V moderním světě se hodnotí všechno a všichni. Podsouvají se nám normy a ideály, na všechno je test, takřka na všem můžeme odškrtávat pomyslné fajfky. Jak často hodnotíte vy ostatní lidi? Hodnotíte stejně přísně i sami sebe?
Soudím, soudíš, soudíme
V rámci praxe s klienty se s tendencí hodnotit všechno a všechny setkávám denně. Rodiče jsou přesvědčeni, že vědí nejlépe, jak má jejich dítě žít. Partner má jasnou představu, že jeho družka by měla přestat s nekonečným úklidem a podle ní by on měl naopak konečně začít dělat aspoň něco, aby neproflákal celý život. Jen my umíme posoudit, zdali má sousedka za muže správného chlapáka, nebo darebáka. A řekneme jí to, ale také to řekneme i Hance, aby měla také zábavu.
Máme přece bohulibé záměry: chudinka Hanka má tak nudný život, že jí zajisté přijde vhod, když si trochu zgustne na někom cizím. Vždyť Hanička je už kdovíkolik let sama, také by si měla někoho najít, ať tolik nezávidí ženským kolem, co jsou ve vztahu… a jsme v začarovaném kruhu. Soudíme a odsuzujeme, aniž bychom nad tím vůbec přemýšleli.
Obchod na burze
Proto jsem se rozhodla pro malou výzvu, takový výměnný obchod: týden si všímejte, jak často a proč vůbec hodnotíte životy ostatních. Proč a jak často se vyjadřujete k životu jiných lidí. I když si myslíte, že jste nad věcí, zajisté citlivě vnímáte tyto věty, když je slyšíte z úst někoho jiného na svou adresu. Nepochybně jste už také obdrželi návody na život od jiných lidí, začínajících třeba:
„Na tvém místě já bych…“
„Kdyby to bylo na mě, tak bych..“
„Nechápu, proč to dělá takhle, chápeš to..?“
„Tohle bys měl dělat jinak…“
„Udělej tohle a s tímhle přestaň!“
A že jste se o ně neprosili?
Boxovací pytel a bušič
Kdo chce být odvážný a má na to koule, může si týden své zásahy do života ostatních počítat. Spočítat četnost, ale také čas, který strávíte právě těmito rozhovory s názvem „doporučuju ti, abys žil jinak“. Odhadem to může být i pár hodin. Nastavte si slušnou hodinovou sazbu a ještě na tom vyděláte.
Jenomže není nic příjemného živit se tím, že jste něčí boxovací pytel. Když si dosadíte svoje věty a tvrzení, svoje zásahy do života jiných lidí, o které vás nikdo neprosí – a doopravdy o ně nikdo neprosí! – je docela možné, že jste místo pytle na místě boxera. Dáváte rány jednu za druhou a nepřestáváte dokonce ani po upozornění, ať se mírníte. Pokud totiž bušíme do někoho jiného, zapomínáme na vlastní trable.
Čtěte také: Jak honba za dokonalostí ničí kouzlo okamžiku
Starej se o sebe!
Ten čas bychom tedy mohli věnovat něčemu efektivnějšímu. Co kdybychom si tu klasickou odpověď: „Starej se o sebe!“ (každý na místě si to myslí, ale ne každý má kuráž to povědět do očí) konečně vzali k srdci? Když se však nad tím zamyslím, je to velice dobrá rada! Může člověk snad využít čas lépe, než se starat se o sebe, věnovat se sám sobě?
Troufnu si odhadnout, že zásadním přínosem bude omezení množství nedorozumění i hádek. Místo nich nastoupí atmosféra ocenění. Lidé přijmou jen kladně to, když je necháte vedle sebe zkrátka… žít. A ten čas, co zbyde vám jen pro sebe sama, bude třešničkou na dortu. Využijte jej pro svůj rozvoj, na procházku, meditaci, relaxaci, na sport. Je to čas pro vás.
Staňte se mistry vztahové komunikace
Kvalitní čas sám se sebou
Uzavřeme dohodu – místo souzení a hodnocení, kdo co jak má, o přímých zásazích ani nemluvě, začněte ten čas věnovat zhodnocení vlastního života. Pokud nevíte, kudy kam a jak začít, odpíchnout se lze od těchto otázek:
„Měl můj den tu kvalitu, kterou si pro sebe přeju?“
„Jak se mi povedlo podpořit vztahy, které vytvářím a na kterých mi záleží?“
„Co mi dnes vzalo více energie než by bylo dobré?“
„Co můžu zítra udělat jinak a užitečněji než dnes?“
Přemýšlejte kvalitněji právě o sobě a věřte ostatním, že svůj život vedou nejlépe, jak dovedou. Svět, ve kterém se lidé věnují víc sami sobě, přináší úlevu pro všechny. Všichni někdy posuzujeme a hodnotíme jiné lidi, a právě tak se i my sami ocitáme pod palbou domněnek. Posuďte sami, o kolik lehčí bude žít, až složíme zbraně.
