Víno, pravda, láska a to ostatní

Proč stojí v základu každého vztahu pravda a láska a jakou roli v tom hraje víno? A proč je to v dnešní době stále vzácnější jev?

Když píšu tento článek, blíží se kvapem 17. listopad. Leze na mě příjemná podzimní nálada, která láká k tomu zalézt si pod peřinu se sklenkou vína a jen tak si číst. Řekl jsem si, že se o tento pocit podělím s vámi, našimi čtenáři, Opravdováky. Tudíž dnes nečekejte hlubinnou psychologii ani terapeutický přesah. Přesto možná najdete v následujících řádcích něco hlubšího. Inspiraci. Obrázek vztahů, které pomáháme každý den tvořit.

Proč na pravdě a lásce fakt záleží

Velmi se vyhýbám politickým debatám. Skrývají v sobě příliš mnoho agrese, přesvědčování. Stojí za tím, když se letité vztahy bortí jako domeček z karet. Jedna věc mě na nich zaráží. Byl bych nejspíš označený za havloida a pravdoláskaře. Proč? Protože opravdu věřím, že na těchto hodnotách můžeme postavit skvělý svět pro sebe i pro ty, na kterých nám opravdu záleží. Protože věřím, že se vyplatí spíš dávat než brát, že všeho je dost pro všechny a že úsměv někdy pomůže víc než luxusní dovolená.

Jak to souvisí se vztahy? Dost zásadně. Jak už jsem zmínil výše, politika a vyhrocené názory rozvracejí po léta budované vztahy rychle, jako kůrovec pustošící les, který skýtal klid a mír. Z jednoduchého důvodu. V politických debatách, ale klidně i v debatách o tom, jak vychovávat dítě, se totiž jedna strana snaží přesvědčit druhou. Každá strana má svoji pravdu a tu razí do světa stejně neomaleně jako urputně. Tudíž se dostáváme k pravdě.

Pravda neexistuje

Koupil jsem si dnes novou knížku od Roryho Sutherlanda. Je to legenda na poli marketingu. Velmi mě pobavila věta na zadní straně obálky: „Skutečný génius lidstva spočívá ve schopnosti mít přibližně pravdu.“ A tak to je. Pokaždé, když si myslíme, že máme pravdu, tak se jí při troše štěstí trochu blížíme. Snaha prosadit svůj názor tak nutně zavání arogancí. Kde je arogance, není důvěra. A kde není důvěra, tam není vztah.

Zatím asi nejužitečnější pohled na pravdu mi přinesl jeden z principů, který učíme v naší FB skupině a o kterém píšeme knihu. Mohl by znít asi takto: V každé situaci je ještě nějaká vyšší pravda, než kterou vidíš na první pohled. Aby to neznělo moc zamotaně, uvedu to na příkladu.

Klient Petr se na mě obrátil s tím, že jeho manželství po cca 17 letech strádá. S manželkou se odcizili. On by to rád zachránil, ona byla nejistá. Pravda, kterou Petr viděl zněla asi takto: „Nefunguje to. Já to chci spravit, tak se snažím. Dělám svoje maximum a ona to ne a ne ocenit.“ Pravda, kterou Petr neviděl zněla asi takto: „Tam, kam jsem 17 let neinvestoval skoro nic, teď dávám 200 % a vytvářím tím tlak, který moji ženu děsí.“ Ale bylo tu ještě něco dalšího.

Pravda, kterou nechceme vidět

Petr neviděl ještě jednu pravdu o svojí situaci. Mohla by znít asi takto: „Náš vztah s Mirkou už neexistuje. Skončil před rokem, možná před třemi. A já se snažím zachránit vzpomínku na něco, co neexistuje.“ Když v rámci naší spolupráce došel k tomuto uvědomění, bylo to pro něj těžké a úlevné současně. Konečně si přiznal, co je potřeba udělat. Namísto tlaku na záchranu vztah s Mirkou ukončili. Díky tomu se po roce mohli dát znovu dohromady a začít tvořit vztah nový. Namísto snahy renovovat starý.

Happy end, říkáte si? Přeju jim to. Není to tak ale vždycky. Protože až příliš často se snažíme pravdu nevidět. Je totiž nepohodlná. Vezme nás mimo zajeté koleje, mimo zónu komfortu. A taky vyžaduje přijetí vlastní zodpovědnosti. To je pro lidskou psychiku taky dost nepříjemné. Připustit, že je to víc o nás než o okolnostech. Připustit, že to vyšlo jinak, než jsme si přáli. Vidět pravdu nám totiž brání náš vlastní strach.

Láska a strach jako nerozlučná dvojčata

O lásce se toho hodně mluví. Ale já si někdy kladu otázku, jestli si ji my lidé nepleteme s prachobyčejným strachem. Překvapilo vás tohle spojení? Jenže ono to tak často je. Jako by byla Láska a Strach dvojčata, která je od sebe velmi těžké rozeznat. Nevěříte? Budu pokračovat v Petrově příběhu.

Když jsme začali spolupracovat, rozkrýval jsem s Petrem, jak by to chtěl mít. Vehementně mě přesvědčoval o tom, že chce zachránit vztah s Mirkou, protože ji miluje. Když jsme se v rámci spolupráce nořili hlouběji a hlouběji, stále se k této myšlence vracel. Jenže mezi řádky říkal něco jiného. Mezi řádky říkal, že má strach, co by udělali s domem a hypotékou. Měl strach, jak by to ovlivnilo děti. A také měl strach, jaké by to bylo vydat se po tolika letech zase na trh randění.

Na tom není vůbec nic špatného. Naopak, oceňuji, že o tom Petr dokázal po čase otevřeně mluvit a přemýšlet. Tyto strachy jsou přirozené. To, co mi na nich nesedí je fakt, že je často vydáváme za lásku. Že tak moc tlačíme na to, aby věci zůstaly stejné, abychom neztratili to, co jsme budovali. Až tím svazujeme ty, o kterých tvrdíme, že je milujeme. Ubližujeme jim proto, že se bojíme je ztratit. Přestože s námi třeba už nějakou dobu nejsou.

A jak je to s tím vínem?

Říká se, že ve víně je pravda. A kde je pravda, je i láska. Osobně fandím tomu, když mají lidé něco málo v sobě. Není třeba se opíjet, to vůbec. Ale jedné věci jsem si nemohl nevšimnout. Když si dáte sklenku lahodného červeného, uvolníte se. Zmizí potřeba mít pravdu a přesvědčovat. Jako by se uvolněná mysl otevřela tomu přijímat nové informace.

Jako by víno způsobovalo, že jsme ochotnější vidět pravdu a otevřít srdce lásce. Strach zmizí a uvolněná mysl dokáže lépe hledat spojení s druhým. Možná i proto je víno označováno jako komunikační nápoj. Rozváže jazyk (pokud to nepřeženete a nezamotáte si ho) a otevře uši tomu, abyste dokázali naslouchat. Zvlášť, když máte nějaké dobré, například z Paláce vína. (tohle není placená spolupráce, prostě fajn doporučení).

Přál bych si, abychom dokázali rozpoznávat pravdu a lásku v každé situaci. Abychom viděli, jak věci opravdu jsou namísto toho, jak bychom si přáli, aby byly. Abychom konali víc z lásky, než ze strachu. Jestli se do toho pustíte se sklenkou vína v ruce, už nechám na vás. Ale je to příjemný bonus pro život, který stojí za to žít. Jsem rád, že v rámci Opravdového vztahu pomáháme takové životy žít.

Honza