Naše každodenní životy jsou už online natolik, že když se dostaneme do situace, kdy nejsme na wi-fi nebo nemáme možnost čerpání dat, jsme tak trochu vykolejeni. Upřímně, jsme zcela mimo! Neustále napojení na web nám dává pocit kontroly.

Život moc dobře ví, kdy nám má co nadělit jako výzvu. Odstřihnout se od světové sítě plné informací byla ta má, která ke mně přišla právě teď. Rozhodla jsem se tuto výzvu pojmout jako příležitost a chci se tedy podělit o svou čerstvě nabytou zkušenost, díky které jsem si uvědomila několik věcí.

Čtěte také: Recept na lásku: 5 kroků, které změní váš život

1. Online prostředí likviduje prožívání přítomnosti v její jednoduchosti a čistotě.

S manželem jsme se vydali do Albánie. Tentokrát jsem nedělala žádné velké přípravy, nestrávila jsem hodiny na internetu, abych si dělala rešerše. Není to přeci kraj světa! Je to pořád Evropa, říkala jsem si, pohoda.

Jenže z hlediska připojení je Albánie tak trochu oříšek. Pokud pominu wi-fi v restauracích, není mnoho míst, kde se člověk může připojit ke zbytku světa a sdílet své zážitky online. Tato nemožnost nás přinutila pomyslně zahodit svoje telefony a soustředit se na daný moment. Nešlo se tomu vyhnout – a nakonec jsme za to byli rádi.

2. Nemožnost být online nás navrátí zpět k sobě.

Pojedeme na výlet do Tirany, řekli jsme si. Od ubytování je to tak čtyřicet kilometrů a zastávka busu je přímo před námi. Opomenu, že ji tvořila akorát cedule a jízdný řád chyběl. Něco přece jednou pojede!

Jeli jsme naprosto nepřipraveni, jeli jsme offline. Čekání bylo dlouhé, cesta dobrodružná a také dlouhá, tak aspoň to vyprávění zkrátím. Byli jsme najednou nuceni spolehnout se na místní. Družit se, ptát se – rukama, nohama, byť albánsky neumíme a oni málokdy umí anglicky. Právě díky tomu jsme narazili na skvělé lidi a dostali jsme se, kam jsme chtěli.  Navíc jsme Albánii zažili pravou a nefalšovanou, nejen podle průvodce, ale i na vlastní kůži.

A hlavně: najednou jsme tam byli my jen my. V těch chvílích nebylo za co se schovat, nebylo tam nic, čím bychom se mohli rozptýlit. Tato zkušenost nás navrátila k sobě. To čas, který netrávíme offline, s námi dělá: navrací nás k sobě samotným, k partnerovi a k dětem.

Čtěte také: Proč ubližujeme těm, které milujeme

3. Najednou se objeví nové možnosti.

Bez všech těch rušivých podnětů, které přináší Facebook, Instagram, Whatsapp, zprávy, počasí atd. atd., ty možnosti se kupí jedna na druhou, jen co vám začnou fungovat data na telefonu – si uvědomíte, jak fajn je vlastně být prostě sami se sebou. Prožíváte trochu více dobrodružství. Věci přestávají být striktně nalinkovány. Počasí a řády nelze zkontrolovat, ztrácíte jistotu, že je vše tak, jak má být.

A ukázalo se, že je to naprosto v pořádku! Takové momenty vztah posilují a pomáhají toho druhého poznat z trochu jiného úhlu pohledu. Máme v sobě totiž spoustu dovedností a schopností, které je potřeba trénovat. Být online nám přenechává přílišnou kontrolu nad vším. A přitom to není potřeba.

Spontánnost je to, co bychom si měli sem-tam naordinovat a ve vztahu prožívat. A důležité je zbavit se očekávání a vykašlat se někdy na cíl. Říct si: „Ono to nějak dopadne!“ a nakonec to bude i skvělé. Z každé Tirany totiž vede cesta ven 😉

I když nabádáme k omezení online vyžití, budeme rádi, když se přidáte do naší skupiny na Facebooku.