Měl jsem zajímavou schůzku s klientem, který řešil partnerský vztah. Se svojí ženou se v průběhu let poněkud odcizili. On teď hledá způsoby, jak vrátit společný vztah na společné koleje. Je to případ relativně běžný. To, co mě ale zaujalo, byl přístup, který zvolil.

Tam, kde po celou řadu let probíhalo postupné a nenápadné oddalování, přišel najednou s velkými činy. Přinutilo mě to zamyslet se. Ach, jak často probíhá tenhle scénář pořád stejně, nejenom ve vztazích. Pomalu tloustneme, jenom proto, abych se za pět minut dvanáct chopili drastické diety. Pomalu utrácíme a živíme se nadějí, že jedou naše podnikání přinese obrovský zvrat. Skok, který všechno posune do nekonečna. A možná ještě dál. Stejně jako pomalu ztrácíme milovanou osobu, kterou pak chceme velkými gesty získat zpět.

Lesk a bída dokonalosti

Moje kamarádka dostala covid. To není nic neobvyklého v této době. Několik dní jí bylo opravdu zle. Jednoho dne jsem mezi koučovacími schůzkami, stříháním videí a psaním článků popadl kytaru. Abyste tomu rozuměli, nehraju nijak extra dobře. Ale hraju rád. Natočil jsem jí video, kde hraju písničku Whole wide world poprvé v životě. Přestože má ten song pouhé dva akordy, když něco hrajete poprvé v životě, nedopadá to většinou dobře.

Jenže o tom to právě je. V honbě za dokonalostí občas zapomínáme na to, že kvalitu prožitku určuje záměr, nikoliv velikost gesta. Že sílu a hloubku partnerského vztahu či přátelství udává zcela nemilosrdně to, jak se vedle sebe cítíte, ne to, jestli je to zrovna v pětihvězdičkovém hotelu. A když se tento přístup ztratí pod nánosem povinností a řešení, kam můžeme dojít? A kam dojde náš partnerský vztah?

Na druhé straně jsem si vybavil celou řadu přátel a jejich zásnub. Taková žádost o ruku může být pěkně stresující věc. Mám požádat velkolepě? Na veřejnosti, jako v americkém filmu? Mám riskovat, že se moje drahá udusí prstýnkem z tisíc let starého šampaňského? A budou ti lidi okolo vůbec tleskat?

Znám celou řadu žen, které tvrdí, že velká gesta nechtějí. Že si nic takového nepřejí. Ty stejné ženy pak ale výskají radostí, když zásnuby proběhnou na nejgeniálnější dovolené, kterou kdy zažily. Nebo na místě, kde nikdy předtím nebyly. Takže teď babo raď. Velká gesta, zdá se, táhnou. Ale je to tak opravdu?

Nikoliv gesto, ale pozornost

Ono je to totiž mnohem spíš o tom, že chceme vidět, že jsme pro toho druhého důležití. Že si dal záležet a tímpádem mu záleží na nás. Jo. Nic víc, nic míň. Ale jak dát najevo, že je pro mě někdo důležitý? A musí to být velké gesto? Z mojí zkušenosti a ze zkušeností u mých klientů si myslím, že ne. Ono totiž to velké gesto může být i kontraproduktivní. Má v sobě skrytý osten plný jedu. Ten jed nese název kompenzace.

Potřebuju totiž dokazovat, že někoho opravdu miluju? Je snad velikost mojí oběti a investice rovna velikosti mého citu? Bohužel, dost často náš mozek vede právě k tomuto zkreslení. Může se pak zdát, že když do nás někdo hodně neivestuje, nemá nás dost rád. Ale je to tak opravdu?

Dokonce se ukazuje, že je to přesně naopak. Jako tomu bylo v případě mého klienta. Jako je tomu v případě tlouštíků s drastickou dietou. Pokud potřebuju udělat velké gesto, většinou se jím snažím podvědomě vyvážit velký deficit. Snažím se nedostatek toho, po čem toužím, rychle naplnit něčím zásadním, co vezme dech i holywoodským režisérům.

Zdánlivě protikladný pohled nabízí článek: Proč dávat vztahu méně vede k jeho zlepšení

 4.6/5

Staňte se mistry vztahové komunikace

Začněte studovat hned

Partnerský vztah jako investice

Myslím, že tady může pomoci pohled ze světa financí. Potkávám řadu lidí, kteří si myslí, že můžou investovat jenom s velkými částkami. Jednorázově. Ale to je jenom jeden způsob, jak investovat. Ten mnohem zajímavější (který mimochodem používají lidé, kteří investicím opravdu rozumějí), je odlišný. Říká, že můžete investovat i malé částky (jakože klidně pár stovek měsíčně), ale pravidelně. To, co se děje na účtu, je zajímavé sledovat. Peníze se úročí a úročí a vy při stále stejně malém úsilí v průběhu delšího času dostanete lepší výsledek než při jednorázové velké investici.

A stejně jako v hubnutí a podnikání a investování, i v partnerském vztahu je největší zbraní konzistence. Tisíce drobných kroků přinášejí dlouhodobý výsledek a hloubku, kterou prostě skokově neuděláte.
Včera mi bylo smutno. Venku bylo hnusně, já celý den bušil do webu a střídavě k tomu hrál na kytaru. Pak mi moje kamarádka poslala fotku štěněte. Krátce jsme si psali a já věděl, že jí můžu říct všechno. Zájem z naší konverzace stříkal jako natřepaná cola z právě otevřené lahve.

A tak si říkám, jak to vlastně je. Ono je fajn občas udělat velké gesto. Stejně jako je fajn občas zainvestovat větší částku, shodit pár kilo nebo domluvit větší kšeft. Je úplně v pohodě si dopřát. Jenže nakonec jsou ty nejlepší chvíle ty, když vám někdo zahraje písničku, pošle fotku štěněte anebo prostě uvaří čaj. Ve chvílích, kdy zájem o vás není schovaný za velkolepost okamžiku, ale za jeho prostotu, jednoduchost a opravdovost. Tomu říkám fungující vztah.

Jak tohle téma vnímáte vy? Napište do komentářů tady nebo na Facebooku. A klidně sdílejte, díky 🙂

Celou řadu živých vysílání i článků najdete v naší Facebookové skupině.