Snad každý touží po harmonickém vztahu bez konfliktů, jenže realita je často jiná. Přečtěte si, co je na pozadí většiny konfliktů a jak se většině z nich vyhnout s elegancí tanečníka v nejlepší formě.

„Pořád jsme se hádali a já měla pocit, že mi Pavel prostě nerozumí. Že snad vůbec neslyší, co říkám a prostě si jenom jede svou,“ řekla Katka, moje klientka. Moc bych si přál, aby její příběh byl ojedinělý a v Česku bylo mnohem víc pohodových vztahů. Jenže její příběh je až přízračně podobný těm, které jsem měl možnost ve svojí praxi slyšet. 

Možná to znáte taky. Žijete s partnerem, se kterým je vám většinou dobře. Oba máte práci, máte spolu děti. Krom toho, že trávíte hodně času v práci, je to vlastně docela fajn vztah až na to, že jsou témata, ve kterých se neshodnete. Někdy máte pocit, že snad nikdy. O některých věcech se zase nemluví. A když ano, tak to často končí hádkou.

Zakázaná témata

Nejinak tomu bylo u Katky. Překvapuje mě, jak často jsou některá témata v rodinách a párech tabu. Ukazuje se, že nejčastějším předmětem sváru, jenž dokáže rozbít důvěru i vztah, je jedno z následujících tří témat.

Peníze

Číslo jedna na seznamu. Je mi z toho smutno, ale to na statistice nic nemění. Nejčastějším důvodem sporů i rozchodu jsou prachy. Neumíme peníze řídit. A pokud ano, tak o tom neumíme mluvit, dokonce ani s partnerem ne. Když už se k tomu odhodláme, stane se z toho boj jednoho proti druhému. 

„Měla jsem pocit, že všechno táhnu sama a Pavel měl to měl stejně. Když jsem s ním o tom chtěla mluvit, vystresoval se a nakonec odešel,“ říká mi Katka. Dívám se na ni a hlavou mi běží, jak je skvělé to, co dělám. Učím páry otevírat všechna témata. Tak, aby energie mezi nimi mohla proudit.

Povinnosti

Další bod ze seznamu je podobně ničivý jako ten předchozí. Až příliš často jsme pohrouženi po uši ve vlastních projektech. V Opravdovém vztahu jsme často svědky toho, že jeden z partnerů bývá přetížený a bere si toho na sebe hodně. Dokáže se postarat skoro o vše, zatím co ten druhý se nezapojuje vůbec. Vypadá to skoro, že se prostě veze.

„S ničím mi nepomůže. Řekla jsem mu to stokrát a opakovat to nebudu. Vždycky se pak akorát pohádáme.“ To zaznělo od Katky. Přemýšlím, čím to je, že se chlap zapojí až tehdy, když už je žena úplně vyřízená. Myšlenkami se zase vracím k prazákladu funkčního vztahu bez konfliktů – k umění nastavit si a vykomunikovat hranice. Společně, laskavě, bez vyžadování. Bez vzteku.

Čtěte také: Když váš partner nestíhá vaše tempo a vztah chřadne

Společný čas 

Poslední z nesvaté trojice výbušných témat je trávení společného času. „Já prostě chci, aby byl se mnou, abychom spolu fungovali jako rodina. Ale on si pořád jede svoje a já nevím, jak s ním hnout.“ Kolikrát já jsem tohle slyšel. Jsem však optimista, protože jsem taky mockrát viděl, jak tohle páry dokázaly překonat.

Tím, že jeden z partnerů přestal vyžadovat, aby bylo všechno podle něj. Tím, že se přestal snažit nacpat toho druhého do svojí představy o tom, jak by měl vztah vypadat. Když totiž přestanete tlačit, umožníte tomu druhému, aby se uvolnil. Umožníte mu dělat věci po svém a teprve tehdy může vzniknout něco skvělého. Růže nerostou z míst, která pravidelně udusáváte svými požadavky.

 4.6/5

Staňte se mistry vztahové komunikace

Začněte studovat hned

Základ pro zdravý vztah bez konfliktů

Mohl bych na tomhle místě napsat, že je to všechno o komunikaci a bylo by vymalováno, jenže to by bylo laciné. To, co ve vztahu chybí, aby se konflikty nejen řešily, ale dokonce aby se jim předcházelo, je radikální otevřenost. To znamená naprostou svobodu projevu ve spojení s laskavostí a pochopením.

Jsou to ty chvíle, kdy máme odvahu mluvit otevřeně o tom, co chceme a co potřebujeme k tomu, abychom byli šťastní. Jsou to ty chvíle, kdy tohle sdílení pojmeme jako přání a taky jako základ pro budování něčeho skvělého, na čem nám bude záležet společně, místo toho, abychom partnera prostě seznámili s požadavkem, který si pak budeme vynucovat. To totiž nefunguje.

Je to odvaha oslovovat tyto věci hned a ne až po letech tichého strádání, kdy jsme byli takzvaně trpěliví a říkali si, že se to možná někdy poddá. Jednoho dne ten pohár přeteče. Je to ochota druhému naslouchat, aniž bychom reagovali. Aniž bychom potřebovali mít vlastní pravdu, kterou musí nutně přijmout i náš partner.

Je to chuť podívat se do sebe a pracovat s tím, co uvidíme. Katka tyto vlastnosti měla a ty další postupně objevila. Rozvinula. Její vztah jí dnes kamarádky tiše závidí. A jestli chcete, vy teď můžete začít taky.

Pokud máte zájem o víc kvalitního obsahu o vztazích, připojit se můžete i do naší skupiny na Facebooku.