Když muži pláčou

Nestává se to často. Ležím vedle své partnerky a tečou mi slzy. Venku v tu chvíli začíná pršet. Vnímám to jako znamení pro mne. Taky jsem si uvědomil, jak úžasné mám tělo. Můžu věřit tomu, co mi ukazuje. Je to nejrychlejší cesta k sobě, jakou jsem poznal. Je to jízda. Ale začátek tak příjemný nebyl. Bylo mi, jako bych se měl zbláznit a já jsem tomu nechal volný průchod. Úplně zavalený pocity. Neklid. Chuť rozbít vše kolem sebe. Ničit. Jaké to je, když se muž propojí se svým tělem, svými emocemi? Co mu to přináší? Tělo a pocity jsou časté konverzační téma ženských dialogů. Mezi muži se o nich tolik nemluví. Možná proto, že není mnoho mužů, kteří tou cestou kráčí. Možná proto, že se nejvíc mluví o mužích jako sebestředných frajerech, nebo nevyzrálých chlapečcích. Přitom oba extrémy mají něco společné. Nejistotu. V jednom případě překonanou frajerským chováním, v druhém případě se jí nechají vláčet. Později místo nejistoty přichází k muži žena. Tu se snaží také překonat, nebo se jí nechá vláčet. Kde ale muž získává jistotu? Jak může najít sílu v tom, že prožívá své pocity? Ve vlastní citlivosti? Vlastní ostří Představte si, že muž je jako meč. Žena jako pochva. Ne, čtete správně, tato metafora tu není náhodou. Miluji češtinu. Jak může meč pocítit vlastní ostří, když zůstává pořád zasunutý v pochvě. V životě to vypadá tak, že muž přechází z náručí matky rovnou do náručí partnerky. Od obou něco potřebuje, tak se buď vnucuje, nebo od nich něco požaduje. Když žije se svou partnerkou, tak cítí, že mu něco chybí. Neví, kdo je. Necítí se. Necítí své ostří. Často jedinou oblastí, ve kterých se muž dovede cítit, je sex. Tady cítí svou odlišnost nejsilněji. Hlavně na fyzické rovině. Proto ta metafora. Často to je jediná oblast v životě, kde si dovolí projevovat a naplno prožívat své pocity. Jak to ale přenést do celého života? Bolest Všiml jsem si, že snáším lépe bolest fyzickou než psychickou. U fyzické bolesti vím, jak s ní pracovat. Vím, že přejde. To, k čemu jsem si hledal cestu bylo, jak snášet bolest psychickou. Jak pracovat s negativními emocemi. To, co jsem zjistil bylo, že oba procesy si jsou hodně podobné. Třeba když jsem kácel a řezal stromy. Když jsem půl dne opakoval stejný pohyb, třeba se ohnul pro těžký špalek a hodil ho na vlečku, tak mne bolely záda tak, že jsem to nemohl vydržet. Pak jsem se přestal ohýbat v zádech a ke každému špalku jsem si dřepl s rovnými zády. Bolest přestala. Když jsem ale večer v posteli cítil nervozitu, nespokojenost, agresi, tak jsem nevěděl, co tyto pocity způsobilo. Pochopil jsem, že musím něco změnit, začít se chovat jinak, ale nevěděl jsem, co mám změnit. Věděl jsem jen, že se ty pocity objeví, když ležím v posteli a nemůžu spát. My muži často neprožíváme své negativní pocity, protože je to pro nás ohrožující. Máme pocit, že by nás to odvedlo od toho, co máme v životě dělat. Nebo prostě necítíme, proč k nám přichází a my tak nad nimi nemáme žádnou kontrolu. Prostě máme strach.
4.6/5
Kurz: Jak zvládat konflikty s nadhledem

Staňte se mistry vztahové komunikace

Moudrost těla Večer jsem ležel a cítil v sobě negativní pocity. Vypadalo to, že pokud to včas nezastavím, tak se z toho zblázním. Přesto jsem tomu nechal volný průběh. Po hodině převalování a vzrůstající agrese jsem se rozhodl to ze sebe vybít a šel jsem si o půlnoci zaběhat. Další den jsem se k tomu vrátil. I když vím, že je to o mně, přesto nevím, kam to vede. Začal jsem tím, co mi vadí. Sdílel jsem své pocity se svou partnerkou, povídali jsme si a pak jsem pochopil. Přebírám zodpovědnost, která není moje. Mám strach nemít věci pod kontrolou. Proto ty pocity. Tělo mi jasně dávalo najevo, že je něco špatně. Já jsem to na začátku nezachytil, tak jsem ten pocit začal přenášet směrem k ostatním. Vzrůstaly očekávání, co mají ostatní dělat, abych se cítil dobře. S tím i moje nespokojenost, protože druzí nikdy nedělají jen to, co já potřebuji. Spíš naopak. Tlak vyvolává protitlak. Tak jsem udělal další krok na cestě k vlastní zranitelnosti. Ukázal jsem své partnerce, že nevím. Že prožívám emoce a umím je vyjádřit. Ukázalo mi to moudrost vlastního těla. Pochopil jsem, že potlačování emocí, nebo toho, co nám napovídá naše tělo skrze fyzické pocity, je jen šlapání po vlastních darech. Se zvýšením citlivosti v sobě získávám jistotu. Cítím lépe sám sebe. I své ostří. Napište pod článek komentář, pokud taky vidíte moudrost svého těla. Podělte se o své zkušenosti, jak pracujete s tím, co vám pocity a tělo ukazují. Vítek