,,Svět očima dítěte je barevnější.“ Sdělila mi klientka výsledek svého pozorování. Povídaly jsme si společně o jejím záměru spolupráce. Ráda by žila více v přítomnosti, snížila počty strachů z budoucích dní a především by chtěla cítit, že žije. Zbavit se stereotypu.
,,Jaký život je tedy tvýma očima?“ Žena odpověděla, že šedý. Jakoby si někde v průběhu dospívání a dospělosti zapomněla hrát. Zapomněla, jaké to je, když vše kolem nás není jen samozřejmé a známé. Zapomněla se divit zdánlivě obyčejným věcem. Teď má s manželem dvě děti a jejím převládajícím pocitem je stereotyp, povinnosti a kolotoč práce.
Možná i vy máte v životě více stereotypu než byste si přáli.
Je velmi snadné právě do popsaného kolečka spadnout. Točí se. Zdá se nemožné vyskočit ven. Na svobodu, a volně se nadechnout. Starší a moudřejší nám někdy říkají, že to tak být musí. Že život je o kompromisech, manželství o práci a hlavně o výchově dětí. Prostě si zvykej.
A je to vcelku logické. Bezstarostné dětství směřuje k zodpovědné dospělosti. Nejedno dítě od rodičů slyšelo ,,Nemáš se na co těšit, dospělost znamená hlavně povinnosti, uvidíš!“ Škola hrou je možná první rok na základce a pak už je to jenom práce, povinnosti, děti, práce, povinnosti.
Musí to tak být?
Nemusí. Hravost, kterou jsme znali jako děti, je vrozená. Jen jste ji v sobě možná pohřbili pod nánosem toho, co je takzvaně potřeba. Když se naučíme tuhle kvalitu v sobě objevovat a kultivovat, život se z nudného stereotypu změní na napínavé dobrodružství.
V rámci dlouhodobé spolupráce mi jiná klientka sdělila kouzelnou větu ,,mně se dobře žije, děkuji ti.“ Jako hlavní klíč k pocitu spokojeného žití označila vnímání vlastního těla, vlastních potřeb, hranic, udržitelného rozložení energie a vědomí, že tvoří vlastní život. Bylo vidět, že ji život baví.
Jak tohle v sobě probudit?
Neexistuje jednotný návod, který byste si mohli vzít z tohoto článku, nakopírovat ho do svého života a pak jen sklízet ovoce. Ale je pár principů, které vám ji pomohou posílit.
Zvyšte citlivost ke svému tělu
Vaše tělo je moudré. Ví moc dobře, co vám dodává energii a co vám ji bere. Jenže nejsme zvyklí ho slyšet. Dopřejte si čas pro sebe. Zastavte se. Vysaďte na chvíli kávu. Experimentujte. Vnímat lépe signály těla můžeme ve chvíli, kdy naši pozornost neustále nezaměstnává něco jiného.
Neberte věci moc vážně
Dobrá rada nad zlato, že? Existují cesty, jak se dostat do nadhledu v každé situaci. Jedna z nich je třeba koučování, kterému se věnuji se svými klientkami. Umožní vám vidět les namísto stromů. Většina věcí, které nám vyvolávají stres teď, jsou v horizontu dvou let jen úsměvné momenty.
Jděte za hranu
Chcete zbořit stereotyp života? Tak bořte. Udělejte něco, co vám připadá zcela nepatřičné, ale cítíte, že by vás to bavilo. Hledejte hranice. Drtí vás, jak pořád uklízíte po celé rodině a pořád to nemá konce? Schválně to nechte být. Z následných reakcí vznikne diskuze a třeba i hravá, vítaná změna stereotypu.
Čtěte také: Jak se mstíme na dětech a jak se nám to vrátí
Proč to někdy nejde?
Většinu věcí, které jsem popsala výše, sami sobě nedovolujeme. Víme, že by bylo fajn to udělat, ale jedeme v zajetých kolejích. Udělat změnu je totiž emočně náročné. Přijde strach, vnitřní odpor, rezistence. Je mnohem pohodlnější jet ve starých kolejích, i když vám nevyhovují.
Pro tyhle případy používáme s klienty techniku rozšíření vnitřní svobody. Jedná se o práci s emocemi, která umožňuje překročit svůj stín, rozpustit odpor, zbavit se vnitřních bloků. Jako to udělala klientka Katka, dříve unavená, sedřená žena s prací, dětmi a domácností na krku.
Staňte se mistry vztahové komunikace
Rozšířila si totiž vnitřní svobodu, a dovoluje si věci, které dřív nepřipadaly v úvahu. Dovoluje si sednout na gauč se skleničkou vína, i když je kuchyňská linka v nedokonalém stavu. Přeruší práci, když cítí napnuté tělo, lehne si na koberec v kanceláři a je s tím v pohodě. Místo leštění oken před Vánoci si s dětmi hraje karty a společně se smějí. Drobnosti, ale tak moc cenné. Tak často jak to jde si klade otázku ,,co potřebuju právě teď?“ Dělám to ze strachu nebo z lásky k sobě?
Hravost je život
Možná si teď říkáte, jestli je hravost opravdu tak moc důležitá. Volba je na vás. Jedno je ale jisté – hravost vám dává flow, ráno vás vytáhne z postele, nasadí křídla tam, kde dřív byla jen úporná práce. Na rozdíl od planého plnění povinností vám energii dává, nebere.
A přirozeně nám ji vracejí do života právě děti. Bohužel většina dospělých zapomněla, a i ve vlastních dětech hravost postupně zabijí. Jejich činění podpoří ještě škola. Nekřič. Neběhej. Proč se furt na všechno ptáš. Nešahej na to. Zůstaň alespoň na tři minuty čistej. Spěchej, dělej. Proč nemáš ještě tohle?
Čtěte také: Mé děti mě nezajímají
Frekventovanou reakcí dítěte je ,,mami, ale mě to nebaví, chci to jinak“. Odpovědí dospělých je ,,to je život, život není fér, je to boj, snaž se.“
Tak si tak při psaní slovíček uvědomuju, že dneska u nás bude studená večeře a půjdeme do lesa na malou bojovku. Jen tak, protože můžeme.
Co můžete vy?
