Proč si nevážíme těch, co se pro nás obětují?

V minulých dnech jsem se potkala se situací, která mě vedla k zamyšlení se nad tématem pozice oběti. Je to téma, které jsme už rozebírali i v rámci živých vysílání. V projektu Opravdový vztah se s klienty v roli oběti potkáváme často. Co to znamená? 

Je to poměrně jednoduché. Pokud je někdo v roli oběti, pravděpodobně bude mít pocit, že život/situace/problém je těžký a všechno a všichni jsou proti němu. Jsou to takoví „mučedníci“. Chybí naprostá reflexe nastalé situace a sebereflexe. Umí se utápět ve svých pocitech, nechají se vláčet emocemi, převážně těmi nižšími jako smutek, bolest, strach, žal, melancholie. A vydrží v nich být opravdu dlouho, jsou v tom mistři.

Mají často pocity opuštění, osamocení, nekončící únavy. Snadno se vzdávají a vzdávají činnosti, do kterých se pustí. Všechno je těžké a nemá cenu se do toho pouštět. Mají často sklony k depresím, apatii.

V hlavách oběti probíhají různé myšlenky: „Nikdo mi nerozumí.“ „Proč se ty špatné věci dějí jen mně?“. „Chci, aby mě z toho někdo zachránil.“ „Jsem to, co cítím.“ atd. atd.  Snaží se získat pozornost druhých, hrají na city, manipulují. Úroveň může být jak vědomá, tak nevědomá.

Pozor na upíry!

Oběti jsou skvělé v tom, že spořádají veškerou energii těch, kteří se s nimi do řešení  jejich nastalé situace zapojí. Ony z ní totiž žijou. Jak to poznám? Velmi často po rozhovoru s takovou osobou cítíme velký úbytek energie. Snažíme se, radíme, hledáme řešení… a to sakra vyčerpává. A druhá strana bývá silně v opozici a zatím čerpá a čerpá, co jen dovolíme, aby měla z čeho žít dál. Tím, že se zapojíme a tolerujeme to, umožňujeme jejich přežívání.  A to si často neuvědomujeme. Zkuste nepřistupovat na jejich hru 😉

Co za tím vším je?

Kdo zná náš projekt delší dobu, tak ho asi nepřekvapí, že nebudeme hledat chybu na druhé straně. Člověk, který se dostane do role oběti se musí obrátit zpátky k sobě. Vnitřní nejistota, emoční zranění, nedostatečná sebedůvěra, absence sebelásky. Právě to můžou být klíčová témata. Na začátku musí být vždy upřímné přiznání si stavu věci. „Jsem v roli oběti. A co s tím teď provedu?! Co se stalo, že jsem se do ní dostal/a?“ Na 100% se bez toho zkrátka neposunete.

Jak z toho ven?

Setkávám se s názory, že do roli oběti se dostávají jen slabé osobnosti, submisivní, atd. Nicméně praxe ukazuje, že i velmi silná osobnost, která se snaží žít na vědomé úrovni může zabrouzdat do vod oběti. Stane se to a je to tak, netřeba přemýšlet o tom, jestli je to dobře nebo špatně. Důležité je rozpoznat to. Pojďte v sobě posílit, to co můžete pro sebe a pro stávající situaci využít. Není s vámi nic špatně, jen se musíte poprat s nastalou situací a obrátit ji ve svůj prospěch, protože to je cesta ven. Pomoct vám v tom může kniha Opravdový život.

Chtějte víc!

Je fajn mít kolem sebe někoho, kdo vám nalije čistého vína a upozorní vás, že se něco děje, protože ne vždy nám to musí hned docvaknout. A vy s tím pak můžete dál pracovat, pokud se rozhodnete, že s tím něco dělat chcete. V roli oběti se dá žít celý život a věřte, že takových lidí je kolem nás dost. Nicméně my v Opravdovém vztahu věříme, že pro sebe a pro svůj život chcete mnohem víc a rádi vás v tom, pokud bude třeba podpoříme. Právě jsme v procesu psaní knihy, kde principy, v ní zmíněné a popsané, vám mohou pomoci vědomě s vašim stavem pracovat a měnit v to, co žít chcete. A to za to stojí!

Renča