Žárlivost je metla vztahů. Sice se najdou tací, kteří ji považují za znak lásky, ale to nic nemění na tom, že víc vztahů rozbije, než spojí dohromady. Co se ale málo ví je, že žárlivost je jako zranění. A dá se jí zbavit.

„Chtěla bych zlepšit vztah s mým přítelem.“ Těmito slovy zahájila konzultaci Klára, jedna z mých klientek. V rozhovoru se ukázalo, že v jejich vztahu panují neshody. Klára na přítele tlačila, aby se spolu přestěhovali. Posunuli vztah na další level. On se bránil zuby nehty. Mnozí by řekli, že prostě nemá zájem a není to pro ni ten pravý. Omyl. Ptáte se, jak to souvisí se žárlivostí? Čtěte dál.

Žárlivost vytváří tlak

Říkám si, jaké by to na světě bylo, kdyby si lidé nevynucovali na ostatních to, co si potřebují dávat si sami. Lásku, pozornost, ujištění. Přesně to totiž často chceme po svém partnerovi. Aby nám řekl, že to bude ok, že nás miluje. Abychom měli jistotu, že s námi bude. Jistotu, kterou si neumíme dát sami, si vynucujeme, požadujeme, tlačíme na ni.

V podobné situaci byla i Klára. Pokaždé, když její parner někam jel, přepadaly ji silné pocity nejistoty. Když řekl, že s ní nechce trávit čas a namísto toho se chce věnovat práci, bylo to pro ni jako bodnutí u srdce. A když si s někým psal, bylo to jako zapálit jí střechu nad hlavou.

Mnozí fatalisté by řekli klasická rozvojová klišé: „Když ti nestojí za pozornost, tak tě nemiluje. Pokud si s někým vypisuje, je to určitě nějaká cuchta, která ti ho přebere. Najdi si chlapa, pro kterého budeš střed vesmíru a uvidí tvoji pravou hodnotu.“ Jenže těžko může někdo vidět naši vlastní hodnotu, když ji nevidíme ani my sami.

Čtěte také: Proč jsou muži nevěrní a ženy pláčou

Žárlivost jako ukázka nízké sebehodnoty

To, co Klára dělala, byla demonstrace nízké sebehodnoty a sebedůvěry. Jenže k tomu je taky Klára chytrá ženská. Narozdíl od běžných populistických keců o tom, že za všechno může její partner, se rozhodla hledat příčinu u sebe. Kéž, bychom to dělali všichni.

Jediný člověk, kterého můžete změnit, jste vy sami. A pokud ve vašem životě něco nefunguje, jak byste chtěli, musíte začít u sebe.

Tady si dovolím píchnout do všech, kdo považují žárlivost za projev lásky. Láska vyžaduje svobodu a respekt. Jenže žárlivost jde přesně opačným směrem. Dusí lidského ducha a soužití dvou lidí tím, že se snaží kontrolovat, co druhý dělá. Snaží se mít pod kontrolou život jako takový. Což dost dobře nejde.

Výsledek? Klára a její přítel Petr byli před rozchodem. Neochota se na něčem domluvit, jízlivost. Neochota posunout vztah dál. A co ještě? Klára byla bez energie, zaseknutá v pracovním životě. Po práci už neměla chuť na nic. A k tomu všemu nesnášela být sama. A tohle všechno jsme změnili za tři měsíce. Jste v podobné situaci jako Klára? Napište nám o konzultaci.

Žárlivost je emoční zranění. A dá se léčit.

Osobně mám radost, když vidím, že se někdo rozhodne chtít pro sebe víc. Když se někdo rozhodne investovat do sebe. Stát se lepším, namísto toho, aby prostě jen vyměnil partnera a se stejnými podvědomými vzorci a nastavením naskočil do dalšího vlaku. Protože pokud nezměníte sebe, je jedno kdo s vámi sedí v kupé.

Zjednodušeně se dá říct, že příčina žárlivosti leží v žárlivci, nikoliv v jeho partnerovi. A když najdeme moment, ze kterého tohle chování vychází, dá se s tím velmi dobře pracovat. Nutno podotknout, že tohle všechno se odehrává na podvědomé a emoční úrovni. Racionální rozhodnutí „nebudu žárlit“ tady nepomůže. Bohužel, bohudík.

S Klárou jsme takovýto průlom udělali už na čtvrté schůzce. Pomocí prvků lehké hypnózy a technik, se kterými pracujeme všichni v rámci projektu Opravdový vztah, jsme se dostali do situace zasunuté hluboko v podvědomí. Vrátili jsme se do vzpomínky, kdy byla Klára jako dítě v ozdravovně. Sama. Netoužila po ničem víc, než aby tam byl někdo s ní.

Právě odtud, z tohoto emočního zranění, vycházela její nejistota. Odtud pramenil tlak, který vyvíjela na svého partnera v tolika oblastech soužití. Strach malé holčičky, která nechce být sama. Když jsme tohle emoční zranění uzdravili, nestačil jsem se divit.

Čtěte také: Milovat zevnitř

Obrat o sto osmdesát stupňů během 14 dnů

„Honzo, já to nechápu. Ale je to boží.“ Těmito slovy začala Klára naše další sezení. Naznačil jsem jí, ať pokračuje. Byla jiná. Od pohledu plná energie.

„Začala jsem zase cvičit. Už čtrnáct dní zase běhám. A víš co, minulý víkend jsem se sebrala a odjela jsem na výlet. Sama. Petr to vzal úplně v pohodě. A včera jsme začali společně hledat náš dům. Co jsi se mnou udělal?“

Pokrčil jsem rameny. Já jsem s Klárou neudělal nic. Coby profesionál si zakládám na tom, že lidi vedu pouze tam, kam chtějí oni. Emoční práci udělala Klára, rozhodnutí ve svém životě jakbysmet. Já jsem jí k tomu pouze dal nástroje a zavedl ji k příčině. Na místo, kde je potřeba začít každou změnu.

Nicméně radost jsem měl, o tom žádná. Přesně takovéto chvíle dávají naší práci smysl. Chvíle, kdy zdánlivě nemožná překážka zmizí. Není to kouzlo. Je to jen profesionální služba zaměřená na to důležité. Na vás. 

Přál bych si, abychom se častěji obraceli k sobě. Víc než chování druhých objevovali příčinu vlastních pocitů. Připouštěli vlastní zodpovědnost za to, jaký život žijeme a jak se v něm cítíme. Jsem přesvědčený, že jedině to je cesta k opravdovému prožívání, kdy je člověk napojený sám na sebe. Inu, lepší ty, lepší vztahy, lepší život.

Pokud řešíte nějaké trable ve vztahu, napište nám. Máme radost, když vás můžeme doprovázet na cestě za vaším lepším já.