco říkám, ale cítím to jinak, lidé to poznají. Krásným příkladem a lakmusovým papírkem jsou děti. Mají na to nějaký šestý, sedmý nebo snad osmý smysl. Poznají vždy vše a hned, že něco nesedí, že to jak se snažíte tvářit není to, jak se skutečně cítíte, že je něco špatně, i když vy tvrdíte opak.

Upřímnost nade vše

Připouštím, že přepnutí se do „transparentního“ módu nemusí být ze začátku snadné. Jak jsem psala výše, roli tu mohou hrát i strachy a obavy a ty můžou mít hlubší příčinu. Nicméně, stojí za to, to alespoň zkusit a pokud narazíte na své limity, můžete vždy požádat odborníka o pomoc, respektive rádi se s vámi na toto téma podíváme při konzutaci, o kterou si můžete napsat na našich stránkách.

Udělejte si inventuru sami v sobě a pojďte si zrevidovat, kdy a s kým a v jakých situacích mlžíte, říkáte něco jiného nebo neřeknete nic. A co za tím podle vás je? Klidně s námi nasdílejte do komentářů pod článek. Budeme se těšit!